Michael (Liam Neeson), pojišťovací agent a bývalý policista, jezdí už deset let do práce vlakem. Jednoho dne, shodou okolností po jeho nečekaném propuštění z pojišťovací firmy, ho ve vlaku osloví neznámá žena a nabídne mu sto tisíc dolarů, když jí pomůže identifikovat ve vlaku jednoho z cestujících, který jím jede poprvé (s pravidelnými pasažéry se totiž Michael za těch deset let zná), měl by vystupovat na poslední stanici a má u sebe zavazadlo, do něhož je potřeba do té doby tajně umístit GPS lokátor. Pak ta žena vystoupí se slovy, že na toaletě je schovaná záloha, a ponechá Michaela dosti zmateného.
Po žraločím dobrodružném survival thrilleru Mělčiny se původem francouzský režisér Jaume Collet-Serra vrátil ke specifickému žánru „thriller s Liamem Neesonem v roli tvrďáka“, do nějž již přispěl nejedním snímkem (Neznámý, Non-Stop, Noční běžec). Cizinec ve vlaku se z nich nejvíce podobá snímku NON-STOP, s nímž sdílí i jednoho ze tří scenáristů (a ti zbylí dva jsou debutanti) a řadu styčných prvků. Hlavní hrdina je v něm představen svižně a přitom věcně, záhy je zatažen do zajímavé a atraktivně působící výchozí situace, děj se odehrává v omezeném prostoru veřejného dopravního prostředku, kde jde cestujícím o život, a bohužel – stejně jako v případě NON-STOP – se také poměrně rychle začne ukazovat, že film se sice tváří chytře, ale ve skutečnosti je dost debilní. Nikoli pouze nerealistický nebo nelogický, ale vyloženě debilní.
Většina snímku totiž sestává z přihlouplých scenáristických berliček, s jejichž pomocí se jeho tvůrci snaží ze všech sil docílit toho, aby Michael neměl možnost nebo chuť z vlaku vystoupit, odmítnout spolupracovat při hledání neznámého cestujícího podle neznámého klíče, či kontaktovat někoho mimo vlak (třeba rodinu nebo bývalé spolupracovníky od policie), protože ta nebezpečná organizace, která ho do toho zatáhla, je evidentně všemocná, má své lidi na každé zastávce i uvnitř vlaku, jehož vagony sleduje zřejmě přes satelit, a nejenže má napíchnuté mobilní telefony všech pasažérů, ale navíc je schopná kohokoli z nich uvnitř vlaku zabít, aniž by si toho kdokoli z ostatních cestujících všiml. Michael pak zmateně a nejistě prochází vlakem tam a zpátky a chová se jako psychopat, čímž na sebe nutně upoutává značnou pozornost (což pochopitelně není žádoucí).
Samozřejmě nechybí zásadní dějové zvraty, odkrývající ďábelské plány záporáků, akorát že namísto toho, aby ty zvraty osvětlovaly celou situaci a krásně do sebe v závěru zapadaly, tak dělají pravý opak – na konci snímku se v plné kráse ukazuje, jak hloupě si záporáci celou dobu počínali, jak zbytečně komplikované a překombinované ty jejich plány byly, a jak nepravděpodobné bylo, že by jim ty plány vyšly. Svých cílů přitom mohli dosáhnout mnohem snadněji a efektivněji a s mnohem pravděpodobnějším úspěchem, ale to by pak byl asi mnohem kratší a méně zajímavý film, že.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]










