Sledujte filmserver.cz také na Facebooku!
Přihlásit Přihlásit přes Facebook | Registrovat
Reportáž: Anifilm 2019

Reportáž: Anifilm 2019 ve znamení dokumentu a závažných historických témat

Vydáno: 03.06.2019 14:21 v sekci Články | Publicistika - | foto: facebook tvůrce

Málokterý filmový festival dokáže tolik „klamat tělem“ (či přesněji svou mediální prezentací) jako třeboňský Anifilm. Neznalý pozorovatel by na jejím základě mohl usoudit, že se vlastně jedná o přehlídku animovaných filmečků, zaměřených převážně na dětského diváka.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Fotografie z filmu Mirai, dívka z budoucnosti / Mirai no MiraiPřitom bychom (s výjimkou jihlavského festivalu) u nás těžko našli akci, která by se systematičtěji věnovala pro multiplexové publikum asi sotva skousnutelným provokativním, experimentálním a v neposlední řadě depresivním dílům. Samozřejmě, že i dětské či rodinné publikum si zde najde své. To ovšem neznamená, že se Anifilm = samý Pixar a Disney. I komerčněji zaměřené filmy zde rozhodně nejsou duchaprosté popcornové záležitosti, ale vždy vybízejí k zamyšlení.

I letošní ročník nezůstal výjimkou. Výrazné zastoupení zde dostal tzv. anidok neboli dokumentárně laděná díla v animované verzi. Reflexe pohnutých okamžiků dějin 20. století dostala prostor i ve filmech zaměřených více na dětského diváka.

Vítězným snímkem v kategorii celovečerní animovaný film pro dospělé se stal Vlčí dům chilských režisérů Christóbala Leóna a Joaquína Cociňi - ukázkové dílo, které na jakékoliv přízemní divácké kalkulace nebere žádný ohled. Vrací se k událostem, které byly už před časem zpracovány v celovečerním hraném filmu Kolonie. I zde se ocitáme v chilské náboženské kolonii za časů Pinochetovy diktatury, řízenou bývalým nacistou Schrafärem. Nečekejme však tradiční souvislý příběh, plný fašistických mučíren a náboženského útlaku. Film symbolicky, o to však sugestivněji, zachycuje univerzální téma zlovůle neomezené moci a jejích důsledků na ploše surrealistických sekvencí, které vycházejí ze zážitků dívky, co zrovna z nechvalně proslulé Kolonie utekla. Tvůrci dovedně pracují s animací loutek i reálných předmětů, nikoliv náhodou připomínající starší Švankmajerova díla. Snad jen škoda, že snímek trošku trpí zbytečně přetaženou délkou (75 minut), což je ovšem jev u experimentálních animovaných filmů poměrně běžný. Nemění to však nic na faktu, že vzniklo dílo, které v historii animovaného bude hodně znamenat.

Čestné uznání poroty obdržel snímek z podobného soudku, kanadské psychologické drama Ville Neuve. S využitím expresivní tušovité kresby zpracovává intimní příběh alkoholika a jeho intelektuálské manželky, odehrávající se na pozadí referenda o nezávislosti Québecu. I zde režisér Dufour-Laperriére vnáší silné nároky na diváckou pozornost. I proto se možná pod tíhou jinak brilantních animačních vizí vytrácí politické téma, k němuž se film váže poněkud povrchně. Z filmařského hlediska však film nepochybně obstojí.

Stylově i obsahově podstatně jednodušším, o to však působivějším se stalo drama Funan, které pro změnu reflektuje útrapy obyčejných lidí v Kambodži za časů řádění Rudých Khmerů. Snímek sice nepřináší víc, než co v minulosti zachytily hrané celovečeráky na stejné téma (Vražedná pole, Devět kruhů pekla), s ohledem na dětskou část publika se vyvaroval i naturalistické brutalitě, jaká by se v příběhu z Pol Potovy Kambodži dala čekat, i tak jde o silné dílo, prosté nadbytečného patosu.

Anifilm 2019S tradiční animací pracuje i Další den života, který je postavený na autentických vzpomínkách polského novináře Ryzsarda Kapuscinského z válkou sužované Angoly. Animované sekvence doplňují dokumentární pasáže s reálným Kapuscinským, bohužel jejich zakomponování do děje film poněkud dramaticky zpomalují a samy o sobě nepřinášejí zásadnější informace. Coby anidokument film spíše selhává, coby animované válečné drama však přináší velmi napínavou podívanou.

Japonská Mirai, dívka z budoucnosti, vítězka v kategorii nejlepší film pro dětské publikum, se stala jedním z nejpříjemnějších překvapení celého festivalu. A to právě tím, že ze snímku, v leckom vzbuzujícího očekávání tuctového fantasy anime, snadno zapadnuvšího v dopoledním vysílání ČT:D, se vyklubala mimořádně citlivá, inteligentní a zábavná sonda do myšlení malého dítěte, žárlícího na svou novorozenou sestru a utíkající do paralelního světa kouzelných postav, které jsou ve skutečnosti snovým odrazem jeho bližních. Mnohovrstevnaté dílo, které by svou hloubkou trumflo i leckteré přeintelektualizované snímky určené pro dospělé.

Naopak nepochopitelné je zvláštní uznání poroty pro francouzskou pohádku Pačamama, disponující plytkým, rádoby mystickým příběhem z prostředí peruánských And 16. století a přímo k uzoufání nudnou 3D animací.

Věž režiséra Matse Groruda rozšiřuje řadu válečných filmů, kde se na militaristické šílenství dospělých lidí nahlíží očima nevinného dítěte. V tomto případě se jedná o příběh malé Palestinky, konfrontované s osudem své země-nezemě, ve které násilné akce vyvolávají násilné reakce. Zvláště v České republice, kde se na izraelsko-palestinský konflikt běžně nahlíží ze striktně proizraelských pozic, může tento snímek sehrát skoro až edukační úlohu.

Zapomenout nelze ani na armádu odpromítaných krátkometrážních filmů. Jedním z vrcholů festivalu se stalo nenápadné avantgardní cvičení Nevím, co; které získalo zvláštní uznání v kategorii nenarativní a abstraktní animace. Toto dílo, pracující za pomocí střihu se živým hercem v nejrůznějších bizarních polohách, dokazuje, jakou sílu může nehrané filmové médium mít na ploše pouhých 9 minut: zcela nepodbízivě pobavit a přitom fascinovat nekonvenční hrou symbolů.

Z české produkce zazářil v kategorii studentských filmů emotivní kraťas Spolu sami, postavený na výpovědích mladých lidí, vyrovnávajících se se ztrátou blízké osoby. Jejich reálné prožitky jsou nenásilně a promyšleně rekonstruovány syrovou vodovkovitou animací.

Poctě produkční Zdeně Deitchové, která obdržela cenu za celoživotní přínos, dominovaly nejen klasické večerníčkové trháky (Krtek, Maxipes Fík), ale i méně známá díla, mezi kterými se skví trestuhodně opomíjená protiválečná groteska Munro, za kterou manžel vyznamenané, Gene Deitch, obdržel samotného Oskara. A ačkoliv jde o zakázku natočenou v angličtině, celá vznikla v Československu za významného přispění pracovníků Krátkého filmu. Proč se o tom více nepíše?

Po loňské přehlídce, která znamenala svým důrazem na poněkud sterilnější a komerčnější produkci stagnaci v historii festivalu, lze označit letošní ročník za určitý progres.

Znělka festivalu

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nosferatu 7/10
Recenze: Nosferatu je poctou stoleté hororové klasice, podobné horory se dnes již netočí Americký horor Nosferatu je předělávkou německého němého snímku z roku 1922, jenž vznikl na motivy románu Brama Stokera „Dracula“. Novou verzi natočil režisér a scenárista Robert Eggers coby velkou poctu milované klasice. čtěte zde
Vydáno: 04.01.2025 10:30 v sekci Recenze | Premiéry
0
TV tipy: 3. 1. 2025 - 9. 1. 2025
TV tipy: Bídníci utekli do Berlína, kde prožili exodus Po solidní novoroční televizní nadílce přichází klasické vystřízlivění, v němž se vše vrací k normálu. To znamená, že přednost dostává vlastní tvorba plná nových seriálů a jiných premiér se divák moc nedočká. čtěte zde
Vydáno: 03.01.2025 07:30 v sekci Radar | TV tipy
0
Návrat idiota 10/10
Stroj času: Návrat idiota Komediální drama Návrat idiota mělo v českých kinech premiéru před téměř šestadvaceti roky, což ho bez problému kvalifikuje do rubriky Stroj času. Pojďme si zavzpomínat na rok 1999. čtěte zde
Vydáno: 02.01.2025 12:30 v sekci Recenze | Stroj času
0
Kinopremiéry: 1. týden
Kinopremiéry: Za oponou velehor prožívá Nosferatu kočičí odyseu Rok 2025 odstartuje v kinech především očekávaným rebootem hororové klasiky Nosferatu, kterou Robert Eggers natáčel mimo jiné i v Praze. A jelikož žádnou další novou konkurenci nemá, mohl by zabodovat velmi solidně. čtěte zde
Vydáno: 01.01.2025 07:30 v sekci Radar | Kinopremiéry
0
Top 20 ČR: 52. týden
Top 20 ČR: Sonic si doběhl pro zlato Poslední premiérový víkend v tomto roce ovládl v českých kinech Ježek Sonic 3. Na stříbro dosáhla poslední česká komedie tohoto roku V dobrém i zlém. čtěte zde
Vydáno: 31.12.2024 07:30 v sekci Komentáře | Top 20 ČR
0

PREMIÉRA TÝDNE   00/2025

Nosferatu
7/10

Americký horor Nosferatu je předělávkou německého němého snímku z roku 1922, jenž vznikl na motivy románu Brama Stokera „Dracula“. Novou verzi natočil režisér a scenárista Robert Eggers coby velkou poctu milované klasice.

AKTUÁLNĚ V KINECH

Kompletní seznam kinopremiér naleznete zde.

TV TIPY

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ FILMY (poslední týden)

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ OSOBY (poslední týden)

filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
filmserver.cz - o filmech víme vše
©2010-2025 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe