Hudební romantickou komedii Yesterday natočil britský režisér Danny Boyle (Trainspotting, Milionář z chatrče) podle scénáře Richarda Curtise (Láska nebeská, Notting Hill). Výsledkem je v podstatě pohádka, v níž se nikdy nevysvětlí okolnosti toho výpadku elektřiny a následků, které to mělo na celý svět, a jejíž těžiště spočívá v budování romantického vztahu mezi Jackem a Ellie, nikoli v rozebírání toho, jak by teoreticky mohla vypadat alternativní současnost, kdyby nikdy nedošlo k založení Beatles.
Z toho důvodu opravdu nemá cenu zabývat se tím, zdali by písničky od Beatles skutečně měly i dnes takový masový úspěch, jaký měly v 60. letech minulého století – film tohle bere v podstatě jako fakt, který je nutné přijmout. Upozorňováním na různé změny, jež s sebou neexistence Beatles světu přinesla, se film zabývá pouze velmi okrajově a často navíc pouze za účelem vtipkování – málokdy je využívá dějově. Typický je např. running gag založený na tom, že Jack průběžně zjišťuje, že těch změn, jež nastaly po onom výpadku elektřiny, je ve skutečnosti vícero, ale vždy se to pouze letmo zmíní a k ničemu nepoužije, vyjma jedné či dvou druhořadých legračních hlášek.
Takže Yesterday opravdu není film rozebírající nějakou alternativní současnost – je to film, který se sice odehrává v alternativní současnosti, ale věnuje se téměř výhradně pouze romantickému příběhu dvojice hlavních hrdinů a tomu, jaký dopad má na jejich pozvolna se rodící vztah Jackovo náhlé raketové proslavení, které s přehledem zastíní i Eda Sheerana (jenž ve filmu hraje plnohodnotnou vedlejší postavu). Celá ta romantická linie je přitom poměrně předvídatelná a uspokojivá je pouze díky sympatickým a dobře hrajícím hercům. Jackova kariérní linie se zas odvíjí v podstatě od toho, že za svůj úspěch vděčí lži (z čehož snímek v závěru naštěstí vybruslí), a z jeho obav, že se ta lež provalí, přičemž film dokonce místy naznačuje, že by se provalit mohla (což pak vede k docela hezké a roztomilé pointě).
Danny Boyle je každopádně špičkový řemeslník a Yesterday režíruje prakticky bezchybně. Některé hudebně-střihové pasáže jsou vyloženě lahůdkové, tempo snímku je hbité, atmosféra příjemně pozitivní a energická a skvěle realizované jsou i leckteré scény, jež třeba na papíře nemusely zprvu vypadat tak dobře. I přes atraktivitu pozoruhodného námětu tak největší slabinou zůstává právě Curtisův scénář, který sice obsahuje řadu povedených, překvapivých i originálně vymyšlených momentů, ale celkově se v něm dává přednost obvyklejším motivům a dějovým prvkům před těmi méně tradičními a pozoruhodnějšími, jeho postavy jsou de facto pouze jednoduché šablony, případně rovnou karikatury (viz hrabivá hudební manažerka v podání Kate McKinnon), a jeho humor je povětšinou jen průměrný a spíše ustupuje před snahou dojímat a dát vyniknout řadě nejslavnějších písniček od Beatles (což se mu obojí daří podstatně lépe).
Co filmu Yesterday nelze upřít, je příjemný feel-good pohodový pocit, jenž jeho sledování vyvolává, a díky němuž snímku pravděpodobně většina diváků bez obtíží podlehne. Zároveň Yesterday funguje jako velmi dobrá hudební komedie, o dost méně jako romantická komedie a jako film zasazený do alternativního světa naopak nefunguje skoro vůbec, neb stojí jen na jediném nápadu, který už dál nijak relevantně nerozvíjí.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]