Komiksy o Dr. Strangovi nenosil jako první v hlavě Stan Lee, ale jeho kolega a kreslíř Steve Ditko (také pomáhal vytvořit Spider-Mana). Ve své podstatě byla postava související s nadpřirozenem v té době (tzv. stříbrný věk komiksů) lehkým krokem zpět, protože v 60. letech hrdinové ke svým schopnostem přicházeli zpravidla způsoby souvisejícími s vědou (např. experimenty). Každopádně tento posun byl chytře využit pro ozvláštnění postavy, jelikož i sám Stephen Strange je ke své roli ochránce světa před mystickými hrozbami skeptický. Zpracování postavy Dr. Strange v rámci MCU se už také chystalo poměrně dlouho. První zmínka o něm padla už v Captain America: Návrat prvního Avengera, kde byl zmíněn hned po Bruci „Hulkovi“ Bannerovi jako potenciální hrozba pro organizaci HYDRA. Za toho, kdo postavu Dr. Strange převede na stříbrné plátno, byl vybrán režisér hororů Scott Derrickson, který je zároveň i spoluautorem scénáře.
Film nám představuje slavného neurochirurga Stephena Strange (Benedict Cumberbatch), který má jednu velkou charakterovou vadu, a to aroganci, jíž odpuzuje své okolí a svou přítelkyni a kolegyni Christine Palmer (Rachel McAdams). Jeho život na výsluní se však od základů promění poté, co si při automobilové nehodě zmrzačí obě ruce. Vyléčení a naději je po vyčerpání všech finančních prostředků nucen hledat na podivném místě v Himálaji zvaném Kamar-Taj, kde žije společenství mistrů mystických umění, které vede žena nazývaná Prastará (Tilda Swinton). Zde se Stephen snaží překonat sám sebe a dosáhnout nové úrovně existence pod vedením ostatních mistrů jako Mordo (Chiwetel Ejiofor) nebo Wong (Benedict Wong). Mezitím se však odpadlý mistr jménem Kaecilius (Mads Mikkelsen) se svou skupinou Fanatiků pokouší dostat k zakázanému učení, které Prastará pravděpodobně tají.
Popravdě řečeno režisérům těchto pokročilých filmů v rámci série nezávidím. Ať už zvolí jakýkoli postup, nikdy nedosáhnou spokojenosti hardcore komiksových fanoušků i casual diváků. To jim však nebrání v tom, aby to alespoň nezkusili. Způsobů je hned několik, ale MCU volí především humor, jak je vidno v případě Strážců Galaxie nebo Ant-Mana. Dokonce i Doctor Strange Scotta Derricksona je filmem, který je až nečekaně (vzhledem ke své premise „tajemna“) vtipný. Ant-Man je pak film, který mi svou náturou nový snímek připomínal zdaleka nejvíce. Už jen na první pohled velice malá návaznost na ostatní filmy MCU.
Pokud Ant-Man stál hlavně na charismatu Paula Rudda, Doctor Strange dostal do vínku Benedicta Cumberbatche, který je naprosto výjimečný ve scénách arogance i úžasu, a to ani nepředvádí celou svou hereckou škálu. Komediální talent se rovněž nedá upřít Benedictu Wongovi. Ani poněkud kontroverzně obsazená Tilda Swinton se nezdá být v příběhu nepatřičná (vůdce Kamar-Taj byl v komiksové předloze muž). Rovněž obvinění z whitewashingu jsou poněkud nepatřičná, jelikož Karl Mordo byl naopak v komiksu běloch. Kromě toho, Chiwetel Ejiofor je ve své roli vynikající a jeho obsazení byla nepochybně dobrá volba. Co se naopak příliš nepovedlo, je nedostatečně využitý padouch. Mads Mikkelsen byl původně zvažován jako záporák do druhého dílu Thora, ale řada na něj přišla až nyní. Jeho role odpadlého mistra Kaecilia (v komiksu to byl navíc pouhý přisluhovač hlavního padoucha) mi svou nevyužitostí připomínala postavu Darrena Crosse (Corey Stoll) z Ant Mana. Podobně se dá charakterizovat Rachel McAdams, tedy herečka, z jejíhož projevu si zapamatujete pouze její zmatek nad jevy kolem ní.
Aniž bych to chtěl filmu vyčítat, všiml jsem si, že vlastně pouze málo z něj je opravdu původní. Tak třeba Strangova výprava do Himálaje za výcvikem u tajné organizace trochu připomíná Nolanův film Batman začíná, efektní ohýbání časoprostorového kontinua zase odkazuje na Nolanův Počátek. Je také s podivem, že režisér nepředvedl více ze své hororové nátury (kromě jedné scény, z které mě opravdu zamrazilo). A konečně samotná zápletka je standardní v tom nepejorativním slova smyslu a nečeká na nás žádné překvapení, ať už žádané, nebo ne. Na tom však je nejlepší, že tyto věci vám během sledování nedojdou, protože máme pořád na co koukat. Skvělí herci jako Cumberbatch, Swinton a Ejiofor jsou jedna věc, ale efekty převracení reality, kouzlení portálů a zbraní se prostě jen tak neomrzí. Kostýmy a výprava zase v určitých ohledech velice připomínají výjevy na stránkách komiksů. Michael Giacchino zase pro film složil velice osobitou hudbu výborně podbarvující atmosféru.
Hlavním přínosem tohoto filmu v rámci MCU pak není nic menšího než přidání rozměru magie, mysticismu a duchovna. Tak jako Strážci galaxie do série přidali dění v okolním vesmíru, Doctor Strange přidává tzv. multiversum, tedy svět nekonečných alternativních realit. I přes zdánlivou samostatnost snímku se velmi těším na to, jak bude Dr. Strange a jeho mistři mystických umění reagovat na ostatní hrdiny MCU v dalších filmech (přece jen vidět to ve filmu je něco jiného než na stránkách komiksu). A ještě malé upozornění. Pravidlo o předčasném neodcházení z kina u komiksových filmů zde platí dvojnásob a určitě si potitulkové scény nenechte ujít.V celkovém zhodnocení se čtrnáctý film MCU velice povedl a jeho zhlédnutí doporučuji. Lze si na něm najít celou řadu dobrého (herečtí představitelé, dialogy, vizuální stránka). Ve stejné chvíli ale můžeme i celou řadu věcí vytknout (lehce okoukaná struktura příběhu, některé nevyužité postavy). Svým celkovým přínosem pro MCU si ale naši pozornost zasluhuje a nad případnými nedostatky se dá přimhouřit i (třetí) oko.
