Pokud by se buranské komedie měly nějak klasifikovat, bylo by možné je rozdělit na dvě hlavní skupiny. Ta první a snesitelnější z nich se může lehce stát účinným tišícím prostředkem, kdy člověk po náročném dni jednoduše potřebuje vypnout a právě takový typ komedií mu k tomu poskytne ideální příležitost. Druhou variantou jsou komedie natolik tupé, že místo toho, aby u nich mozek přepnul do odpočinkového módu, pracuje paradoxně na plné obrátky a musí chtě nechtě nevěřícně bádat, co a proč se proboha děje na filmovém plátně. Film Zilionáři je zářným příkladem právě takové tupé komedie, ba dokonce i tuposti samotné.Režisér Zilionářů Jared Hess na sebe může být právem hrdý, jelikož se mu povedlo vytvořit snímek, jenž se svou kvalitou, pokud bychom hledali tuzemskou paralelu, může měřit s komediálními opusy krále českých komedií Zdeňka Trošky. Hess, stejně jako Troška, spoléhá především na fyzický humor toho nejnižšího možného kalibru, otřepané hlášky a až zoufale nevtipnou situační komedii.
I když Zilionáři mají slibnou premisu díky tomu, že se jedná o film inspirovaný skutečnou událostí, způsob, jakým se s dějem nakládá, výsledný produkt naprosto zabíjí. Hlavní protagonista David (Zach Galifianakis) se nechá zlákat svůdnou Kelly (Kristen Wiig) k tomu, aby ukradl 17 milionů dolarů. Jelikož je ale David tak trochu ňouma a břídil, zpacká během krádeže, co může, a končí tak na útěku při boji o svůj život.
To, že je film vyprávěn s nadsázkou a že je v něm vše přitaženo za vlasy, by samozřejmě nevadilo, jenže se spíše zdá, že se režisér a všichni jeho spoluviníci onu metaforickou kštici snažili přitáhnout natolik, až ji celou vyrvali. Z filmu jim tak zbyl pouze oškubaný pahýl, na který vskutku není radost pohledět. Z utržených vlasů pak zřejmě tvůrci spíchli Zachu Galifianakisovi jednu z nejnelichotivějších paruk v dějinách filmu. Slavné pánské filmové vlasové kreace Javiera Bardema v Tahle země není pro starý nebo Colina Farrella ve Třech do páru nepředstavují pro Galifianakise téměř žádnou konkurenci. A to je tak asi jedinou chloubou celého filmu.Ač film čítá celkem slušnou plejádu herců – krom Zacha Galifianakise a Kristen Wiig například i Owena Wilsona či Jasona Sudeikise – nedává jim žádný prostor na to, aby svým postavám vdechli trochu života nebo nedej bože hloubky. Celková grotesknost se tu smrskává na jeden jediný společný charakterový rys všech postav, a to na jejich hloupost. Veškerá psychologie je tu zredukována na elementární emoce a interakce primátů.
Nejpalčivější otázkou tohoto snímku zůstává, proč vůbec něco takového vzniklo. I přesto, že asi neexistuje žádná správná odpověď, nemohu se ubránit pocitu, že se režisér snímku Jared Hess pokusil o vytvoření co nejúčinnějšího prostředku pro ztrátu času. Nutno podotknout, že v tomto smyslu bez pochyby uspěl. Jako bonus tím zároveň vytvořil i filmovou lahůdku, která uráží intelekt nejednoho filmového diváka.
Pokud nepatříte mezi sadomasochisty, kteří dobrovolně chtějí podstoupit tuto filmovou lobotomii, zapojte se raději do jakékoliv jiné riskantní akce. Na rozdíl od hlavního hrdiny Zilionářů nemusíte zrovna krást 17 milionů dolarů, ale ať už se rozhodnete dělat cokoliv, vězte, že to bude určitě větší zábava a třeba o vás jednou někdo natočí lepší film.
