![Noémie Merlant, Adèle Haenel ve filmu Portrét dívky v plamenech / Portrait de la jeune fille en feu](/img/61971.jpg)
Francouzské milostné drama Portrét dívky v plamenech soutěžilo na filmovém festivalu v Cannes, odkud si jeho režisérka a scenáristka Céline Sciamma odnesla mimo jiné cenu za nejlepší scénář. Stejnou měrou je však podstatné i to, jakým způsobem je snímek režírován. Jde o velmi komorní dobovou kostýmní romanci, která je však natočena velmi současně a moderně a obsahuje řadu motivů, které se významně vztahují i k dnešku. Zároveň jde ale o film velmi nenápadný, minimalistický a emocionálně ztišený, jehož hlavním tématem jsou ženy, které by chtěly žít nějakým určitým způsobem, jenž ale v jejich postavení a v kontextu tehdejší společnosti nepřichází v úvahu, a tak musejí své city (ale i leckteré myšlenky a činy) navenek skrývat.
![Adèle Haenel ve filmu Portrét dívky v plamenech / Portrait de la jeune fille en feu](/img/61972.jpg)
Jde tudíž o drama odehrávající se v patriarchální společnosti, v níž však muži záměrně nejsou téměř vůbec přítomni. Jeho hrdinky jsou emancipované (což je zřejmé už od jedné z prvních scén, v níž se Marianne sama aktivně vrhá do mořských vln, aby zachránila ze člunu vypadlé malířské plátno) a přály by si být skutečně nezávislé (a vymanit se z domluveného sňatku, spát s osobou stejného pohlaví či nemuset podepisovat vlastní malby mužským jménem), leč žijí v době, která jim to neumožňuje. Což je poměrně silné téma, které bude dobře rezonovat s feministicky smýšlejícím obecenstvem. Rušivě působí v rámci děje akorát linie věnovaná snaze Héloïsiny služebné docílit potratu, čímž je sice vnášen do příběhu další ženský citlivý motiv, ale v podstatě se týká jen vedlejší postavy, která krom toho souvisí s osudy hlavních hrdinek jen okrajově a nemá na jejich vývoj prakticky žádný vliv.
![Luána Bajrami, Noémie Merlant ve filmu Portrét dívky v plamenech / Portrait de la jeune fille en feu](/img/61976.jpg)
Chytře a pečlivě budovanou vztahovou linii obou žen navíc kromě suverénní režie probouzejí k životu i perfektní soustředěné herecké výkony obou hereček v hlavních rolích a jemná vizuální stránka, upomínající na prvky využívané v dobovém malířství. Portrét dívky v plamenech tudíž sice působí jako esteticky, formálně a myšlenkově vycizelovaný a důmyslný film, avšak v emocionální rovině doplácí na to, že je v oné okázalé zdrženlivosti a potlačovaní citů natolik důsledný, že může na leckoho působit až chladně a odtažitě. Výsledkem je tudíž pozoruhodné dílo, jež lze ocenit především rozumově a analyticky pro to, co a jak říká, leč emocionálně ho docení pouze ti, kteří se na jeho decentní a křehký příběh o dvou ženách, jež svou láskyplnou náklonnost a spalující touhu vyjadřují po většinu času v nenápadných náznacích, dokáží správně napojit.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]