Centrální peklo se nachází ve středu Země, odkud vedou cestičky do oblastních pekel těsně pod povrchem lidských měst a vesnic, kde kouzelná čertí brka zapisují hříchy tamních obyvatel. V oblastním pekle pod městečkem Pytlov se ale brk porouchá a přestane zapisovat, a tak Lucifer (Ondřej Vetchý) vyšle z centrálního pekla čerta Bonifáce (Jan Cina), aby čertům pod Pytlovem doručil brko nové. Jenže nešikovný a nezkušený Bonifác místo toho, aby se stal pořádným čertem, se hned v první den své cesty nechá okrást o brko i o další čertovskou magii záludným krejčím (Jan Budař) a zamiluje se do dcery hospodského Markétky (Judit Bárdos).
Tvůrci přitom na scénáři Čertího brka začali původně pracovat ještě před zrodem Kanceláře Blaník, na rozdíl od ní se v něm ale v žádném případě nechtěli vozit po současných kauzách a snažili se spíš o obecnou a univerzálně aplikovatelnou výpověď (tudíž do jaké míry ji vztáhnete na aktuální českou politickou situaci, je už na vás). Takže například v Pytlově vládne rychtář (Tomáš Jeřábek), který zfalšoval své vítězství ve volbách a přízeň svých poddaných si kupuje pivem a uzeninami zdarma, díky čemuž (a díky lžím a řadě příslibů) z nich dělá zaslepené a snadno manipulovatelné stádo, což vede až k tomu, že jeden sedlák (Marek Daniel) dokonce neváhá napráskat svoji skeptickou ženu (Jana Plodková) za to, že odmítá tancovat podle toho, jak mocnost píská.
Příběh se totiž dává do pohybu tím, že hlavní hrdina na začátku něco zpacká (nechá se okrást o kouzelné předměty) a pak se to v průběhu zbytku filmu snaží napravit, což je evergreen nemalého počtu českých pohádek včetně těch z nedávné doby (od posledních pohádek Zdeňka Trošky po Anděla Páně 2) a hlavně je to zápletka na dvě věci. Pak samozřejmě nesmí chybět někdo zlý (v tomto případě lstivý rychtář a jeho dementní poskok a také ještě lstivější krejčí, který si pomocí ukradených čertovských kouzel vyčaruje přepychové oblečení a v přestrojení za barona převrátí městečko vzhůru nohama) a zároveň nějaký zranitelný objekt touhy, jehož bude potřeba zachraňovat (tentokrát šenkýřka, která Bonifáce při jejich prvním letmém setkání považuje za zloděje a poleje ho vodou, ale zároveň se do sebe ve stejné scéně oba osudově zamilují – spíš proto, že to vyžadoval scénář, než že by to z té jejich interakce nějak přirozeně vyplynulo).
V rámci hereckých výkonů tak stojí za zmínku spíš představitelé vedlejších postav, počínaje nedávno zesnulým Marianem Geišbergem v jeho poslední filmové roli okrajově přítomného hospodského a konče skvělým Ondřejem Vetchým, díky němuž má Lucifer sice nebývalé charisma, ale kupodivu není ani trošku děsivý nebo démonický a působí spíš jako sympatický starostlivý strýček – což mohl být nicméně i tvůrčí záměr, neb film neobsahuje ani nic jiného, co by bylo alespoň trochu strašidelné. Kupodivu ale obsahuje i poměrně málo toho, co by mohlo být vtipné, což už je horší.
Dějové a jiné nedostatky následně alespoň částečně záplatuje celkem slušná filmová výprava, zahrnující i pozoruhodně vymyšlený koncept pekla, v němž čerti plní funkce úředníků, strašidelné rohy, kopyta a ocasy mají jen jako služební uniformu pro zvláštní příležitosti a dokáží být celkem zábavní i bez tradičního pitvoření (vyjma opilecké zpívané pasáže v hospodě, která je dost hrozná). Písničky jsou mimochodem ve filmu jen dvě, o muzikál se nejedná.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]


