Rogue One: Star Wars Story, které přímo předchází, vyplňuje mezery a dává nový význam podtitulu čtvrté epizody Nová naděje, bylo v době svého uvedení především v tuzemsku kritizováno. Bylo vytýkáno, že na rozdíl od obou lucasovských trilogií není vědomou nápodobou audiovizuálních děl kombinujících do nového tvaru řadu různých inspiračních zdrojů. K nejčastěji zmiňovaným záporům patřilo údajně špatné, protože nesoudržné vyprávění, které nevzbuzuje pocity směrem k postavám, protože ty slouží jako kánonfuteři. Největší nedostatek však mnozí spatřovali v údajném odchýlení se od starwarsáckého kánonu, vzdálení se poetice space oper. Následující řádky mají podobu metakritických poznámek, protože se vyjadřují k výše uvedeným nedostatkům, které více vypovídají o neznalosti jejich autorů či autorek než o díle samotném. Aspoň to platí o těch zmiňovaných "negativách" souvisejících s emocionální plochostí a neodkazováním se k různým předobrazům složeným do nové podoby. Rogue One během první čtvrthodiny času projekce vychází z žánrových konvencí westernu (úvodní sekvence představující Jyn jako svědkyni vraždy a únosu rodičů) a špionážních počinů či dystopických sci-fi (následující scéna s Cassianem zbavujícího se informátora). Spoléhá se přitom na naši obeznámenost s jinými počiny, a to i v případě napojení se na některé postavy představené v kanonickém seriálu (Saw ze Star Wars Povstalci) či některých knihách (Krennic). Do světa příběhu nově uvedené jsou přitom dostatečně vyprofilované a každá si projde vlastním vývojem ve vztahu k druhým (Jyn a Cassian, Chirrut a Baze...), a tak by dostatečně empatické publikum nemělo mít problém se na ně naladit a pociťovat napětí či dojetí.
Hlavní výtky (špatně odvyprávěné, odklánějící se od starwarsáckého kánonu i poetiky space oper) vychází vedle nedostatečné znalosti z toho, že Rogue One: Star Wars Story na některé divácky méně známé tradice navazuje a tyto posiluje, jiné, považované mnohými za normu, podvrací. Režisér Gareth Edwards si podobně počínal ve svých dvou předchozích počinech, protože žánr monsterfilmu mu sloužil pouze jako komentář ke vztahu dvou lidí a překračování národních hranic (Zakázaná zóna), respektive žánr kaidžu eiga k upřednostňování titulní potvory před lidskými postavami (Godzilla). V příspěvku do starwarsáckého universa jsou pro Edwardse (a scenáristů Tonyho Gilroye a Chrise Weitze) přednější konvence space oper na pokračování, v nichž následující díl vždy varioval ten předchozí, před zvyklostmi klasického hollywoodského vyprávění.Film je vystavěn jako tři po sobě následující a vzorce svých zápletek mírně obměňující, zhruba čtyřicet minut dlouhé "epizody" space oper. Kontinuitu mezi nimi zajišťují postupně se vyvíjející postavy a jejich honba za proměňujícím se MacGuffinem. Předpokládám, že Rogue One již všichni viděli, a tak prozrazení některých událostí z dění pro lepší porozumění argumentace neuškodí. V prvních dvou částech, odlišených co do podoby planety (prosluněná písečná vs. skalnatá s deštěm), jsou dvě nejvýraznější postavy (Jyn, Cassian) nuceny spolupracovat z důvodu získání potřebné informace od konkrétní osoby (Saw, otec Jyn), přestože jejich skutečné cíle jsou konfliktní (Cassian má za úkol oba zabít). Mikroperspektiva postradatelných pěšáků, jimž jsou nápomocny další dvojice (Baze a Chirrut odhalující "světský" aspekt Síly, Bodhi a K-2SO jakožto rebelové "přeběhlí/přeprogramovaní" od Impéria) je vždy v závěru konfrontována s makroperspektivou opoziční frakce (Impérium testující Hvězdu smrti, Povstalci útočící na imperiální základnu). V části poslední je opětovně mikrorovina, ve které mají Jyn a Cassian pro změnu společný cíl a ostatní jim k jeho dosažení pomáhají, dynamizována vměšováním makroroviny (jak Povstalců, tak Impéria). Na konci každého z "dílů" přitom po krátkém shrnutí z obou pozic (napoprvé Povstalci, napodruhé Impérium) nechybí cliffhanger (kam se postavy vydají dál?).
A jako kdyby nestačila tato netradiční výstavba do vzájemně se na bázi podobností a odlišností fungujících částí, podvrací se i divácká očekávání spojená se žánrem a obvyklými prvky hollywoodského vyprávění. Důležitější než utvoření párů jsou paralely mez dvojicí postav, cíle nejsou naplňovány a MacGuffinů není dosahováno, k na počátku opuštěným vzorcům se snímek navrací, aby překvapil svou nekonvenčností (viz westernová ne/pomsta). Podobně sympaticky drze si přitom počíná ve vztahu k stylistickým volbám. Před odkazováním se na postupy odjinud (slavné různé typy přechodů mezi scénami z původní trilogie) dává přednost motivaci realistické (např. zdánlivě přirozené svícení) až umělecké (např. barevné odlišení prvků předkamerového prostoru pro konkrétní postavy - Vaderova červená, Cassianova zelená, Krennickova bílá), protože pozornost na sebe strhávající a do vzorců se uskupující. "Já jsem jenom tlumočník. Vyprávění příběhů mi moc nejde. Nejsem Spielberg," prohlásil C-3PO v jednom z českých dabingů Nové naděje. Rogue One: Star Wars Story, vhodné jako back-to-back projekce s EIV, má blíž k pozdnímu Spielbergovi pohrávajícímu si s odkazem klasického Hollywoodu, za což Edwardsovi, Weitzovi, Gilroyovi a dalším nemalý dík. Výsledkem je nejenom plnohodnotný příspěvek do starwarsácké série, ale hlavně pozoruhodný a zcela funkční experiment. (10/10)
BLU-RAY:
Rogue One: Star Wars Story vychází na nosičích pro domácí kino v několika edicích, které se od sebe liší počtem disků i způsobem či potiskem balení. DVD obsahuje pouze film, na Blu-rayích jsou i bonusové materiály. Nejlevnější je dvoudisk (snímek ve 2D na prvním, bonusy na druhém) v klasickém plastovém balení bez vnitřního artworku. Málokdo si asi bude chtít připlácet za konvertované 3D, kvůli kterému je už tak tmavý obraz ještě tmavší, a tak pořízení trojdiskových provedení odůvodňuje steelbookové balení. Na výběr je mezi dvěma, první v bílém provedení s "kladnými" (rebelskými, v šedé zóně se nacházejícími) postavami a Hvězdou smrti na pozadí, druhé (viz obrázek vlevo) v modrém provedení se Stormtroopery a Hvězdou smrti na pozadí. Komu by se "nadílka" přídavných materiálů zdála skromná, u Targetu ve Státech či u JB Hi-Fi v Austrálii je Rogue One k sehnání s DVD, na kterém jsou ovšem pouze dva další featuretty o celkové délce deseti minut.
OBRAZ A ZVUK:
Jak se u titulů společnosti Disney stalo v tuzemsku zvykem, zvuk je "pouze" v 7.1 DTS-HD HR a nikoliv Master Audio, které je k poslechu v zahraničí, či v Dolby Atmos, ve kterém byl snímek uveden ve vybraných kinech. A jak je pro "Myšáka" standardem, ačkoliv se Rogue One natáčelo na Arri Alexu 65 a obrazový přepis na BD vycházel z digitálního intermediátu ve 4K, zbytečně byste v e-shopech a kamenných obchodech hledali edici v UltraHD.Výše uvedené berte spíše jako poznámku pod čarou, protože i navzdory objektivním technickým nedostatkům (žádné UltraHD, absence Dolby Atmos, pro část evropského trhu pouze HR namísto MA), je obraz a zvuk výborný, i když ne prvotřídní. Obrazový přepis (2.39:1 - ano, žádné IMAX scény) je ostrý, nesmírně detailní (zejména pleťovky, ale i starwarsácká technologie), vynikající v každém z barevně odlišených prostředí, obsahující mírné zrno (přítomno už v kině ve 4K verzi) a nejspíš záměrné měkčení. Pokud pominu hlasově problematický český dabing, který je pouze v Dolby Digital 5.1, originální znění skvěle směřuje pozornost ve válečných scénách díky mixu zvukových efektů a hudbě Michaela Giacchina, přičemž zvuk ani hudba nepřekrývají dialogy či one-linery. (9/10)
P.S. Po karlovarském festivalu byste se měli od šéfredaktora dočkat i zhodnocení 3D.
BONUSY:
BONUSY:
Zhlédnutí kompletně do češtiny otitulkovaných bonusů, umístěných na druhý disk, zabere necelou hodinu a čtvrt. Je zjevné, že si Disney schovává materiály na další vydání, protože absentuje režisérský audiokomentář a marně by kdokoliv hledal vystřižené či alternativní scény z tolik diskutovaných pře/dotáček. Dokumenty, rozdělené v menu na sekci Příběhy a Rebelská spojení, se navíc omezují na postavy, až na výjimky (digitální tvorba starých známých) opomíjí post-produkci. Trochu paradoxní rozhodnutí vzhledem k tomu, že nové postavy mají ve vyprávění funkci "postradatelných".
Celovečerní film o filmu Příběhy - přehratelný po kapitolách (deset, až na úvodní a závěrečnou zasvěcený postavám) i v celku (69 min.) - navzdory uvedené výtce patří k těm nadprůměrným. Nestmeluje ho ani tak orientace na nové padlé a camea starých známých, ale rétorika fanouškovství, která jakoby se stala normou pro vypovídání o současných studiových hollywoodských tiulech. Používají ji zejména superhrdinské fláky od Marvelu či DC, ale přiklánějí se k ní i sci-fi/fantasy franšízy oslovující oddané publikum (tolkienovské adaptace, vesmírná dobrodružství posádky Enterprise i vesmírné opery z předaleké galaxie).
Dozvíme se, že šéf trikařů John Knoll, který přišel s nápadem na snímek předcházející EIV, již během svých telecích let četl o SW ve specializovaných periodikách. Režisér Gareth Edwards byl zase osloven díky tomu, že si správní lidé na Lucasově farmě pustili jeho nízkorozpočtový monster debut v projekční místnosti. A samozřejmě neuškodilo ani to, že je velký znalec původní trilogie, který až s obřadní úctou přistupuje ke kostýmům i modelům v archivech. Felicity Jones, představitelka Jyn Erso, je zase vášnivou čtenářkou... Wookipedie. Robot K-2SO se původně více podobal jistým slavným droidům (C-3PO, R2-D2), ale víc než designem k nim má nakonec blízko humorem. Dalo by se ve výčtu pokračovat dál, ale nepřekvapí, že dlouhometrážní dokument končí na premiéře s fanoušky a záběry geeka Edwardse, jak s Lucesem vjíždí do hangáru. Vedle oslovení nemalé fanouškovské základny je pozoruhodný i důraz na rozmanitost, kterou má odrážet i obsazení. Jyn je _ženská_ hrdinka, Baze a Chirrut zase parťácká dvojka etnicky odlišných postav oslovující asijské trhy, Cassian díky obsazení Diega Luny dává prostor pro identifikaci latinskoamerickému publiku atd. Diverzita jako komerční kalkul, chtělo by se cynicky dodat. A když jsou zmiňovány "dodatky", bonusovou sekci na druhém disku uzavírá samostatný, čtyři a půl minuty dlouhý featurette Rebelská spojení, který odkrývá různé easter eggy (camea, spojení s prequelovou i sequelovou trilogií). Fanouškovská obec různého genderu, rasy i etnicity si tak může obohatit zážitek ze sledování znalostí nepodstatných trivia. (MS: 6/10)
ZÁVĚR:
Ačkoliv Rogue One: Star Wars Story považuji za jeden z nejlepších loňských kinofilmů a za výborný příspěvek do ságy, nejsem schopný jeho vydání na modrých discích jednoznačně doporučit. Leda těm, kteří či které mají na snímek podobný názor a vystačí si s jeho výbornou audiovizuální prezentací na nosičích pro domácí kino. V takovém případě trojdisk netřeba (konvertované 3D vyniká v akčních scénách v závěrečném aktu, ale za potemnění nestojí), nesbíráte-li steelbooky. Ostatní si budou holt muset počkat na další vydání, které - jako tomu bylo u Star Wars: Síla se probouzí - bude předpokládaně obsahovat audiokomentář, další dokumenty a snad i něco z tolik diskutovaných a v některých upoutávkách zahlédnutelných nepoužitých scén. Taková edice však (prozatím?) nebyla oznámena, ale s ohledem na dlouhodobou strategii Disneyho si stačí počkat půl roku na premiéru další epizody.
Ačkoliv Rogue One: Star Wars Story považuji za jeden z nejlepších loňských kinofilmů a za výborný příspěvek do ságy, nejsem schopný jeho vydání na modrých discích jednoznačně doporučit. Leda těm, kteří či které mají na snímek podobný názor a vystačí si s jeho výbornou audiovizuální prezentací na nosičích pro domácí kino. V takovém případě trojdisk netřeba (konvertované 3D vyniká v akčních scénách v závěrečném aktu, ale za potemnění nestojí), nesbíráte-li steelbooky. Ostatní si budou holt muset počkat na další vydání, které - jako tomu bylo u Star Wars: Síla se probouzí - bude předpokládaně obsahovat audiokomentář, další dokumenty a snad i něco z tolik diskutovaných a v některých upoutávkách zahlédnutelných nepoužitých scén. Taková edice však (prozatím?) nebyla oznámena, ale s ohledem na dlouhodobou strategii Disneyho si stačí počkat půl roku na premiéru další epizody.
