Je až k nevíře, že sága odehrávající se v komiksovém světě Marvel Cinematic Universe (kdyby vás to zajímalo, jedná se o komiksovou realitu označenou Earth-199999) běží již deset let. Od Iron Mana až po Black Panthera jsme sledovali příběhy hrdinů, kteří byli více či méně spojeni s Avengery, nejmocnějšími hrdiny světa (jak praví starý komiksový slogan této skvadry). Dobrodružství však nebyla nahodilá, nýbrž velmi pečlivě plánovaná.
Od filmu Captain America: První Avenger jsme mohli sledovat jako táhnoucí se červenou nit příběhovou linii o mocných drahokamech nazvaných Kameny nekonečna (jako o celku jsme se však o nich dověděli až ve filmu Strážci Galaxie) a také o postavě, která po nich touží – Thanosovi (poprvé opět ve Strážcích Galaxie, krátce se mihnul i v potitulkových scénách filmů Avengers a Avengers: Age of Ultron), aby mohl lusknutím prstů ve své rukavici vyhladit polovinu vesmíru. Nyní přišel čas, aby dlouhé plánování vydalo své ovoce. O režii se postarali spolehliví bratři Anthony a Joe Russoovi na základě scénáře autorské dvojice Christopher Markus a Stephen McFeely. Všichni tito tvůrci mají v rámci MCU na kontě hlavně filmy o Kapitánu Amerikovi.
Říkám to u filmů z této ságy často a řeknu to i teď. Tento film je pro fanoušky a znalce filmů MCU a ostatní budou beznadějně tápat. Většinou u novinek z MCU uvádím, které filmy je třeba důkladně znát, ale vzhledem k obrovskému množství postav by zde bylo jednodušší spíš vyjmenovat, které filmy znát naopak nemusíte. Postavy totiž nejsou pro přehlednost vytrženy ze svých příběhů (jak už to tak bývá), ale osudy jsou naopak ještě spleteny dohromady. Film kupříkladu poměrně těsně navazuje na Thor: Ragnarok a dějová linie je zde „dokončena“. S tím se pojí i charakterizace Thora, který se o incidentu na Ásgardu samozřejmě zmiňuje. To samé platí o Iron Manovi, u kterého je zase striktní návaznost na děj filmu Spider-Man: Homecoming. Poměrně okatě se zde také uzavírá záležitost s tzv. Sokovijskou smlouvou, které nastala o celých pět let dříve, ve filmu Captain America: Občanská válka.
To, co Infinity War odlišuje od předchozích filmů v rámci MCU, je pocit reálného nebezpečí, kdy si žádný hrdina nemůže být jistý, zda se dočká závěrečných titulků. To je také velký rozdíl oproti konkurenci v podobě Ligy spravedlnosti od Warner Bros./DC. Konkurenční týmovka je třetím Avengers v mnoha ohledech dosti podobná. Třeba už jen hledáním a pozdější kombinací mocných předmětů. Liga spravedlnosti přišla už loni a předstihla tak Avengers. Už jen zběžné zhlédnutí však ukazuje, že novému filmu nesahá ani po kotníky. Russoovi filmem proplouvají známým univerzem a nenechávají doslova kámen na kameni.
V podstatě však ani není tak docela možné oba snímky srovnávat, neboť se zde ukazuje genialita Marvelu, kdy je téměř každý aspekt podpořen desetiletým vývojem konzistentního fiktivního filmového světa. Na druhou stranu je Liga spravedlnosti filmem hlavně pro fanoušky zdrojových komiksů, kdy expozice nových hlavních postav působí pro diváky velmi zmateně. Příběh Infinity War nových postav obsahuje pomálu (v podstatě pouze čtyřčlenná Thanosova suita tzv. Děti Thanosovy, neboli Black Order a pak jedna ze dvou tajných postav), ono v podstatě bohatě stačí, když tam dají ty, co už existovaly dřív. Pro „casual“ diváka je jich možná až příliš. Možná i proto se o dvou pouze mluví, další byly vystřiženy a jiné si tvůrci schovali do potitulkové scény (neodcházejte tedy před koncem!).
Pokud jde o herecké výkony, tak zde téměř všichni zúčastnění podávají to nejlepší, ale všechny je zde na plné čáře válcuje Thanos (Josh Brolin), který je po Strážcích Galaxie v nejlepší formě. Pokud zůstaneme u porovnávání s Ligou spravedlnosti, pak tamní Steppenwolf je coby padouch téměř k smíchu, třebaže je podobně mocný. Nebojím se říci, že Thanos je nejcharismatičtějším záporákem za hodně, hodně dlouhou dobu. Dobře také působí duo Scarlet Witch (Elizabeth Olsen) a Vision (Paul Bettany). Strážci Galaxie – zvláště Rocket (Bradley Cooper) a Drax (Dave Bautista) – pak celý děj náležitě odlehčují, stejně jako Spider-Man (Tom Holland), o kterém jsem nyní přesvědčen, že je doposud nejlepším filmovým Peterem Parkerem.
O výpravě, vizuálních efektech, kostýmech nemá v podstatě cenu mluvit. Vše je na naprosté špičce toho, co lze dnes vidět a co byste koneckonců od takto vysokorozpočtového snímku čekali. Je pěkné vidět několik nových „esoterických“ kouzel z repertoáru Doctora Strange (Benedict Cumberbatch), byť na ně není moc času. Hudba Alana Silvestriho se vrací s temnějšími a osudovějšími podtóny, jak se na příběh sluší, avšak na samostatný poslech mě příliš nezaujala. Avengers: Infinity War je tvůrci hozená rukavice sobě samým a nyní před nimi leží nelehký úkol na takovýto koncert navázat. Znalci komiksů samozřejmě o dalším příběhu mohou leccos odvodit (a pravděpodobně se i mnohé z toho splní), přesto však příběh funguje velice dobře a nepřipraveného člověka dokáže překvapit přívalem (nečekaných) emocí. Takže pokud se na film vypravíte (a to byste měli), nezapomeňte kapesník. Tento začátek konce jedné obrovské filmové ságy je velice zdařilý film a já bych ho rád vřele doporučil všem, kdo se v sáze MCU alespoň trochu orientují. Ostatní, nechť si od hodnocení odečtou 30 procent.
