Jsou od nás vzdáleni tisíce světelných let, ale přesto o naši malou zelenomodrou planetu stále usilují. Chystají se na nás zaútočit, navázat s námi kontakt, nebo jsou už dlouho mezi námi. Buď se snaží skrývat, měnit podobu, nebo se nám chtějí rovnou ukázat v plné polní. Řeč je samozřejmě o mimozemšťanech, kterým tvůrci již od počátků kinematografie nedali pořádně spát a ve svých vizích se nám je snažili převést na plátno. Naivní představa malých zelených mužíčků, kteří nás pozorují technologiemi nad naše chápání, dala vzniknout řadě památných snímků, které formovaly žánr sci-fi. Nechme teď ale všechny vetřelce a Luky Skywalkery stranou a pojďme se podívat na filmy, ve kterých vyspělá civilizace z vnějšího vesmíru přilétá na Zemi (většinou) za jinými účely než si s námi přátelsky potřást pravicí. Přinášíme vám druhou část článku věnovaného filmovým milníkům sci-fi žánru s tématem mimozemské invaze. První část naleznete zde. Sci-fi jako ryze komerční projekt Ten pravý úder kinodistribuci zasadil roku 1996 Roland Emmerich se svým trikovým velkofilmem Den nezávislosti, který za absence řídícího orgánu nervové soustavy můžeme považovat rovnou za to nejzábavnější, co bylo na poli mainstreamové sci-fi natočeno. Snesitelný Jeff Goldblum, hláškující Will Smith s doutníkem, americký prezident ručně si to vyřizující s emzáky a především neskonalý patriotismus a amerikanismus, kam až oko dohlédne. Film snad vyrobený na zakázku americké vlády, který pateticky propaguje národní ideály a hodnoty, se však chlubí výbornou technickou stránkou a akcí, která nenudí. Den nezávislosti můžeme i po letech považovat za parádní megapopcornovou zábavu, jež co nejdůkladněji kopíruje mainstreamový styl a dokáže pobavit i dnes. Co na tom, že je hloupá a naivní až na půdu, pokud někdo čeká něco víc, je na špatném kanále. Rozhodně se jedná o nejlepší Emmerichův film, na jehož kvality Hvězdné brány či 2012 nedosahují ani zdaleka. Do komediálních sfér se s námi o rok později vydali i superúspěšní Muži v černém. Nemají jméno, nemají identitu, ale jejich jediná práce je chránit nás před šmejdem z vesmíru. Agenti J a K v podání Tommyho Leeho Jonese a Willa Smithe stvořili pod vedením Barryho Sonnenfelda vtipnou sci-fi oddychovku, která dokázala jako stisknutím jediného tlačítka pobavit celou rodinu. Triky působí i na dnešní dobu překvapivě slušně a nápaditá akce se jen tak neokouká. MIB sice nejsou kdovíjakým zázrakem či přelomovým dílem, ale pokud náhodu běží v televizi, jen stěží je přepnete. Trochu jinak se do zábavných vod mimozemských invazí vydal Tim Burton, jenž ve stejném roce natočil parodii / poctu klasickým sci-fi snímkům padesátých let s názvem Mars útočí!. Kulaté létající talíře, groteskní ufouni a mamutí nadsázka dělali z filmu další typickou burtonovskou bizarnost, jak ji (ne)máme rádi. Bohužel se navzdory dlouhému zástupu hvězd ztratila na půli cesty. Nakonec potěšila spíš zaryté znalce neznámých snímků, ke kterým odkazovala, než valnou většinu diváků, kteří se chtěli jen pobavit. Na přelomu tisíciletí k tematice přispěl také Robert Rodriguez, jenž natočil teenagerskou variaci na Invazi lupičů těl s názvem Fakulta. Nechybělo situování na střední školu, sympatické mladé obsazení (Elijah Wood nebo Josh Hartnett) a typická grindhouseová brutalita, která dělala z filmu snesitelnou jednohubku, jež zdatně maskovala slabý scénář. Odlehčenou sci-fi komedii přinesl také roku 2001 "krotitel duchů" Ivan Reitman. Evoluce byla důstojným (leč ne tak dobrým) navázáním na jeho předchozí počiny, ve kterém na Zemi přiletěl mimozemský parazit a začal se zrychleně vyvíjet. David Duchovny, Julianne Moore a spol. nám ale ukázali, že k poražení šmejdu z vesmíru nepotřebujeme sahat pro atomové bomby a národní dělostřelectvo. Větší dávka Head And Shoulders totiž bohatě postačí. Pokud jsme v první části článku zmínili Woodův Plán 9 z vesmíru, musíme připomenout i další legendární počin. Zemi totiž obsadila rasa Psychlonů a odreadovaný John Travolta si nejspíš myslel, že hraje v dalším Matrixu a Star Wars dohromady. Řeč není o ničem jiném než o snímku Bojiště Země: Sága roku 3000. Nakolik je tato podívaná zábavná a nakolik nekoukatelná, už nechám na vás.
Nové tisíciletí plné změn Zajímavé kousky se také urodily v posledním desetiletí. Jedním z nejvýraznějších počinů je bezpochyby Shyamalanovo Znamení. V době, kdy byl mladý Ind ještě na vrcholu tvůrčí kariéry a netočil kasovní propadáky, přišel s dokonale mrazivou pocitovou jízdou, která nám mimozemskou invazi ukazovala z pohledu jedné obyčejné rodiny. Komorní pojetí však násobilo strach ze skryté hrozby z vesmíru a gradovalo téměř v hitchcockovském stylu. Pomalá mrazivá atmosféra a nekonečné obavy z neviděného zasadily do Shyamalanových rukou již třetí thriller blížící se dokonalosti. Nebezpečí z nebes sledujeme jen z povzdálí (viz děsivá scéna z televizního vysílání) a více se soustředíme na osobní drama, které se odehrává na jedné farmě v kukuřičném poli. Na pozadí geniální hudby Jamese Newtona Howarda a nezapomenutelných scén (nůž pod dveřmi se cituje dodnes) vznikl tak osobitý snímek, který co do emocí v žánru sci-fi snad doposud nebyl překonán. Komu to nestačí, může si alespoň užít Joaquina Phoenixe ve své nejlepší roli před odchodem k rapperské kariéře a pár lekaček, kvůli kterým možná prožije několik bezesných nocí. Komorní útěk před mimozemskou civilizací však roku 2005 Steven Spielberg povýšil na letní blockbuster. Remake klasiky Válka světů se vykašlal na idealistický originál a v duchu slavných katastrofických filmů nám naservíroval blockbuster naruby. Více než na epické bitvy mezi tripody a militantní technikou se soustředil na zběsilý úprk jedné rodiny před jasnou hrozbou. Dělník Ray Ferrier v podání Toma Cruise prchá před neznámem a o opravdu velké události se otírá jen náhodou. Nebezpečí je zřejmé, ale vždy ho vidíme jen okrajově. Spielberg dokázal v mezích mainstreamu ukuchtit svižnou podívanou s výbornými triky, která je stejně zábavná jako v jistých okamžicích děsivá. Škoda jen uspěchaného závěru, jenž až nepřirozeně hřejivě uzavírá už dosti depresivní povahu snímku. Aby ale nebyl sám, tak si do svého producentského rajónu přizval i Michaela Baye a nechal ho zničit tak trochu víc, než se zdá. Řeč je samozřejmě o Transformers, kteří za doprovodu západů slunce a fetišistických slow-motionů svedli na Zemi bitvu o osud lidstva. Ač se nejedná o typické mimozemšťany, zábava je to vskutku megalomanská a kloubí se v ní hravá spielbergovština s přepálenou bayovštinou. Výsledkem byl trhák jako poleno, který nejen že vydělal nehorázné peníze, ale ukázal světu i Megan Fox opravující Chevrolet Camaro. Kdo z nás neměl ten obrázek jako wallpaper na svém počítači, že... V posledních několika letech zmítaných realistickými a potemnělými přístupy se pak objevily rovnou dva průkopnické snímky, které ukázaly cestu, kterou se nejspíše bude formovat budoucnost tohoto žánru. První z nich přišel v roce 2008 jako blesk z čistého nebe (nebo odkud vlastně). Monstrum Matta Reevese a J. J. Abramse se sice více přibližuje monster-filmům než sci-fi o mimozemské invazi, jedno se mu ale upřít nemůže. Natočení celého snímku na ruční digitální kameru zajistilo výsledku nečekanou dynamičnost, autenticitu a jistým způsobem se snažilo zachycovat i "objektivní" realitu. Ne nadarmo se projektu s krycím názvem Cloverfield říká "sci-fi Záhada Blair Witch". Realistický přístup o rok později dovedl k dokonalosti mladý jihoafrický talent Neill Blomkamp, který pod záštitou Petera Jacksona natočil paradokumentární sci-fi se sociálním přesahem District 9. Bylo tu vše a bylo to nové. Začínalo to jako dokument, končilo to jako vysokorozpočtová jatka. Za miniaturní rozpočet dokázal režisér vykouzlit mimozemský slum, dokonale vygenerovanou rasu vetřelců a výbornou natrikovanou akci. Tentokrát se nebešťanům porouchá loď a oni se nemají jak dostat zpátky. Socio-politický přesah je zřejmý, stejně jako mnohdy okatá inspirace u známějších snímků. Ale komu to vadí? District 9 je výkladní skříní nápadů a zároveň ukázkou toho, že k velkolepé zábavě není potřeba mamutích rozpočtů.
A soudě podle neuvěřitelně našlapaného sci-fi plánu pro letošní rok to vypadá, že milovníky emzáků čekají hotové žně. Jen doufejme, že co do kvality jsme se v případě rozporuplné novinky Světová invaze dotkli dna a bude to už jen lepší.