Arnold Schwarzenegger už dávno není hvězdou první velikosti, která bere dvaceti nebo třicetimilionové honoráře za role v akčních megahitech, jako tomu bylo v uplynulých dekádách, především té deváté před koncem minulého století. Doby, kdy byl jako Terminátor 2: Den zúčtování na vrcholu a kdy jako Poslední akční hrdina zaznamenal první vážný přešlap a kdy pak v propadácích jako 6. den a Protiúder, kdy jeho kariéra nabrala strmý pád, ale i přesto inkasoval tučné sumy, jsou opravdu dávno pryč. A tak nyní Arnold hraje ve filmech, ve kterých by se nikdy dříve neobjevil. Jde o filmy, jejichž rozpočet by ještě před dvaceti lety nestačil ani na Arnoldův honorář. A to je i případ jeho nového kousku Cesta bez návratu, dramatu, které se inspirovalo skutečnou událostí, která se stala v roce 2002 v Německu, při němž se srazila dvě dopravní letadla. Dříve by také nebylo možné, abychom se na nový Arnoldův film mohli podívat místo na velkém plátně na malé obrazovce a zkrátka, aby kolem jeho nového filmu nebyl pořádný humbuk. Jenže, časy se už dávno změnily a on je dnes už jen stínem té megastar, kterou kdysi býval. Nyní se snaží být charakterním hercem, chce a zkouší "na stará kolena" hrát.
A Cesta bez návratu je pro tento bohulibý účel, stát se charakterním hercem, ideální, tedy alespoň zdánlivě, protože ve skutečnosti tu Arnold jen malinko variuje svůj výkon z předchozího malého filmu, kterým byla Maggie. Zde jde tedy o skutečně civilní a značně depresivní drama. Film, který natočil Elliott Lester podle scénáře Javiera Gullóna, není špatný, ale není ani vyloženě skvělý. Řekněme, že je "slušný". Má ale značně pomalé a rozvleklé tempo, přestože trvá jen hodinu a půl, a je tedy velmi, ale velmi depresivní. Je to ten typ příběhu, který bychom čekali spíš u bratrů Dardennů. Je to ten typ příběhů, do kterých se ani sedmdesátiletý Arnold moc nehodí, i když se snaží hrát a tato snaha je sympatická. Pokud si tedy chcete ze začátku jara dopřát ještě trochu té zimní pošmournosti a chmurnosti, pak je Cesta bez návratu tím pravým. Ale komu na jaře chybí zima, že?
P.S.: Osobně se tedy těším více na budoucí Arnoldův kousek, kterým by měla být akční komedie Why We're Killing Gunther, kde se můžeme těšit znovu na méně vážného Arnolda, což je poloha, která mu slušela vždy o něco lépe.
