Když v roce 2003 vtrhnul do kin jako velká voda animák Hledá se Nemo od studia Pixar, stal se automaticky hitem. Správně namíchaný koktejl humoru, dobrodružství i rodinných podtónů učinil z filmu „majstrštyk“, který se líbil nejen dětem, ale i jejich rodičům. Od té doby se však řada věcí změnila. Studio Pixar koupila v roce 2006 megakorporace Disney a na místě byly obavy o zachování invenčnosti do širších korporátních struktur. Obavy se naštěstí nevyplnily, byť samozřejmě kromě zcela geniálních snímků (Ratatouille, VALL-I, V hlavě) vzniklo i několik průměrnějších kousků.

Navázat pokračováním po dlouhé době není nic jednoduchého. Přesvědčila se o tom už spousta tvůrců, kdy pouze relativně malé procento snímků lze označit za zdařilé, ať už po stránce kvalit individuálních nebo po stránce návaznosti na předchozí díl (či díly). Dvojnásob to pak platí u dětských filmů, protože návaznost ocení především původní diváci, kteří však už mezitím dospěli. Již teď lze konstatovat, že se týmu tandemu Pixar/Disney v čele s režisérem Andrewem Stantonem dílo velice povedlo a jejich film Hledá se Dory po dějové stránce působí, jako kdyby předešlý díl nevznikl před třinácti lety, ale před pouhým rokem či dvěma.

Je tomu tak i časovým zařazením, kdy modrá ryba (bodlok pestrý) jménem Dory (v č. zn. Barbora Munzarová) trpící výpadky krátkodobé paměti stále spokojeně žije na Velkém bariérovém útesu s dvojicí klaunů očkatých Marlinem (Ivan Trojan) a jeho synem Nemem (Šimon Fikar). Shodou okolností si však Dory vzpomene, že se kdysi ztratila svým rodičům. Posléze se společně s Marlinem a Nemem vydá na cestu přes celý oceán až do mořského akvária v Kalifornii. V pátrání po rodičích jí pomáhají tři tamní obyvatelé počínaje chobotnicí se schopností kamufláže jménem Hank (Jaromír Meduna), přes krátkozrakého žraloka velrybího jménem Naděje (Anna Brousková) až po běluhu Baileyho (Otakar Brousek) s údajně nefungující echolokací.

Tolik k příběhu, který je dostatečně jednoduchý a přehledný, aby se v něm orientovaly i malé děti. Strukturu poněkud narušují vzpomínkové sekvence Dory, které se táhnou napříč celým filmem. Scénář je pak očividně několikrát natahovaný a připomíná běhání dětí po jednotlivých areálech mořského akvária, tj. místo systematického procházení nejkratší cestou běhá z místa na místo a přitom se na některá místa logicky musí vracet. V několika momentech připomíná pasáže filmu Hledá se Nemo, ale je dostatečně inovativní, aby stál sám o sobě.

To, čím nám učaroval film Hledá se Nemo, byla pseudorealističnost mořského života na korálovém útesu a nemíchání světa lidí a zvířat dohromady. Pochopitelně cesta, kterou Marlin podstoupil, by byla ve skutečnosti krajně nepravděpodobná, a to byla prakticky pouze cesta kolem východního pobřeží Austrálie. Film Hledá se Dory je v tomto ještě o dvě až tři úrovně výš a cesta přes celý Pacifik (dokonce i za pomoci želv a mořských proudů) je něco naprosto odtrženého od reality. Na druhou stranu to dalo tvůrcům možnost prozkoumat i úplně jiný biotop a rozdílnou faunu, která jej obývá. 

Ústřední postava této eskapády, Dory, byla v Nemovi jednoznačně nejšílenějším prvkem. Zde některé prvky jejího chování začínají dávat větší smysl (například zpívání nebo mluvení „velrybštinou“) a příběh je celý rozhodně emociálnější než v Nemovi. Linie Marlina a Nema je pak trochu upozaděna ve prospěch hlavní linie Dory (a Hanka!) a je to tak zcela správně. Chobotnice Hank je pak postavou, která si po Dory pro sebe uzurpuje zdaleka největší prostor. Hank je sice morous a introvert, ale slouží jako protipól k neřízené střele, jakou je Dory.

Pokud se týče lokalizace snímku, je to tradičně naprosto precizní práce, na kterou jsme u Disneyho zvyklí, počínaje přeloženými nápisy přímo ve filmu a konče českým dabingem, který se povedl na jedničku s hvězdičkou. Když jsem výše zmiňoval určitou pseudorealističnost filmu Hledá se Nemo, nemohu si ve spojitosti s lokalizací odpustit poznámku, že převádění reálií do kultury jiného jazyka by se nemělo přehánět. Sice je hezké, že slavnou americkou hereckou osobnost zastoupila jiná slavná osobnost česká (a je to v rámci filmu vážně dobrý vtípek!), na druhou stranu si lze jen těžko představit, že by si tuto českou osobnost najalo kalifornské mořské akvárium. No, to jen tak na okraj.  

Pokud se týče vizuálního zpracování, je to bezchybná práce. Scény pod vodou vypadají opět jednoduše nádherně a tým Pixaru si pohrál i s tradičně dokonalým nasvícením a fotorealistickými texturami. Film Hledá se Dory lze označit za doposud technologicky nejdokonalejší pixarovku. Možná by na mě grafická stránka zapůsobila ještě trochu víc, kdyby krátký předfilm s názvem Ptáčátko o mláděti sluky, které překonává strach z vody, nebyl tím nejrealističtějším (a nejroztomilejším) animákem, co jsem za poslední dobu viděl.

Hudba od Thomase Newmana je také celkem zdařilá, byť bych se k ní vyjádřil raději až po samostatném poslechu. V jednom momentu je použita píseň What a Wonderful World od Louise Armstronga. Jde sice o pěknou scénu, ale v kontextu zbytku filmu působila z nějakého důvodu nepatřičně. Kromě toho zazní při závěrečných titulcích i tematická píseň Unforgettable (ale bohužel ne původní verze). Mimochodem, neodcházejte z kina před koncem závěrečných titulků. Speciálně pro pamětníky filmu Hledá se Nemo si zde tvůrci připravili překvapení.  

Opravdu potřeboval film Hledá se Nemo pokračování? Asi ne, ale snímek Hledá se Dory je velmi důstojným pokračováním, které nám předkládá stejnou dynamiku, přičemž příběh rozšiřuje o nové příběhy a zajímavé postavy. Celkově se jedná o velmi povedený film pro celou rodinu, u něhož by se žádná věková kategorie neměla nudit. Doporučuji.

Český trailer k filmu Hledá se Dory