Film jsem viděl celkem čtyřikrát (dvakrát v kině, dvakrát v domácím kině) a nemůžu plně souhlasit ani s jedním z názorů uvedených v předchozím odstavci. Most špiónů je podobně jako ostatní Spielbergovy počiny pozoruhodný ne nutně tím, že vychází z určitých poetických tradic, nýbrž tím, jak je důmyslně a subtilně přepracovává či podvrací. A právě způsobem, jakým se k nim vztahuje, sděluje něco relevantního k současnosti, pokud se člověk zaměřuje nejenom na jednotlivé postupy, ale i na vztahy těchto postupů mezi sebou a organizaci vyprávění. (Nechám stranou pomýlenou výtku, že stylová nápodoba vztahující se ke svým předobrazům nemůže být ve své podstatě kritická, protože nejenom často zmiňovaná filmografie Todda Haynese, ale i některé "spielbergoviny" jsou toho příkladem.)
Důvod, proč Most špiónů tolik lidí mylně považuje za klasický, je prostý: sjednocující princip snímku odpovídá názoru hlavní postavy, právníka Donovana, který několik událostí považuje za jednu jedinou a o tomto pohledu na věc přesvědčuje i své názorové oponenty. Příkladem toho může být žánrové zařazení a vůbec práce s jednotlivými (sub)žánry. Zdá se, že máme co dočinění s historickým dramatem věrně vycházejícím ze skutečné události. Vedle tohoto zastřešujícího rámce, daného faktickými informacemi v úvodních a závěrečných titulcích, je film ve své první polovině soudním dramatem, ke kterému je paralelně - bez zjevné příčinné souvztažnosti - rozvíjeno válečné drama.
Ve druhé hodině se ze soudního dramatu paralelně narušovaného tím válečným přechází k až špionážní podívané. V ní nadále hrají prim dialogy taktizujících stran, žánr je podvracen různými ironickými glosami ("špiónský věci"), zlehčováním vážného situačním humorem (falešná sovětská famílie, zvonící telefon mezi několika připojenými) a nečekaným odbíháním jinam (telefonát manželce uprostřed sporu). Hra o výměnu dvou lidí (Abela za Powerse) je rozšířena o další osobu (studenta Pryora).
Příčinná provázanost je zjevnější než v předchozí hodině, protože všechny vedlejší postavy pojí vyjednávání Donovana, který chce chyceného špióna Abela vyměnit s německou stranou za jimi drženého Pryora a se sovětskou za chyceného pilota Powerse. Vzájemná vypravěčská podmíněnost (výměna jednoho za dva, ale podávaná strategicky jako výměna jedna) umně zastírá, že stejně jako v polovině první jsme na rovině stylu a výstavby vyprávění vedeni spíše ke srovnání scén mezi sebou. "Dialog" Donovana se Šiškinem je následován "dialogem" Donovana s Voglerem se stejným předmětem rozhovoru (Abel za někoho...); krušné chvíle Powerse v sovětském vězení jsou v kontrastu s následným buzením Abela v americké vazbě; bohatá americká snídaně v luxusním berlínském hotelu má svou paralelu ke sklízení spousty nádobí u východoněmeckého generálního prokurátora atd.
Most špiónů se jeví jako hladce a s určitou kontinuitou odvyprávěný, přestože v první hodině rozvolňuje příčinné vazby mezi oběma paralelně vedenými liniemi a v druhé hodině posiluje paralelismy a kontrasty ve způsobu inscenování a sousledností scén. Dosahuje toho různými způsoby návazností. Jak v případě zvuku (dialogové háčky, kdy následující scéna jakoby reagovala na naposled řečené v té předchozí, a můstky, kdy mluvené slovo či hudba nebo zvuk z fikčního světa přechází z jedné scény do druhé), tak i obrazu (kompoziční na základě graficky podobného prvku mezi dvěma záběry-scénami).
Funkce těchto postupů je však mnohdy subverzivní, případně vede k tvorbě oněch paralel. Lidé v soudní síni jsou vyzváni k tomu, aby povstali, na což následuje ostrý střih do školy, kde přísahají věrnost vlajce děti a následně sledují dnes bezmála kultovní propagandistické video Duck and Cover. Do záběru s detailem Abela se prolne tvář Powerse ze scény následující, protože jeden z nich je a druhý bude cizí mocností zajatý špión. Podobně později havárie Powersova letadla kompozičně přechází do větráku v Abelově vězení, zatímco ten si maluje stejně jako v úvodní scéně, která taktéž začínala záběrem na větrák. Film tak dává najevo, že začíná znovu, proměňuje perspektivu.
A co není zužitkováno v po sobě následujících scénách či blocích, je zužitkováno později (jinak nasnímaná scéna u amerického a sovětského soudu i s odlišným barevným podáním, jiné vyznění jízd vlakem v obou newyorských scénách a kontrast berlínského přelézání plotu a toho newyorského v epilogu). Zdání klasičnosti posiluje to, že vše je efektivně zužitkováno a vše do sebe zapadá. Přitom ona potměšilá hra s konvencemi klasického hollywoodského vyprávění žánrového filmu je podřízena společenskému významu, resp. rozvíjenému tématu.
První dílčí bod obratu (v 15. minutě) je odvislý od Donovanova přijetí obhajoby Abela, protože ten na to má ze zákona právo; bod obratu (ve 30. minutě) sestává z Donovanova neporušení zákonného tajemství; druhý dílčí bod obratu (ve 45. minutě) obsahuje humanitární vynesení rozsudku krátce po Donovanově naléhání; bod zlomu (v 60. minutě) spojí dvě paralelní linie a obsahuje informaci o vynesení rozsudku Nejvyšším soudem... a tak by se dalo pokračovat dál.
Podstatné je, že v druhé polovině je ústavnosti a demokratických hodnot dosahováno opomíjením zájmů velmoci (Spojených států amerických) a ohnutím pravidel z důvodu vyšších, humanistických ideálů v paranoidní době střetu mocností s vlastními zájmy. Most špiónů má narušení konzervativnosti klasických hollywoodských děl společného s Lincolnem, předchozím Spielbergovým ambiciózním počinem podle skutečné události. Zachovává si ovšem formální hravost příznačnou pro Spielbergova žánrová, na různá ocenění primárně necílící díla (např. Indiana Jones a království křišťálové lebky, Tintinova dobrodružství). Možná i díky tomuto spojení se poněkud paradoxně neklasický (či post-klasický, chcete-li) film stane budoucí klasikou. (10/10)
BLU-RAY:
Most špiónů je, jak by napsali na stránkách jistého e-shopu prezentovaného jako nikoliv pouze e-mailem šířený e-zin, "poctivě udělaný Blu-ray". Balení je sice amaray (plastová krabička), ale namísto běžné průhledné modré byla zvolena silnější a vzhledem ke grafice obalu (a typografii písma) vhodnější červená. Vnitřní artwork nápaditě rozvíjející přední stranu nechybí. Neméně potěšující je i videosekvenční menu doprovázené Newmanovou hudbou, protože to je v současnosti spíše výjimkou z pravidla, než že by bylo normou. Oproti zahraničním edicím z bonusových materiálů nic nechybí, k tuzemské jim přibyly kvalitní české titulky a k filmu český dabing potvrzující zvěsti o tom, že se česká dabérská scéna nachází v krizi. Ne kvůli překladu a výběru dabérů, spíš s ohledem na to, že tak úplně nesedí na ústa postavám.
Pominu-li český dabing (v Dolby Digital 5.1), který by u převážně dialogového dramatu volili snad jenom lidé nuceni sledovat snímek v kruhu rodinném, nelze disku po zvukové (a obrazové!) stránce nic vytknout. Ne že by se jednalo o demo materiál, na kterém byste předváděli aparaturu, ale přepis (obraz v 2.40:1, originální zvuková stopa v DTS-HD Master 7.1) zcela odpovídá filmařským volbám a určitým limitů z nich pramenících.
Natáčelo se na film, nikoliv na digitál, což má za následek konzistentní vykreslení velmi mírného zrna. Barevná paleta je tlumená, v newyorské části se vyskytnou teplejší barvy, v berlínské nikoliv, ale jde o záměr, jak od sebe odlišit jednotlivá prostředí a dosáhnout určité nálady i atmosféry s tím spojené. V první - newyorské - části by se někomu mohlo zdát, že je obraz měkčí, zatímco v druhé - berlínské - tmavší, a tak v obou případech ztrácí na vykreslení detailů. Jistě, ztrácí, ale opětovně jde o intenci. Spielberg spolu se svým dvorním kameramanem Januzsem Kamińskim rádi používají zadní protisvětlo k evokování klasického Hollywoodu, případně ho zde v pozdějších fázích nahrazují přirozeným svícením s přiznaným zdrojem (berlínské a sovětské vězeňské scény). Líp snímek, upomínající na obrazovou podobu hollywoodských děl 50. a 60. let, vypadat nemůže.
A znít v podstatě taky ne. Samozřejmě, vynikne jenom několik "akčnějších" sekvencí (havárie letadla, rychlá jízda autem, přelézání plotu). Avšak živost zvukových efektů prostředí a jejich rozprostření do prostoru, zatímco dialogy zůstávají srozumitelné a jasné, je "ušiberoucí". Most špiónů začíná v podstatě jako nemluvný snímek, který si dobře prvních pět minut vystačí beze slov postav, a tak jsou ambientní zvuky (projíždějící tramvaj vpravo, telefon zvonící vlevo ad.) pro vykreslení nálady a směrování divácké pozornosti velmi důležité. Obraz a zvuk je na BD stejně jako film sám neokázalý, ale - nebo právě proto - výborný. (10/10)
O bonusech to neplatí, protože jsou "pouze" mírně nadprůměrné. Na rozdíl od Válečného koně jsme o žádné přídavné materiály nepřišli. V porovnání s Lincolnem nebo Tintinovými dobrodružství nás na disku nečeká celovečerní film o filmu, ale "jen" čtveřice tematických featurettů (a samostatných závěrečných titulků s galerií fotografií z natáčení), které zasazují události ze snímku do širšího historického a vůbec geopolitického kontextu.
Dokumenty lze zhlédnout pouze samostatně, ale tvoří v podstatě jeden tři a čtvrt hodiny trvající celek, ve kterém promlouvá vedle tvůrců a herců i řada historiků a pamětníků, přičemž povídání všech je vedle záběrů z natáčení doplněno o archivní záběry, fotografie apod. Někomu může připadat, že víc prostoru je věnováno skutečné události a osobní historii jejich účastníků, ale to proto, že konkrétní výpovědi mají autentizovat ve filmu vyobrazené (včetně nepravděpodobných situací jako havárie letadla). A také proto, že jsou akcentována témata obsažená ve filmu a jejich relevantnost pro současnost.
Případ Studené války: Most špiónů (17:45 min.) blíže seznámí nejenom s Francisem Gary Powersem a Fredericem Pryorem, ale osvětlí i důvod výběru látky ze strany Spielberga (díky otci) a společenský přesah snímku: v době krize záleží na základních ústavních hodnotách. Následující featurette Berlín, 1961: Opětovná stavba rozděleného města (11:35 min.) se zaměřuje nejenom na stavbu dekorací, kostýmy a obecně na celkovou snahu o dobovou věrnost a věrohodnost, ale i na symbolickou funkci některých prvků, jako je třeba přelézání plotu v newyorském epilogu v paralele k přelézání plotu v Berlíně. Předposlední dokument Špionážní letadlo U-2 (8:45 min.) obsahuje nejenom pamětníkem sekvenci havárie letadla s komentářem v podobě dobového záznamu, ale i aktualizaci v podobě zpětného - byť posmrtného - ocenění Francise G. Powerse a jeho představitelem explicitně vyřčené téma filmu: jeden člověk může ovlivnit další. Je pak zcela logické, že se všechny významy sběhnou v závěrečné Výměně špiónů: Pohled zpátky k závěrečnému aktu (5:42 min.), kde se dozvídáme nejenom o symbolické funkci svícení a o reálném základu toho zdánlivě žánrového (pozdržení výměny), ale vidíme i návštěvu kancléřky Merkelové. Jednotlivá témata a významové přesahy (v době krize záleží na základních ústavních hodnotách, demokratické Spojené státy americké, vliv jednoho člověka na další) tak nabývají konkrétní podoby. (7/10)
Jeden z nejlepších kinofilmů minulého roku, který je pro svou neokázalou komplexnost určen k opakovaným zhlédnutím, je na Blu-rayi jasnou koupí. Stylová krabička, zdařilé menu, věrný obrazový a zvukový přepis a nepočetné, zato informačně zajímavé a opravdu přínosné bonusové materiály. Snad jenom škoda, že na tuzemském trhu stále chybí Spielbergův neméně mistrovský Mnichov, který by jako částečný žánrový souputník Mostu špiónů tvořil ideální kombo pro double-feature projekci v domácím kině.