Film Terminátor: Temný osud navazuje po 22 letech na děj filmu Terminátor 2: Den zúčtování z roku 1991, přičemž zcela ignoruje filmy Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003), Terminator Salvation (2009) a Terminátor Genisys (2015). Zkrátka jde o nový pokus o pokračování vybudované na zas trochu jiných premisách, přicházející do kin po předchozích dvou podobných pokusech, bohužel nepříliš vydařených.
Terminátor: Temný osud totiž operuje s tím, že ve druhém díle se sice Sarah Connor podařilo zastavit Skynet, ale ten byl stejně posléze nahrazen nějakou jinou umělou inteligencí, takže jí zlý Terminátor T-800 stejně zabil syna (což jde extrémně proti duchu a smyslu prvních dvou filmů). Sarah od té doby zahořkla a cestuje po světě a likviduje další Terminátory, kteří jsou i nadále posíláni z budoucnosti s cílem někoho zabít.
Potíž je nicméně v tom, že Arnold Schwarzenegger (jehož přítomnost ve filmu se řadí k tomu lepšímu) hraje hodného Terminátora, který byl dřív zlý, leč po zabití jediného člověka (!) se v něm vyvinulo svědomí, stal se hodným, usadil se a nyní je pečujícím manželem a otcem (v lidské rodině, která netuší, že je ve skutečnosti robot). Což je jen jedna z mnoha bizarností v tomto filmu, která působí těžce nevěrohodně a vůbec to nezapadá do toho, co víme o Terminátorech z předchozích Cameronových filmů. Podobně nevěrohodné jsou hlavní ženské postavy, z nichž pouze Linda Hamilton působí jako uvěřitelná ostřílená akční hrdinka (u zbylých dvou slečen se film marně snaží o totéž, leč všechno to střílení a bojování proti nezastavitelnému zabijáckému robotovi v jejich podání moc přirozeně nevypadá).
Ke cti režiséra Tima Millera (Deadpool) nicméně slouží, že film šlape jak v akčních scénách (kterých není kdovíjak mnoho, ale jsou velmi slušné, vtahující a místy i celkem nápadité), tak v dialogových sekvencích, které mají švih, nenudí a jejich občasná tupost se začne ozývat spíš až zpětně, přičemž do té doby ji překrývají snaživé dramatické herecké výkony, zdařilá atmosféra a snaha diváka rozklíčovat, jestli děj filmu dává smysl (nedává). Snímku sluší i nepřístupnost mládeži do patnácti let (krev a vulgarismy), v rámci níž si ale tvůrci mohli dovolit být, co se brutality týče, mnohem ostřejší.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]


