Nápad na film nicméně přišel od třetího "Krotitele" Dana Aykroyda a jeho fascinace paranormálními jevy. Kdyby všichni tito pánové měli v oblibě hororový žánr, mohl vzniknout nejspíše kultovní horor. Ale jelikož vlastně všichni byli především komici vyškolení televizní show Saturday Night Live, vznikla komedie, která je sice trochu strašidelná, ale především a hlavně hrozně vtipná. Je vlastně "štěstí", že tehdy umřel herec John Belushi, protože by jinak býval krotitelem on a John Candy. Dnes si můžeme jen těžko představit, jak by Krotitelé duchů vypadali, kdyby v nich nehráli Aykroyd, Ramis, Murray a Ernie Hudson.Ke Krotitelům duchů neodmyslitelně patří také výborná Sigourney Weaver v roli Dany Barret, hlavního objektu starodávného boha Gozéra (Slavitza Jovan), který dostal zálusk na New York a na "náš" svět. A také nelze vynechat rovněž vynikajícího Ricka Moranise v roli Danina roztržitého souseda Louise Tullyho, který se Daně tak trochu pokouší dvořit. Scénář, který napsali Aykroyd s Ramisem, obsahuje řadu nesmrtelných vtipných hlášek, které jsme si jako malí s oblibou citovali ve škole.
Za všechny ocituju tyto dvě: Stantz (Aykroyd) se zeptá: "Hele, kam vedou ty schody?", Venkman (Murray) mu odpovídá: "Nahoru". Winston Zeddemore (Hudson): "Rayi, když se tě někdo příště zeptá, jestli jsi bůh, tak řekni, že jsi." Tyto a většina hlášek a dialogů jsou prostě jedinečné. A úvodní herecká čtveřice, radost pohledět. A Weaver, která měla předtím zkušenosti hlavně s dramatickými rolemi a jedním monstrem, se v komediální poloze ukázala být stejně brilantní a navíc i dost sexy. Ke Krotitelům duchů patří neodmyslitelně také hudební soundtrack. Ačkoliv hudbu pro film složil Elmer Bernstein, prakticky každý si ihned vzpomene na titulní hitovku Raye Parkera Jr., která se vyšvihla až na první příčku hitparády Billboard. Tato píseň byla dokonce nominována i na Oscara. Druhou oscarovou nominaci pak Krotitelé duchů obdrželi za nejlepší vizuální efekty. V obojím sice vyšli na prázdno, ale více než Oscaři bylo důležité to, že se film strefil do vkusu amerického publika a stal se hitem a druhým nejvýdělečnějším filmem roku 1984 (o pár milionů ho předběhl Eddie Murphy a jeho Policajt v Beverly Hills), když utržil skoro 230 milionů dolarů, což je s přihlédnutím k inflaci v dnešním měřítku suma rovná 616 milionům.
Byl to prostě nebývalý a obrovský úspěch, který už Reitman nikdy nezopakoval. Ani se sequelem (Krotitelé duchů II), který po pěti letech dal dohromady původní sestavu. Zde se zcela naplnilo rčení o tom, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ještě do smrti Harolda Ramise se spekulovalo i o trojce, k té už ale nedošlo. Letošní reboot Krotitelé duchů pak načal novou kapitolu, která se ne každému líbí. Původní film se zkrátka tak výjimečně povedl a tak se zaryl do myslí všech, kdo ho viděli, že se jim jen těžko smiřuje se změnou. Ale to už by bylo o něčem jiném. Původní Krotitelé duchů ve zkoušce časem obstáli na výbornou.
