Hraje tu bývalého člena motorkářského gangu a před rokem propuštěného vězně jménem Link, který se snaží na svobodě sekat latinu, k čemuž se počítá i žádný alkohol. To jeho dcera Lydia, kterou x let neviděl, se zatím chytla špatné party a špatného přítele Jonaha (Diego Luna), který dělá "realitního makléře" pro drogové kartely. Když se Lydia octne v problémech, vyhledá pomoc svého otce. Dvojice se dá na útěk s bandou potetovaných drsňáků a jedním sicariem v zádech. Hra o přežití může začít.Ve jménu krve je přesně ten typ filmu, příběhu a žánru, který Gibson potřeboval. Žádná zbytečná psychologie, ale řádně jednoduchý a přímočarý příběh, který je okořeněn troškou toho nezbytného melodramatu mezi drsným, ale v jádru stále měkkým tátou a mezi jeho "nezbednou", ale v jádru rovněž hodnou dcerkou, která se dostala na šikmou plochu. Podle vlastní knihy je do scénáře převedl Peter Craig, kterému vypomohla Andrea Berloff. O režii se postaral specialista na podobné kousky Jean-François Richet.
A Mel Gibson, i když je jeho obličej už pěkně vrásčitý a vlasy prošedivělé, je stále tím charismatickým hlavním tahounem filmu, který mu byl rolí o nápravu se snažícího hříšníka zcela ušit na míru a sedí mu více než dobře. Díky němu se dá přežít i chvílemi trochu televizně hysterická Erin Moriarty a jednorozměrně záporný Diego Luna. Naopak potěší menší role Williama H. Macyho jako Linkova "mecenáše" a Michaela Parkse jako Linkova starého kumpána. Ve jménu krve, které mohli vidět návštěvníci karlovarského festivalu už v červenci, není ničím jiným než poctivě natočenou oldschoolovou akčňárnou, která si na nic nehraje a nesnaží se o nic víc než pobavit přímočarou akcí s trochou těch nekomplikovaných otec vs dcera emocí. Jde o snímek, který potěší i "staré" Melovy fanoušky, kterým je líto, že "už to není jako dřív" a kterým se zasteskne po dobách Smrtonosných zbraní nebo alespoň po Odplatě.
