Nový film, který čerpá z této historie způsobem sobě vlastním, si vzal na paškál hrdinku, která se Captain Marvel stala až relativně nedávno – pilotku Carol Danversovou. Filmové osudy této historicky první ženské ústřední hrdinky byly svěřeny dvojici režisérů Anně Boden (historicky první režisérka v rámci MCU) a Ryanovi Fleckovi. Protože logicky vyvstává otázka, zda je moudrý krok dělat příběh o nové klíčové postavě těsně před velkým finále, byl tento snímek od počátku velmi bedlivě sledován.
Captain Marvel, jakožto film s mnoha dalšími prvenstvími (kupříkladu ještě např. první film MCU po smrti Stana Leeho, první film MCU, který nebude na Netflixu, ale přímo na službě Disney+) se již před premiérou až nezdravé pozornosti ze strany rádoby fanoušků a internetových trollů s misogynními názory na to, jakého pohlaví by měli titulní superhrdinové být. Vlna útoků eskalovala až do té míry, že server Rotten Tomatoes změnil systém uživatelského hodnocení před premiérou filmu, tedy zájmu o film, které bylo na serveru extrémně nízké (ačkoli rekordní předprodeje vstupenek hovoří o opaku). Ve své podstatě jde možná ještě o větší kauzu, než která se strhla okolo Wonder Woman z konkurenční stáje Warner Bros/DC.
Příběh odehrávající se v polovině 90. let minulého století nás zastihuje uprostřed války mezi znepřátelenými mimozemskými druhy. Jednou ze zúčastněných organizací je mocné Impérium Kree, jež se se svými jednotkami Hvězdných sil snaží rozdrtit znepřátelené Skrully, kteří svoji schopnost brát na sebe cizí podobu využívají k tajné invazi světů. Další v pořadí na tuto infiltraci je planeta Terra neboli Země. Do konfliktu se zaplétá i mladá žena jménem Carol Danversová (Brie Larson) a také jistý Nick Fury (Samuel L. Jackson), agent americké vládní organizace S.H.I.E.L.D.
Přirovnávat nový film právě k Wonder Woman je možná zdánlivě intuitivní, ale nikoli zcela správné, protože oba dva snímky jsou i jinak velice rozdílné. Zatímco Wonder Woman je jakousi kombinací marvelovských filmů Thor a Captain America: První Avenger, kdy jde o válečný příběh s prvky kulturního šoku, Captain Marvel na to jde malinko jinak. Příběh se odehrává v minulosti, retro prvky tam tedy určitě jsou, nicméně devadesátky nejsou zase tak vzdálené, aby z toho šlo vycházet nosnými tématy. Film tak v jistých chvílích připomíná i devadestkové filmy jako Total Recall, Terminátor 2: Den zúčtování nebo Den nezávislosti. Jiná věc je to, že právě zasazení děje do 90. let budí řadu otázek v kontextu celého MCU. Proč takto důležitá (a mocná) postava nezasáhla do událostí dříve než v posledním filmu třetí fáze celé ságy? Odpověď je částečně vysvětlena v doprovodném komiksu k filmu, ale ve filmu samotném to je řečeno pouze v náznacích (a neodcházejte před závěrečnými titulky!).
Zatímco Wonder Woman byla od počátku své komiksové historie silná ženská postava, Captain Marvel byl původně mužský hrdina a Carol Danversová byla v „dřevních dobách“ komiksů Marvelu pouze vedlejší postavou, specificky pak objektem romantických snah hlavního hrdiny a občasnou „dámou v nesnázích“. Roli Captain Marvel převzala za komplikovaných okolností až mnohem později společně s emancipací, která se u ní v komiksech vyvinula postupně. Právě téma emancipace je důležité i pro tento film a ve zhuštěné podobě je to něco, co šovinismu internetových haterů dvakrát nelahodí.
Příběh je vyprávěn lineárně, avšak obsahuje značné množství vzpomínek na předchozí události. Ty jsou podány dostatečně přehledně, takže po naprostou většinu času není pochyb, kde a kdy se právě nacházíme. Z hlediska tónu film výrazně nevybočuje z pojetí, které má většina marvelovských spektáklů. Tím se také liší od Wonder Woman, která svým pojetím naopak vybočovala výrazně. Humoru je tu dost, ale film si jen málokdy odskočí za hranici „řachand“ typu Strážci Galaxie nebo Thor: Ragnarok.
Pokud jde o samotnou Brie Larson, pak musím říct, že jsem ji z minulých filmů příliš nemusel, zde však musím říct, že se role Carol Danversové zhostila se ctí. Digitálně omlazený Samuel L. Jackson je tradičně výborný a je velice zajímavé porovnat jeho postavu s pozdějším ředitelem S.H.I.E.L.D.u. V této souvislosti mě napadá, že podobné omlazení jsme už v MCU viděli v případě filmů Captain America: Občanská válka, Ant-Man, Strážci Galaxie Vol. 2 či Ant-Man a Wasp. To však byly pouze vzpomínky. Teprve v Captain Marvel jde o omlazení v rámci celého filmu a ukazuje se, že technologie pokročila a že to může fungovat.
Jude Law je ve své roli sice dobrý, ale nijak zvlášť výrazný či zapamatovatelný, což, pravda, možná souvisí s tím, že k němu jako herci mám osobně neutrální vztah. Vůbec problémem celého filmu je absence pořádné záporné postavy (ale uznávám, že každý nemůže být Thanos). Ben Mendelsohn, který je v poslední době dost v kurzu, předvádí svou obvyklou arogantní až výhružnou, přesto však ironicky vtipnou hereckou polohu, která mě však pořád ještě neomrzela, takže za mě palec nahoru. V příběhu se pochopitelně objeví postavy, které jsme už viděli v předchozích, avšak chronologicky následujících filmech. Příkladem je třeba agent Phil Coulson (Clark Gregg) z první fáze MCU, Ronan Žalobce (Lee Pace) a Korath Pronásledovatel (Djimon Hounsou), oba z prvních Strážců Galaxie. Ti všichni se však v příběhu pouze mihnou.
Hovořit o vizuální složce filmu je skoro zbytečné, jelikož se jedná o naprosto bezchybnou práci od efektů schopností Captain Marvel a proměn Skrullů až po již zmíněné digitální omlazení postav. Četné flashbacky jsou překvapivě dynamické a je vidět, že si tvůrci byli vědomi nutnosti je nějak ozvláštnit. Rovněž výprava je znamenitá a výlet do devadesátých let se poměrně vydařil (byť, jak už jsem psal výše, nejde o takový skok v porovnání se současností). Dobu pěkně vykresluje i hudba, kdy tvůrci do filmu zakomponovali hned několik klasických „vypalovaček“, které trochu netypicky tvoří i podkres akčních scén (naposledy jsme něco podobného viděli ve filmu Thor: Ragnarok). Hudba od turecké skladatelky Pinar Toprak (stojí i za hudbou k megapopulární hře Fortnite) je také celkem padnoucí. Český dabing se dle mého názoru opět povedl, Hana Vagnerová na Carol Danversovou sedne pěkně a na tolik kontroverzního, ale jinak výborného Vladimíra Kratinu v roli Nicka Furyho se určitě po dvou filmech také dalo zvyknout.
V celkovém zhodnocení pak musím film pochválit, jde o pěknou svěží podívanou, kterou jde díky časovému zařazení vnímat i do značné míry jako samostatný příběh, což je u dvacátého prvního filmu skoro zázrak. Na své si však přijdou i dlouholetí fanoušci MCU a pár pomrknutí je ve filmu schováno i na komiksové fanoušky. Jakožto poslední nádech před ponořením do vod čtvrtých Avengers lze film vřele doporučit.
