Později vznikl v hlavě jednoho z otců celé franšízy, Ridleyho Scotta nápad prozkoumat v dalším filmu původ podružných skutečností, jako čí loď to vlastně na pusté planetě LV-426 byla, tj. kdo byli záhadní obři označovaní familiárně jako „space jockey“ a hlavně, jak Xenomorfové vůbec vznikli. Po všemožných peripetiích, a protože se rozmáchlejší prequely dostaly do módy (viz Star Wars), bylo ustanoveno, že další film bude původnímu Vetřelci dějově předcházet. Vzniklý snímek Prometheus nebyl vyloženě špatný film, ale trpěl zejména žánrovou obměnou (z vetřeleckého universa zde zůstal skutečně pouze stejný svět) několika nešťastnými chybami narychlo předělávaného scénáře. Nový film Vetřelec: Covenant režírovaný opět Ridleym Scottem se snaží navázat na Promethea, a přitom novou filmovou trilogii přiblížit jejímu „vetřelčímu“ předobrazu.
V roce 2104, deset let po zmizení lodě Prometheus, se ke vzdálené planetě Origae-6 vydává kolonizační loď Covenant. Kromě 15členné posádky veze i zhruba dva tisíce kolonistů a tisíc embryí. V kryospánku se o ně stará Walter (Michael Fassbender), mírně vylepšený syntetik téhož typu, jako byl David z lodi Prometheus. Od svého cíle se však díky náhodné tragédii Covenant odkloní a jeho posádka zastoupená zejména čerstvým kapitánem Oramem (Billy Crudup), expertkou na terraformování Daniels (Katherine Waterston), pilota Tenneseeho (Danny R. McBride), šéfa bezpečnosti Lopea (Demián Bichir) a dalších se rozhodne prozkoumat záhadné vysílání, které přichází z planety s podmínkami vhodnými pro založení kolonie. Posádka Covenantu však netuší, že právě na tuto planetu odletěla doktorka Elizabeth Shaw a David ve svém pátrání po původu záhadných Tvůrců.
Přiznám se bez mučení, že film Prometheus není z mých nejoblíbenějších. Nejde ani tak o to, že bych neunesl myšlenku, že se (na rozdíl od Star Wars) někdo snaží objevit v reáliích struktury, které tam nikdy předtím nebyly zamýšleny, ale hlavně proto, že snímek postrádal logickou konzistenci předkládaných fakt (proč pozemské nástěnné malby lákaly jiné civilizace na Měsíc, kde záhadní Tvůrci pouze vyráběli zbraně?), díky čemuž se nově vykonstruované pozadí rozpadá. Zjevně jsem nebyl jediný, a proto se k nám do kin nedostává Prometheus 2, ale Vetřelec: Covenant, kterým se zřejmě i filmaři chtějí odloučit od 5 let starého snímku. To však neznamená, že na tento film můžete jít bez znalosti Promethea. Naopak, Vetřelec: Covenant nám poskytne pouze mlhavé vysvětlení, co se na Měsíci LV-223 vlastně přihodilo, a ve vztahu k hlavnímu padouchovi filmu (překvapivě to není Xenomorf, ale o tom ještě dále) vás nechá v naprosto matoucí nevědomosti. Je velmi radno se podívat i na dva krátké video prology (The Crossing a Last Supper), které jsou k dispozici na YouTube.
Co do vizuálního stylu, designu techniky a podobně je zde znát velký odklon od toho, co jsme viděli v Prometheovi, skoro se nechce věřit, že by k takové obrovské změně došlo jen za deset let. Samozřejmě se daný vizuální styl posunul směrem k tomu, co známe z původního Vetřelce. Odklon od Promethea je však i ideový. Zatímco Prometheus se nese v příslibu toho, že se důkladněji seznámíme s druhem záhadných Tvůrců a jejich důvody pro jejich nepřátelství k lidem (které sami vytvořili?), je vidět, že Ridley Scott otočil a ve filmu Vetřelec: Covenant chce za touto problematikou udělat tlustou čáru. Přesun zájmu z Tvůrců na samotné Vetřelce je pak velice markantní.
Paradoxně však Xenomorf není v tomto filmu tím, čeho je nutné se obávat nejvíce (jakkoli to zní podivně). Na tom je asi nejvíce vidět zub času, který množstvím příběhů a parodií otupil vnímání Vetřelce jako nějaké absolutní a nezastavitelné hrozby a dále Xenomorfa prezentuje „pouze“ jako smrtelně nebezpečného dravce spoléhajícího na zvířecí instinkty, ale bez znatelné démonizace. To souvisí s faktem, že se objeví pouze krátce a jakoby mimochodem. Pravda, všechno vypadá vizuálně moc hezky a přesvědčivě, Xenomorf je tu poprvé v celovečerním filmu vidět v celé své „kráse“, na rozdíl od minulých filmů, které i kvůli limitaci technologií vizuálních efektů využívaly temných záběrů a detaily. Kromě Xenomorfa je tu i nový, bílý druh Vetřelce, kterému fanoušci začali říkat Neomorf. Vše je pak „pěkně“ názorné a krvavých scén je tu více než dostatek. Škoda jen, že většina scén už byla prozrazena v trailerech.
Pokud se týče hereckých výkonů, tak tu (podobně jako v Prometheovi) exceluje hlavně Michael Fassbender. Katherine Waterston se dle mého zdání snaží vycházet z toho, co před bezmála čtyřiceti lety předvedla Sigourney Weaver. Billy Crudup je jako kapitán spíše nevýrazný a popravdě řečeno jediný, kdo z posádky Covenantu jakýmkoli způsobem vyčnívá, je Danny McBride. Přímo leitmotivem tohoto filmu je pak hloupost, s jakou si posádka počíná v klidových i krizových situacích. Podobně jako v případě Promethea (či nedávného Života) se nelze se ubránit pocitu, že rozhodnutí vlastně nepatří jim, ale scenáristům, kteří musí nějak příběh posunout vpřed. O hudbu se postaral australský skladatel Jed Kurzel stojící za soundtracky k filmům Macbeth a Assassin's Creed. Je pěkné slyšet, že se v hudebním doprovodu objeví jak motivy z Promethea, tak i variace na původní motiv Vetřelce od Jerryho Goldsmitha.Obecně je obtížné tento film ohodnotit, pokud se týče jeho místa v celé franšíze a zároveň jeho smyslu coby samostatného filmu. Je zřejmé, že tento film sám o sobě nefunguje. Je až příliš spjatý s předchozím snímkem Prometheus a zároveň se poněkud rozpačitě snaží přejít k Vetřelci. Na druhou stranu je (aspoň na první podívání) dosti zábavný a vyvolává ozvěny toho „příjemně nepříjemného“ pocitu mrazení a dusné atmosféry, díky nimž jsme si zamilovali původního Vetřelce.
