Trochu se zpožděním se k nám dostává zatím poslední snímek režiséra Edwarda Zwicka (Krvavý diamant, Odpor) a hned zpočátku diváka musí znejistit zvolený multižánr. Zwick a romantická komedie? Aha, ona ta holka má Parkinsona. Takže drámo. Jo, a ten kluk po doktorech prodává tu slavnou modrou kosočtvercovou pilulku. Takže o vtipné momenty asi nebude nouze a třeba se dostane i na nějakou tu společenskou kritiku. Nezdá se vám toho na jeden film trochu moc? Kde je zakopaný pes? Ono těch psů asi bude víc. Takový hřbitov domácích zvířátek. Ale popořadě. Jamie (Jake Gyllenhaal) je děvkař. Mimo jiné je ale také obdařen velkou výřečností. Když opustí studia medicíny a kvůli zálibě v šéfově holce je odejit z teplého místečka v obchodě s elektronikou, rozhoduje se co dál se svým životem. Při rodinné večeři mu jeho otravný a mnohem úspěšnější bratr vnutí pohovor na místo obchodního zástupce farmaceutického gigantu Pfizer. Rychle projde školením i postelí školitelky a hurá do světa. Učí se pravidla hry v prodeji léků, s čímž mu pomáhá nejenom jeho kukuč a povolné sestřičky, ale také kolega Bruce (Oliver Platt), který ho v oboru zaučuje. Při jedné z návštěv vlivného (a tudíž pro obchod velmi výhodného) doktora Knighta (Azaria) se přichomýtne k vyšetření Maggie (Hathaway), šestadvacetileté pacientky s Parkinsonovou chorobou a pěkným poprsím (jak sám vzápětí na vlastní oči zjistí). Nedá mu moc práce, aby zjistil její telefonní číslo a umluvil ji na odpolední kávu. Z té se během prvních několika vět vyvine nezávazný sex, který se oběma natolik zalíbí, že se rozhodnou tento "vztah" udržovat. Jak dlouho jim to asi vydrží, než se do toho začnou motat city? Tušíte správně - moc dlouho ne. Oba jsou sice, jak se na společenské vyvrhele sluší a patří, citově frigidní a lehce vyšinutí, ale Maggie má prostě navrch. Parkinson v prvním stadiu jí sice zatím moc život nekomplikuje, ale stačí to, aby si do života jen tak někoho nepouštěla a občas podlehla staré dobré sebelítosti. Teď záleží na Jamiem, jestli vytrvá, nebo se zaměří na kariéru. Pokud jde jen o romantickou rovinu příběhu, tak jediná výtka by mířila právě na zakomponování nevyléčitelné degenerující nemoci. Velmi rychle začne tato bruslařská klička působit účelově slzopudně a klišovitě. Ale Maggie je vám jednoduše líto (i když má své slabé chvilky) a nakonec je její charakter uvěřitelnější, než kdyby jejím jediným motivem byl strach ze závazků jako u postav v průměrném Hlavně nezávazně. Dramatický nádech dodává příjemný kontrast humorným momentům, které by sice celou čistokrevnou komedii neutáhly, ale tady působí mile a úsměvně. Stejně tak i druhá rovina vyprávění točící se kolem zmíněných poměrů na trhu léků působí spíše odlehčeně. V příběhu odehrávajícím se cca před deseti lety nastoupí na scénu viagra, ale tak vděčné téma je bohužel trestuhodně nevyužito - až na jeden hodně slabý vtípek, bez kterého bych se opravdu obešel. Zvlášť když v ten moment už se divák dávno zajímá pouze o to, jak dopadne romance ústřední dvojice. Přes všechny žánrové skoky má snímek eso v rukávu, díky kterému zdánlivě předem prohranou partii s přehledem dotáhne až do konce. Gyllenhaal i Hathaway totiž na scéně působí neuvěřitelně přirozeně. Většina "romantických" scén je civilní, bez klišé a nejednou se člověk přistihne, že přemýšlí nad tím, jestli ti dva spolu něco při natáčení neměli. Autentičnosti pomáhá i častá nahota obou - přesto účelná a svým způsobem až roztomilá. Z celého hereckého ansámblu nezaostává nikdo až na Jamieho bratra, který je opravdu jen přerostlý, otravný puberťák. S hodnocením podobných filmů je to těžké. Bere si toho na bedra příliš a ne všechno zvládá na výbornou, ale z řady romantických příběhů vystupuje určitě. Jenom poněkud neobvyklým způsobem a ne každému se to musí zamlouvat. S přimhouřením oka nad lehce zbytečnou dramatičností a hlavně za scénu na lékařské anti-konferenci postižených Parkinsonem jsem musel ještě jeden bod přidat. Takhle nadnesená osvěta se prostě cení.