Recenze: Složka 64 je nejlepší díl kriminální série podle Jussiho Adler-Olsena

Vydáno: 10.01.2019 07:00 - Jan Varga | foto: facebook tvůrce

Čtvrtý díl v sérii filmových adaptací kriminálních románů dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena je zdaleka nejlepší, nejzásadnější a výrazně obohacený o pestrou myšlenkovou hloubku i o přesah do současnosti.

Složka 64Recenzoval/a Jan Varga dne 10.01.2019 07:00. Čtvrtý díl v sérii filmových adaptací kriminálních románů dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena je zdaleka nejlepší, nejzásadnější a výrazně obohacený o pestrou myšlenkovou hloubku i o přesah do současnosti. Hodnocení: 4.5
Složka 64
Journal 64
Tajemný / Thriller / Krimi
Německo, 2018 , 119 min.

Režie: Christoffer Boe
Scénář: Jussi Henry Olsen, Nikolaj Arcel
Kamera: Jacob Møller
Hudba: Anthony Lledo, Mikkel Maltha
Herci: Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Nicolas Bro, Anders Hove, Elliott Crosset Hove, Fanny Bornedal, Søren Pilmark, Anders Juul, Diem Camille Gbogou, Henrik Vestergaard, Anders Brink Madsen, Joen Højerslev, Vibeke Hastrup, Birthe Neumann, Morten Bjørn

Česká premiéra: 24.01.2019

Hodnocení: 9/10

Distributor: Aerofilms


Složka 64 hodnocení na Kinobox.cz: 83.29 %
Fares Fares, Nikolaj Lie Kaas ve filmu Složka 64 / Journal 64Dánský krimi-thriller Složka 64 je dalším filmem v již čtyřdílné sérii adaptací kriminálních románů spisovatele Jussiho Adler-Olsena o vyšetřovatelích speciálního Oddělení Q, jenž se zabývá starými nevyřešenými případy. Snímek tudíž navazuje na thrillery Žena v kleciZabijáci Vzkaz v lahvi, nicméně není potřeba je vidět, neboť Složka 64 je dějově zcela soběstačná. A velké překvapení – jde zatím o zdaleka nejlepší díl.
 
Detektiv Carl a jeho asistent Assad se tentokrát dostávají k případu tří mumifikovaných mrtvol nalezených za falešnou stěnou v jednom opuštěném kodaňském bytu. Těla jsou naaranžována na židlích kolem jídelního stolu, čtvrtá židle nicméně zůstala prázdná. Kdo za vraždami stojí a komu byla určena ta zbývající židle?

Fotografie z filmu Složka 64 / Journal 64Předchozí díly série jsou v podstatě vzájemně zaměnitelné, mírně nadprůměrné adaptace mnohem komplexnějších knižních předloh, zkrátka slušné žánrové snímky, které se kromě relativně standardního pátrání po pachatelích nějakého starého případu nikdy nepokoušely o nic moc hlubšího a jejichž kriminální zápletka obvykle trpěla tím, že divák byl před dvojicí hlavních hrdinů-vyšetřovatelů vždy o krok napřed, protože jejich detektivní práce byla obvykle soustavně prokládána scénami s pachateli (a případně jejich oběťmi) – a tím byla jejich totožnost prozrazena předem. To se nyní mění se Složkou 64, jíž se zázračně podařilo tyto nedostatky přetvořit v přednosti:

  • Děj sice začíná stejně jako doposud – obligátním pátráním po vrahovi – leč postupně enormně nakyne do netušených rozměrů, kdy film začne být od poloviny dál o něčem úplně jiném a stane se podstatně vážnějším, dramatičtějším a tematicky závažnějším.

  • Fotografie z filmu Složka 64 / Journal 64Konání obou detektivů je průběžně prostříháváno s událostmi ze šedesátých let, kdy si mladé dívky prožívaly peklo v jakémsi ostrovním převýchovném ústavu, kam je jejich rodiny posílaly nejčastěji kvůli potlačení sexuálního apetitu, a se současnými scénami s nějakou starší paní, která by teoreticky mohla být tím hledaným vrahem, ale není to jisté. V tomto případě to prokládání hlavní dějové linie výše zmíněnými pasážemi ničemu nevadí, neb není předem jasné, jakým způsobem s ní budou souviset a kdo je ta starší paní zač.

  • Postavy hlavních hrdinů snad poprvé konečně procházejí nějakým vývojem, dost zásadním na to, aby věčně zachmuřený Carl nebyl pořád ten samý asociální bručoun, ale aby dokázal alespoň sem tam projevit nějakou vstřícnost, uznání nebo cit. Stejně tak se pracuje i s Carlovými obavami z osamělého života a se změnami v jeho kamarádsky-pracovním vztahu s Assadem.

  • Příběhu tentokrát nechybí ani myšlenková hloubka a pestrost, zahrnující mimo jiné i dánskou sociálně-historickou reflexi zastřešenou skutečnými událostmi globálního významu, přesah do aktuální současnosti ve vytváření paralel s kampaní MeToo a v otázkách rovnoprávnosti v multikulturním světě a kritiku institucionalizovaného nakládání s „padlými ženami“.

Nicolas Bro, Fares Fares, Nikolaj Lie Kaas ve filmu Složka 64 / Journal 64Předchozí adaptace ze série Jussiho Adler-Olsena tudíž Složka 64 výrazně převyšuje, přičemž obsahuje i skvěle vymyšlené a výborně pointované situace, každá scéna má svůj význam a napínavé vyprávění disponuje průběžně gradujícím spádem. Nejde přitom ani tolik o zásluhu dánského režiséra Christoffera Boeho jako spíš o vynikající práci trojice scenáristů v čele s Nikolajem Arcelem, který adaptoval i všechny předchozí Adler-Olsenovy romány (a také švédské Muže, kteří nenávidí ženy a Královskou aféru), neb režie je spíš řemeslně tendenční, rutinní a nenápaditá, ale jinak je naštěstí naprosto suverénní a uvědomělá.
 
Složka 64 je vynikající krimi, jejíž silnou stránkou je i to, že ze začátku sice naplňuje klasickou kriminální šablonu, ale v polovině ji opouští a jde mnohem dál, přirozeně se přerodí v řetězovou reakci zprvu nenápadně budovaných motivů a ústí do rozplétání konspiračních pavučin a spiknutí (v čemž by mohla být o něco důslednější a ambicióznější, což je ale jen jedna z mála výtek), přičemž si razí vlastní cestu i skrz žánrová klišé a předvídatelná dějová schémata. Vše umocňují herecké výkony zejména ústřední dvojice ve složení Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares. Ty návštěvní rekordy v dánských kinech jsou vyloženě zasloužené.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Český trailer k filmu Složka 64


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Zklamání (Bob, 25.02.2019 23:16) Reagovat

    Celou sérii mám nesmírně rád. Arabského muslima Asada jsem vítal jako zpestření sestavy a byl mi sympatický. Neviděl jsem v něm žádné tlačeni multikulturalismu. Bohužel tento film již opustil skvělou kriminální rovinu a vrhl se do vod politiky. Spiknutí zlých bílých proti migrantům , blbější nápad režisér mít již nemohl. Je to obrovské zklamání když se zneužil fakt, že docházelo ještě v 60 letech ke sterilizaci “nehodnotných” (kam s epilepsií patřím také) k tomu aby bylo možno posunout vše do tématu imigrace. Pochopitelně tu máme trpící muslimskou dívku a i cynik Carl prozře. Mohlo to být v pohodě, kdyby děj reflektoval ono sterilizování nehodnotných a nezamotal do toho “aktuální téma”. Takže od chvíle kdy mi docvaklo jsem se modlil ať je to omyl v mé dedukci. Bohužel se skvělá detektivka zvrhla v multíulti masírku. Doufám že už šlo o film poslední protože teď už bych spíše než detektivní dej sledoval zda tu nevyplave nové edukativni téma treba genderu. My dříve narození jsme si zkratka zvykli nesnašet propagandu a umíme ji vycítit. Velká škoda.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY