V roce 1973 najela mladá, nenápadná dívka jménem Olga Hepnarová nákladním automobilem do davu lidí. Osm jich zemřelo a pachatelka poté svůj čin vysvětlila jako akt neuvěřitelného příkoří, které musela celý život od společnosti snášet. Následoval pochopitelně trest smrti. V jejích posledních dnech jí byl nablízku její tehdejší přítel Miroslav David. A jeho portrétem je krátkometrážní snímek mladého Tomáše Weinreba s kontroverzním názvem Všechno je sračka. Osobně proti podobným názvům nic nemám, mnohdy jde ale o samoúčelnou snahu tvůrců přilákat více lidí a možná vyvolat lehčí kontroverzi. Weinrebův snímek do této skupiny nepatří, protože vulgární slovo v názvu je zcela na místě. Miroslav David je totiž hodně velký svéráz a pro ostřejší slovo nechodí daleko. Z tohoto hlediska bych tedy název filmu viděl naprosto v pořádku. Předznamenává, na co se můžeme těšit. Jinak jde ale o velmi zvláštní film, na který bude mít každý svůj názor. Celých dvacet minut je totiž pouze zaznamenáváním myšlenek a názorů dost zahořklého člověka na život a dobu, ve které žil a žije. Toť vše. Pokud měl mladý režisér nějaký záměr, není to znát. Koncepce tu naprosto chybí, takže výsledek je hodně rozpačitý. Skutečně netuším, co chtěl autor tímto portrétem říci. Jak už jsem zmínil, Miroslav David je hodně svérázný člověk. Jeho průpovídky jsou mnohdy vtipné, úderné, ale na třiadvacet minut to nestačí. Předčítá z Bible a různých filozofických děl, glosuje názory Václavů Havla a Klause. Chybí tu ale vedení. Někdo, kdo by ho nasměroval a trošku držel na uzdě. Všechno je sračka totiž vypadá, jako když po dlouhé době přijedete k dědovi, vezmete si kameru a necháte ho vypovídat. Nemá to začátek, nemá to prostředek, nemá to ani konec. Zkrátka dvacet minut ze života zahořklého důchodce. Špatné vedení pak devalvuje i spousty pravd, které David má. Ve velké kadenci, s jakou se monology střídají, si je totiž možná ani neuvědomíte. Než je stačíte zpracovat, David už mluví o něčem totálně odlišném. Dvacet minut je tedy tak akorát. O osobě samotné mladé vražedkyně se dozvíte jen minimum, o důvodech jejího činu taktéž. Pouze těsně před koncem nám autor odhalí, že David jí do vězení posílal spousty dopisů, a z jednoho nám dokonce přečte jednu pasáž.
V tu chvíli vidíte, čím vším mohl dokument být, kdyby se věnoval vražedkyni Hepnarové. Pocity člověka před popravou, odloučení od milované osoby, tíživá samota - to tu mohlo být a není. Místo toho zůstal jen vztek a zloba jednoho zahořklého člověka na dobu, která je skrz naskrz špatná. Pozn.: Film Všechno je sračka je v kinech promítán společně s dokumentem Od višní do višní.