Druhá série stále obsahuje prvky motivované s ohledem na dobovou skutečnost (mor, dvojčata, kondomy a další věci související s dílčími podzápletkami), které umožňují narušit očekávání spojená se žánrem a vyprávěním (věci nedopadají jako v jiných lékařských dramatech). Není to pro ni však na rozdíl od předchozí řady určující, protože se jako sjednocující prvek odhaluje něco zcela jiného, souvisejícího s typem nejvýraznější postavy a od toho odvislého žánrového zařazení.
Soderberghovu filmografii tvoří řada žánrově velmi rozmanitých titulů: psychologické/vztahové dramata (Sex, lži a video), retrofilmy Král kopce, Berlínské spiknutí), více či méně konvenční biografie (Kafka, Erin Brockovich, Che Guevara, Che Guevara: Partyzánská válka), sci-fi (Solaris), komediální podfukářské podívané (Dannyho parťáci, Dannyho parťáci 2, Dannyho parťáci 3, Informátoři), thrillery čerpající z různých kinematografických tradic (Skryté zlo, Angličan, Zkrat, Vedlejší účinky), katastrofický snímek (Nákaza), hudební (melo)drama (Bez kalhot, Liberace), těžko zařaditelné experimenty (Schizopolis, Hollywood, Hollywood, Bublina, Dívka na přání)...
Prvních deset dílů Knick: Doktoři bez hranic se dá (žánrově) klasifikovat jako historické lékařské drama, ve kterém je (vypravěčsky) hlavní vztah učitele Thackeryho a učedníka Argenona, který umožňuje prozkoumat různé podoby - institucionalizovaného a historicky akceptovaného - rasismu (téma), čemuž odpovídá volba filtrů i barevné odlišení jednotlivých prostředí, kostýmů a rekvizit (styl). Posledních deset dílů Knick: Doktoři bez hranic se ze škatulky historického lékařského dramatu vymyká. Stěžejní již není rasismus, nýbrž překračování hranic (zákonných, lékařských, společenských ad. pravidel a omezení) - a zájmem o transgresi se nejvíce blíží (uměleckému) hororu.
Soderberghovu filmografii tvoří řada žánrově velmi rozmanitých titulů: psychologické/vztahové dramata (Sex, lži a video), retrofilmy Král kopce, Berlínské spiknutí), více či méně konvenční biografie (Kafka, Erin Brockovich, Che Guevara, Che Guevara: Partyzánská válka), sci-fi (Solaris), komediální podfukářské podívané (Dannyho parťáci, Dannyho parťáci 2, Dannyho parťáci 3, Informátoři), thrillery čerpající z různých kinematografických tradic (Skryté zlo, Angličan, Zkrat, Vedlejší účinky), katastrofický snímek (Nákaza), hudební (melo)drama (Bez kalhot, Liberace), těžko zařaditelné experimenty (Schizopolis, Hollywood, Hollywood, Bublina, Dívka na přání)...
Prvních deset dílů Knick: Doktoři bez hranic se dá (žánrově) klasifikovat jako historické lékařské drama, ve kterém je (vypravěčsky) hlavní vztah učitele Thackeryho a učedníka Argenona, který umožňuje prozkoumat různé podoby - institucionalizovaného a historicky akceptovaného - rasismu (téma), čemuž odpovídá volba filtrů i barevné odlišení jednotlivých prostředí, kostýmů a rekvizit (styl). Posledních deset dílů Knick: Doktoři bez hranic se ze škatulky historického lékařského dramatu vymyká. Stěžejní již není rasismus, nýbrž překračování hranic (zákonných, lékařských, společenských ad. pravidel a omezení) - a zájmem o transgresi se nejvíce blíží (uměleckému) hororu.
Z tohoto hlediska se nabízí Thackeryho vnímat jako tzv. "over-reacher-a": postavu, která dělá něco, co by neměla, protože si hraje na Boha. Je vědcem nerespektujícím dobové konvence, jako tomu bylo s jinou fiktivní postavou odpovídající danému typu: Frankensteinem. Thackerymu dokonce nechybí ani pomocník Igor, jímž je Argenon. Monstrum není skutečné (naopak dobové zrůdy jsou (vy)léčeny - siamská dvojčata), je jím závislost. Na Knick je ozvláštňující, že overreacher (Frankenstein) a monstrum (Frankensteinovo monstrum) nejsou odděleny, ani nedochází k razantní fyzické proměně (Jekyll/Hyde, Neviditelný muž), protože "šílený vědec" (Thackery) se snaží zbavit toho, co vytvořil a co ho ohrožuje (závislost).
Závislost je monstrem, protože ve světě příběhu na počátku 20. století neexistuje, respektive není lékařskou komorou vnímána jako nemoc, kterou lze zkoumat a léčit. Nesplňuje sice požadavek na rozprostření (The Thing from Another World) či zvětšení (Them!) anebo zmnožení (Ptáci), ale dochází ke splynutí nikoliv na fyzické, ale psychické rovině. Thackery má víc než k tradičním hororovým monstrům blíž k těm od Davida Cronenberga, zejména k dvojčatům-gynekologům z Příliš dokonalé podoby. Na rozdíl od cronenbergovských overreacherů pro Thackeryho není konec začátkem něčeho nového. I tak ale od něj a jeho počínání nemůžeme odvrátit oči, přestože nás (to) zároveň znechucuje.
Pravidla překračují i ostatní postavy, což má za následek významové rozkošatění. K problematice rasismu (Argenon a jeho žena) se přidává i genderová nerovnost (Lucy a její prorážení skleněných stropů, Corneliino manželství z donucení), porušování etických i morálních nařízení (sestra Harriet odsouzená za provádění potratů a později prodávající kondomy) či výrazná třídní segregace (Henry a August Robertson) i korupční zneužívání postavení (Herman Barrow). Jednotlivé motivické linie postav se různě proplétají a jsou navázány na ony tematické (rasismus, feminismus/gender, korupce...), zastřešující je pro všechny ona transgresivnost.
Ne že by druhá série Knick: Doktoři bez hranic neměla své limity. První dva díly se stále ještě drží převážně paralelního uspořádání předchozí série (úspěšná léčba Thackeryho vs. neúspěšná léčba Argenona), nikoliv řady protínajících se líní. Osudy postav se nevyhnuly otravné soapizaci, v rámci které je podstatné utváření vztahů mezi jednotlivými členy (Thackery, Argenon, Tom, Harriet), přidávání dalších postav pro tyto účely (Argenonova žena). Styl, nezastírající inspiraci v Kdo se bojí Virginie Woolfové? (kritika zde), s okázale distancujícími podhledy a nadhledy, spočinutím na jedné hovořící osobě při dialogu, procházením různě členitých prostor beze střihu apod., ztrácí na opojnosti. Vyprávění svou urputností uplatňovat Murphyho zákony v praxi připomíná cvičení v nihilismu, které při binde-watchingu může být obzvlášť ubíjející. I tak "dvojka" překonává "jedničku" a zamrzí, že - slovy Thackeryho - je konec a víc nás nečeká (alespoň s původní sestavou). (9/10)
DVD:
První série Knick: Doktoři bez hranic u nás vyšla na obou typech nosičů (DVD, BD), ale jak to u seriálů na tuzemském trhu bývá, nedočkala se přílišné odezvy ze strany kupujících zákazníků a zákaznic. Následkem toho je druhá série dostupná pouze na DVD, přestože ze zahraničí bude za tři týdny k objednání BD, na kterém je ohlášena kompletní česká podpora (v podobě dabingu v DTS 2.0 a titulků). Kdo nenakupuje za mořem, bude se holt muset spokojit s technickým downgradem, nebo více nakupovat modré disky se seriály, aby se distributorům vyplatilo je zde dovážet. Čtyřdisková edice přitom až na obraz a zvuk nijak nezaostává za předchozí sérií, naopak má v porovnání s ní bohatší bonusovou výbavu, byť stále bez české podpory, pouze s volitelnými anglickými (francouzský, německými, španělskými, holandskými) titulky.
Deset dílů Knick: Doktoři bez hranic se nachází na čtyřech discích, první a poslední má po dvou epizodách, ostatní po třech. Asi si dokážete domyslet, že nemalá stopáž (každá epizoda má necelou hodinu) spolu s kapacitou dvouvrstvého disku (na každém je kolem 8 GB dat) nemá za následek referenční obrazový přepis (formát 1,78:1). A když se vezmou v potaz konkrétní filmařské volby (digitální kamera, desaturovaný obraz, minimum umělého dosvěcování), výsledek je značně problematický, až nevhodný pro sledování na zobrazovačích (televize, monitory, plátno s projektorem) s větší úhlopříčkou/rozměrem.
Nejenom že se často mnohé ztrácí v tmavých pasážích. Nejenom že na vykreslení detailů v prostředí můžete okamžitě zapomenout. Nejenom že se jednotlivé barevné plochy slévají do jedné. Často jsou neostré i postavy, které jsou v prvním plánu, a nemalá je i míra zrna zejména na oblečení postav, o moiré efektu nepíšíc. Mnohé z toho je samozřejmě dáno zvolenou stylizací, ale i tak se na to nekouká moc dobře. (3/10)
Nejenom že se často mnohé ztrácí v tmavých pasážích. Nejenom že na vykreslení detailů v prostředí můžete okamžitě zapomenout. Nejenom že se jednotlivé barevné plochy slévají do jedné. Často jsou neostré i postavy, které jsou v prvním plánu, a nemalá je i míra zrna zejména na oblečení postav, o moiré efektu nepíšíc. Mnohé z toho je samozřejmě dáno zvolenou stylizací, ale i tak se na to nekouká moc dobře. (3/10)
Na poslech (originální zvuková stopa v Dolby Digital 5.1) je to už lepší. Dialogy i monology jsou správně rozmixovány do prostoru podle toho, z jaké strany přichází. Nezanikají ani zvukové efekty z mimoobrazového prostředí, které dokreslují dobu (často jsou slyšet v interiéru okolo projíždějící koně). Jsou ale upozaděny oproti rozpravám postav. Martinezova hudba stejně jako ta, která je součástí fikčního světa postav (v bordelu, na bále), zní spíše na pozadí a příliš nevyniká - s výjimkou montážních sekvencí, v nichž má hrát prim (odvykačka a příprava na boxerský zápas v první epizodě). Vedle dalších jazyků (francouzština, němčina, španělština, polština) nechybí český dabing (Dolby Digital 2.0), ve kterém až na výjimky zanikají atmosferické zvuky prostředí. (7/10)
Zatímco si po obrazové a zvukové stránce druhá série oproti první pohoršila, po bonusové si naopak přilepšila. Už nemáme pouze audiokomentáře a krátké featurette (tzv. Post-op) dostupné i na netu, ale i trojici tematických dokumentů (o výpravě, kostýmech, plesové scéně), pětici velmi krátkých tematických pohledů do zákulisí, ještě kratší sérii featurettů o tricích (operačních figurínách ad.) a úplně nejkratší faktické informace k vybraným dílům. Stále bychom ale marně hledali Stevena Soderbergha, který režíroval, nasnímal a nastříhal všech deset epizod, i když je alespoň na krátkou chvíli k vidění v záběrech z natáčení v dokumentu na posledním disku. A taktéž se posunul rejstřík, kterým ony materiály prezentují druhou řadu: již jím není jenom realističnost, jako tomu bylo v případě první, ale hlavně důraz na témata.
U audiokomentářů (k první, šesté a poslední epizodě) se opětovně sešla dvojice scenáristů (Jack Amiel a Michael Begler) a početný zástup herců a hereček (Jeremy Bobb, Eve Hewson, Michael Angarano, Chris Sullivan, Cara Seymour, Eric Johnson), přičemž znovu chybí hlavní hvězdy - Steven Soderbergh a Clive Owen. Povídání je to zábavné, pokud máte slabost pro černý humor, ale infomace se kvůli tomu dostávají do pozadí (a nejzajímavější se stejně týkají přístupu Soderbergha k práci). Nepomáhá ani to, že chybí jakákoliv titulková podpora, která by umožnila rozlišit konkrétní mluvčí v té změti hlasů.
Vedle audio bonusů nechybí videomateriál, jehož zhlédnutí zabere dobře hodinu a čtvrt. Ke každému dílu jsou Pooperační průvodce epizodami (Post-op), což jsou krátké spoileroidní featuretty (v průměru dlouhé tři minuty, nejkratší má kolem dvou, nejdelší přes sedm) rozebírající, co se událo, jaké jsou vztahy mezi postavami, co vychází ze skutečnosti, a to jak z pohledu dvojice scenáristů, tak i herců a hereček. Možná je znáte, protože byly v rámci propagace k vidění na netu. Nejinak tomu je s Na operačním sále (Inside the Body shop), kdy k vybraným dílům (první, čtvrtý, pátý, desátý) vzniklo minutu až dvě dlouhé názorné povídání o praktických efektech spojených s některými operacemi (očí, mozku, nosu, zákroku na sobě). Dozvídáme se nejenom to, jaká technika a jak byla použita, ale že natáčení je vedle těžké dřiny i nemalá zábava, pokud jste cynici. Tuto dvojici doplňují Knick: Detaily a fakta (Knicktoids), které jsou taktéž přítomny na každém disku, i když ne ke každé části. V podstatě se jedná o půl minuty dlouhé faktické informace o dobových reáliích (domech hrůz, kondomech...), k nimž je jako doprovod video s vhodně zvoleným segmentem.
U audiokomentářů (k první, šesté a poslední epizodě) se opětovně sešla dvojice scenáristů (Jack Amiel a Michael Begler) a početný zástup herců a hereček (Jeremy Bobb, Eve Hewson, Michael Angarano, Chris Sullivan, Cara Seymour, Eric Johnson), přičemž znovu chybí hlavní hvězdy - Steven Soderbergh a Clive Owen. Povídání je to zábavné, pokud máte slabost pro černý humor, ale infomace se kvůli tomu dostávají do pozadí (a nejzajímavější se stejně týkají přístupu Soderbergha k práci). Nepomáhá ani to, že chybí jakákoliv titulková podpora, která by umožnila rozlišit konkrétní mluvčí v té změti hlasů.
Vedle audio bonusů nechybí videomateriál, jehož zhlédnutí zabere dobře hodinu a čtvrt. Ke každému dílu jsou Pooperační průvodce epizodami (Post-op), což jsou krátké spoileroidní featuretty (v průměru dlouhé tři minuty, nejkratší má kolem dvou, nejdelší přes sedm) rozebírající, co se událo, jaké jsou vztahy mezi postavami, co vychází ze skutečnosti, a to jak z pohledu dvojice scenáristů, tak i herců a hereček. Možná je znáte, protože byly v rámci propagace k vidění na netu. Nejinak tomu je s Na operačním sále (Inside the Body shop), kdy k vybraným dílům (první, čtvrtý, pátý, desátý) vzniklo minutu až dvě dlouhé názorné povídání o praktických efektech spojených s některými operacemi (očí, mozku, nosu, zákroku na sobě). Dozvídáme se nejenom to, jaká technika a jak byla použita, ale že natáčení je vedle těžké dřiny i nemalá zábava, pokud jste cynici. Tuto dvojici doplňují Knick: Detaily a fakta (Knicktoids), které jsou taktéž přítomny na každém disku, i když ne ke každé části. V podstatě se jedná o půl minuty dlouhé faktické informace o dobových reáliích (domech hrůz, kondomech...), k nimž je jako doprovod video s vhodně zvoleným segmentem.
Obsáhlejší dokumenty jsou na posledním disku. V desetiminutovce V kulisách (Under Construction with Howard Cummings) nás architekt provádí pro potřeby seriálu vystavěným Knickem i Mount Sinai, které jsou od sebe barevně odlišeny podle nálad prostor i postav, s nimiž se pojí. Vše je podřízeno netradičnímu Soderberghově stylu, kdy má rád dlouhé a pohyblivé záběry bez střihu. Auteur nade vším. V pět a půl minut dlouhém featurettu V kostymérně (Inside the Costume Shop with Ellen Mirojnick) zase kostymérka rozvypráví o tom, jak vybírala oblečení pro André Hollanda a Juliet Rylance, aby korespondovalo s jejich postavami. Hvězdy nade vším. Vše se spojí v pětiminutovce Pozvánka na ples (Invitation to ball), ve které přijde řeč jak na architekturu, tak na kostýmy, ale i na dlouhou nepřerušovanou scénu na jeden záběr (auteur nade vším), taneční lekce herců a hereček (hvězdy nade vším) i začlenění black face vystoupení. Poslední nás přemosťuje k pěti krátkým pohledům do zákulisí, tzv. Behind the Scenes, které se v rozmezí minuty a půl až necelých tří věnují výrazným tématům druhé série (závislost, feminismus, rasa, eugenika, korupce) a jejich relevanci k současnosti. (7/10)
Jak by řekl doktor Thackery: "Je konec. Víc nás nečeká." Druhá série završuje jeho cestu za překonáním dosavadního poznání v tematicky rozvětvenějším, žánrově hravějším, ale vypravěčsky více ubíjejícím podání, než s jakým přišla předchozí řada. Zákazníkům a zákaznicím, kteří by si ono putování chtěli doplnit, kazí na tuzemském trhu fakt, že vychází pouze DVD, které je po obrazové stránce velmi problematické. Bonusů je sice více a jsou přínosné, a tak snesou srovnání s konkurenčním standardem (Hannibal, Temný případ), ale jsou určeny jenom těm, kdo vládnou angličtinou, případně hrstkou evropských jazyků s výjimkou češtiny. Je dobře, že Magic Box dovezl aspoň starší typ nosiče, aby si fanoušci a fanynky mohli pořad zkompletovat. Je vážně škoda, že prodeje modrých disků seriálů jsou až na výjimky tak nízké, že se je nevyplatí dovážet. Pokud můžete nakupovat ze zahraničí, počkejte a objednávejte BD tam, jinak kupujte další kvalitní seriály u nás.