Analytickou kritiku všech dílů Pustiny jsme na FilmServeru publikovali krátce před premiérovým televizním uvedením, a tak si ji můžete přečíst zde. Následující řádky vyjadřující se k minisérii proto berte jako glosu, mírnou revizi a drobné rozšíření výše linkovaného textu. V něm jsem se Pustinu snažil zasadit do tuzemského seriálového kontextu a poukázat na to, v čem je výlučná. Nyní se "ji" naopak pokusím vnímat v souvislostech světové (dominantně angloamerické) audiovizuální fikce na pokračování. Poslední roky se alternativou ke konvenčním a divácky vděčným detektivkám, vídaným na komerčních stanicích, staly "sociologické detektivky", s nimiž přišly kabelové stanice či streamovací služby. Tradiční otázka, kdo čin spáchal, má stále rámující funkci, protože sjednocuje celou (mini)sérii. Mnohem důležitější než zodpovězení žánrové a vypravěčské záhady, které přichází v posledních epizodách, jsou však otázky odvislé od předestřených témat (navázaných na společenské významy) a motivů (navázaných na postavy). Zároveň si tento typ "sociologických detektivek" více pohrává se serializovaným vyprávěním. V tradičních detektivkách převládá model, kdy jsou izolované případy vyřešeny vždy v dané epizodě a k nim se přidává jeden přesahující, jenž je mnohdy provázaný s osobním životem ústřední postavy či postav. Naopak onen "pracovně" pojmenovaný ambiciózní typ staví na odiv samotný proces vyprávění a strategii proměňuje v průběhu celé mini-série.
Pustina je právě takovou alternativou, ke které bychom mohli za poslední dobu z nejvýraznějších počinů řadit například Sedmilhářky (HBO) či 13 Reasons Why (Netflix). První mini-sérii zceluje otázka, co stálo za "zmizením" Míši Sikorové, druhou sjednocuje touha po odpovědi na to, co a proč se stalo na školou pořádaném večeru, třetí zase to, proč vypravěčka spáchala sebevraždu, resp. co a kdo všechno ji k tomu (do)vedl(o). Takto položené ústřední otázky, vzpírající se obvyklému "kdo vraždil, jaký je jeho či její motiv a bude dopaden?", umožňují více se věnovat různým tématům a motivům (dopadu násilí na uzavřenou komunitu, problému vyčleňování jedince či skupiny, obecně viktimizace a různých forem ismů - sexismu, rasismu atd.).
Potíž nastává, když takto významově zatěžkaná díla vedle své tematické a motivické hutnosti odvádí pozornost ke své vypravěčské ekvilibristice. Méně to škodí pořadům, které pracují s částečnou tematickou uzavřeností na úrovni jedné epizody, jako je tomu u Sedmilhářek (např. epizoda o dětech napodobujících jednání rodičů, část o sexuálním životě vdaných žen...) či 13 Reasons Why (např. díl věnovaný liské odtažitosti mileniálů žijících na síti, epizoda o slutshamingu...). U Pustiny, která na rozdíl od dvou uvedených mini-sérií nemá stmelující komentáře (flashforwardy s glosami místních, na média zachycené flashbacky "vypravěčky"), okázalost proměny vyprávěčských strategií trčí. Vyčnívá pátý a šestý díl, protože se svým pojetím od ostatních liší (střet dvou hledisek s přeházeným pořadím, střídání několika hledisek s informacemi získanými mimoděk), i když k tomu mají dobré důvody (přenesení těžiště vyprávění z postavy matky na otce, zodpovězení otázky pohánějící polovinu mini-série kupředu, podvracení očekávání spojených s falešnými cliffhangery).
Pustina při srovnání s tuzemskou produkcí působila světově, přitom zůstávala dostatečně svá (soustředěním na rodinu jakožto vyšetřující, strategií zdržování). V komparaci s nedávnou zahraniční produkcí se ukázalo, že až tak výlučná není, protože je součástí určitého trendu či subžánru. Při vnímání v rámci něj (resp. ní - sociologické detektivky) má určité nedostatky, pořád ale zůstává silně nadprůměrným příspěvkem jak k domácí tvorbě, tak i té zámořské. (8/10)
Upoutávka na minisérii Pustina (2016)
BLU-RAY:
Pustina vyšla začátkem března (8. 3.) na obou typech nosičů pro domácí kino. Zatímco DVD je třídiskové (na prvním tři díly, na druhém taktéž, na třetím disku zbylé dva plus bonusy), u Blu-raye se vše vešlo na disky dva (každý po čtyřech dílech a na druhém přídavné materiály). Na rozdíl od Hořícího keře, který v šubrovém návleku skrýval tradiční modrý plast s bookletem, se v papírovém návleku skrývá digipack s tvářemi rodiny na vnějších stranách a pustinou na vnitřní. Součástí balení je i booklet, který není tentokrát samostatně, ale je po vzoru digibooků vlepen do vnitřní strany digipacku. Obsahuje ovšem pouze seznam tvůrců i obsazení a krátké synopse epizod, což po Hořícím keři s "miniknížečkou" obsahující informace o skutečných předobrazech postav trochu zamrzí.
OBRAZ A ZVUK:
Parametry obrazu a zvuku jsou pro oba typy nosičů shodné (formát obrazu 16:9, zvuk v Dolby Digital 5.1, z volitelných titulků anglické a české pro neslyšící), liší se "pouze" jejich kvalita. Obrazový přepis nevyniká, což je dáno stylistickými volbami, než že by byl jakkoliv nekvalitní. Právě naopak až na několik zrnitějších pasáží obzvlášť v exteriérových nočních scénách (zejména v páté epizodě) odpovídá záměrům. Tlumená barevná paleta, dotvářející smuteční náladu, nízká hloubka ostrosti, soustřeďující pozornost na postavy a jejich reakce, díky množství detailů autenticky působící pleťovka, kostýmy i prostředí. Přesto je patrný kvalitativní rozdíl mezi někdy kvůli přírodnímu svícení méně ostrými záběry postav v polodetailech či detailech a velkými celky zabírajícími vytěžovanou krajinu. Dojem, že přepis je nevyrovnaný, vychází i z toho, že poslední dvě epizody mají mnohem teplejší - radostnější - barevnou paletu a více exteriérových scén za světla, a tak odpadá mírná zrnitost i neostrost.
Zvuk je sice pouze v Dolby Digital 5.1, ale zcela dostačující. Dialogy i monology jsou srozumitelné, ambientní zvuky prostředí navíc vtahují do dění a vytváří zdání úplnosti místa, zvlášť když pochází z mimoobrazového prostoru. Troufám si tvrdit, že co jste neslyšeli při sledování v době televizního či netového uvedení, to vám díky šestikanálu neunikne na DVD/BD (různé promluvy vedlejších postav v dalších plánech, a to hlavně v linii v pasťáku). Scéna závodů je pak dokladem toho, že i když Pustina využívá prostorový mix především pro budování uvěřitelnosti světa příběhu, lze na ní demonstrovat, že mixy pro televizní minisérii jsou srovnatelné s těmi pro kinofilmy. (8/10)
Film o filmu Jak vznikala Pustina (2016)
BONUSY:
Nadprůměrná minisérie i obrazový a zvukový přepis, pouze bonusy představují zklamání. Alespoň pro ty, kteří si nezvykli na HBO standard u tuzemských (ko)produkcí (Mamon, Hořící keř). V přídavných materiálech je pouze film o filmu a upoutávka, což je škoda, protože Pustina jakožto původní látka cílící i na zahraniční trhy mohla tuto osvědčenou dvoučlenku narušit. Zvlášť když obojí bylo dostupné v rámci propagace zdarma na HBO GO a je ke zhlédnutí na youtubovém kanálu společnosti.
Přesto je zajímavé si dát za sebou trailer a film o filmu nazvaný Jak vznikala Pustina. Zatímco upoutávka, která byla před uvedením nasazena i do kin, oslovuje publikum skrz příslib dobře známého žánru (detektivka), dokument je mnohem ambicióznější. "Jeho" sedmnáct minut je sice velmi nevyrovnaných, protože se v krátkém sledu za sebou vystřídá řada různých témat (aktuálnost, rodiny a vliv rodičů na děti, hlavní herečtí představitelé, pasťák, režie), ale vše prostupuje prezentování Pustiny jakožto významově velmi ambiciózního počinu. Minisérie přitom kloubí obojí, jak žánrový rámec ("pracovní" linie vyšetřování), tak společenskou výpověď ("osobní" linie reakce na ztrátu a dění v rozpadající se komunitě). (3/10)
ZÁVĚR:
Pustina je jedním z nejlepších tuzemských polistopadových děl určených pro televizi. Nejsem si ale jist, jestli ji bude chtít někdo sledovat v kuse, když má divácky nepřívětivou strategii zdržování a podvodných cliffhangerů, či se k ní po zhlédnutí v TV/na HBO GO vracet opakovaně, když navzdory tematické a motivické bohatosti působí jako cvičení v nihilismu. Pokud se ale takoví/takové najdou, mohou si do sbírky přidat Blu-ray s povedeným balením, obrazovým a zvukovým přepisem odpovídajícím stylistickým volbám filmařů a filmařek i nějakým tím bonusovým materiálem, který ale spadá do kategorie "aby se neřeklo, že tam nic není".
Pustina je právě takovou alternativou, ke které bychom mohli za poslední dobu z nejvýraznějších počinů řadit například Sedmilhářky (HBO) či 13 Reasons Why (Netflix). První mini-sérii zceluje otázka, co stálo za "zmizením" Míši Sikorové, druhou sjednocuje touha po odpovědi na to, co a proč se stalo na školou pořádaném večeru, třetí zase to, proč vypravěčka spáchala sebevraždu, resp. co a kdo všechno ji k tomu (do)vedl(o). Takto položené ústřední otázky, vzpírající se obvyklému "kdo vraždil, jaký je jeho či její motiv a bude dopaden?", umožňují více se věnovat různým tématům a motivům (dopadu násilí na uzavřenou komunitu, problému vyčleňování jedince či skupiny, obecně viktimizace a různých forem ismů - sexismu, rasismu atd.). Potíž nastává, když takto významově zatěžkaná díla vedle své tematické a motivické hutnosti odvádí pozornost ke své vypravěčské ekvilibristice. Méně to škodí pořadům, které pracují s částečnou tematickou uzavřeností na úrovni jedné epizody, jako je tomu u Sedmilhářek (např. epizoda o dětech napodobujících jednání rodičů, část o sexuálním životě vdaných žen...) či 13 Reasons Why (např. díl věnovaný liské odtažitosti mileniálů žijících na síti, epizoda o slutshamingu...). U Pustiny, která na rozdíl od dvou uvedených mini-sérií nemá stmelující komentáře (flashforwardy s glosami místních, na média zachycené flashbacky "vypravěčky"), okázalost proměny vyprávěčských strategií trčí. Vyčnívá pátý a šestý díl, protože se svým pojetím od ostatních liší (střet dvou hledisek s přeházeným pořadím, střídání několika hledisek s informacemi získanými mimoděk), i když k tomu mají dobré důvody (přenesení těžiště vyprávění z postavy matky na otce, zodpovězení otázky pohánějící polovinu mini-série kupředu, podvracení očekávání spojených s falešnými cliffhangery).
Pustina při srovnání s tuzemskou produkcí působila světově, přitom zůstávala dostatečně svá (soustředěním na rodinu jakožto vyšetřující, strategií zdržování). V komparaci s nedávnou zahraniční produkcí se ukázalo, že až tak výlučná není, protože je součástí určitého trendu či subžánru. Při vnímání v rámci něj (resp. ní - sociologické detektivky) má určité nedostatky, pořád ale zůstává silně nadprůměrným příspěvkem jak k domácí tvorbě, tak i té zámořské. (8/10)
BLU-RAY:
Pustina vyšla začátkem března (8. 3.) na obou typech nosičů pro domácí kino. Zatímco DVD je třídiskové (na prvním tři díly, na druhém taktéž, na třetím disku zbylé dva plus bonusy), u Blu-raye se vše vešlo na disky dva (každý po čtyřech dílech a na druhém přídavné materiály). Na rozdíl od Hořícího keře, který v šubrovém návleku skrýval tradiční modrý plast s bookletem, se v papírovém návleku skrývá digipack s tvářemi rodiny na vnějších stranách a pustinou na vnitřní. Součástí balení je i booklet, který není tentokrát samostatně, ale je po vzoru digibooků vlepen do vnitřní strany digipacku. Obsahuje ovšem pouze seznam tvůrců i obsazení a krátké synopse epizod, což po Hořícím keři s "miniknížečkou" obsahující informace o skutečných předobrazech postav trochu zamrzí. OBRAZ A ZVUK:
Parametry obrazu a zvuku jsou pro oba typy nosičů shodné (formát obrazu 16:9, zvuk v Dolby Digital 5.1, z volitelných titulků anglické a české pro neslyšící), liší se "pouze" jejich kvalita. Obrazový přepis nevyniká, což je dáno stylistickými volbami, než že by byl jakkoliv nekvalitní. Právě naopak až na několik zrnitějších pasáží obzvlášť v exteriérových nočních scénách (zejména v páté epizodě) odpovídá záměrům. Tlumená barevná paleta, dotvářející smuteční náladu, nízká hloubka ostrosti, soustřeďující pozornost na postavy a jejich reakce, díky množství detailů autenticky působící pleťovka, kostýmy i prostředí. Přesto je patrný kvalitativní rozdíl mezi někdy kvůli přírodnímu svícení méně ostrými záběry postav v polodetailech či detailech a velkými celky zabírajícími vytěžovanou krajinu. Dojem, že přepis je nevyrovnaný, vychází i z toho, že poslední dvě epizody mají mnohem teplejší - radostnější - barevnou paletu a více exteriérových scén za světla, a tak odpadá mírná zrnitost i neostrost. Zvuk je sice pouze v Dolby Digital 5.1, ale zcela dostačující. Dialogy i monology jsou srozumitelné, ambientní zvuky prostředí navíc vtahují do dění a vytváří zdání úplnosti místa, zvlášť když pochází z mimoobrazového prostoru. Troufám si tvrdit, že co jste neslyšeli při sledování v době televizního či netového uvedení, to vám díky šestikanálu neunikne na DVD/BD (různé promluvy vedlejších postav v dalších plánech, a to hlavně v linii v pasťáku). Scéna závodů je pak dokladem toho, že i když Pustina využívá prostorový mix především pro budování uvěřitelnosti světa příběhu, lze na ní demonstrovat, že mixy pro televizní minisérii jsou srovnatelné s těmi pro kinofilmy. (8/10)
BONUSY:
Nadprůměrná minisérie i obrazový a zvukový přepis, pouze bonusy představují zklamání. Alespoň pro ty, kteří si nezvykli na HBO standard u tuzemských (ko)produkcí (Mamon, Hořící keř). V přídavných materiálech je pouze film o filmu a upoutávka, což je škoda, protože Pustina jakožto původní látka cílící i na zahraniční trhy mohla tuto osvědčenou dvoučlenku narušit. Zvlášť když obojí bylo dostupné v rámci propagace zdarma na HBO GO a je ke zhlédnutí na youtubovém kanálu společnosti. Přesto je zajímavé si dát za sebou trailer a film o filmu nazvaný Jak vznikala Pustina. Zatímco upoutávka, která byla před uvedením nasazena i do kin, oslovuje publikum skrz příslib dobře známého žánru (detektivka), dokument je mnohem ambicióznější. "Jeho" sedmnáct minut je sice velmi nevyrovnaných, protože se v krátkém sledu za sebou vystřídá řada různých témat (aktuálnost, rodiny a vliv rodičů na děti, hlavní herečtí představitelé, pasťák, režie), ale vše prostupuje prezentování Pustiny jakožto významově velmi ambiciózního počinu. Minisérie přitom kloubí obojí, jak žánrový rámec ("pracovní" linie vyšetřování), tak společenskou výpověď ("osobní" linie reakce na ztrátu a dění v rozpadající se komunitě). (3/10)
ZÁVĚR:
Pustina je jedním z nejlepších tuzemských polistopadových děl určených pro televizi. Nejsem si ale jist, jestli ji bude chtít někdo sledovat v kuse, když má divácky nepřívětivou strategii zdržování a podvodných cliffhangerů, či se k ní po zhlédnutí v TV/na HBO GO vracet opakovaně, když navzdory tematické a motivické bohatosti působí jako cvičení v nihilismu. Pokud se ale takoví/takové najdou, mohou si do sbírky přidat Blu-ray s povedeným balením, obrazovým a zvukovým přepisem odpovídajícím stylistickým volbám filmařů a filmařek i nějakým tím bonusovým materiálem, který ale spadá do kategorie "aby se neřeklo, že tam nic není".
