Jak už bylo nakousnuto výše, celá tato epizoda vstoupí do dějin hlavně smrtí jedné důležité postavy. Jako by už fakt sám o sobě nestačil, je tato navíc provázena zásadním odhalením o minulosti (chtělo by se říci „původu“) této postavy, což tuto smutnou událost ještě více prohlubuje. Navíc pro ty, kteří dumají nad tím, zda je to něco, co má být obsahem knižní série Píseň ledu a ohně a ne něco z hlavy scenáristů Davida Benioffa a D.B. Weisse (což je od této sezóny těžké rozlišit), mám ujištění, že toto odhalení bylo pro tuto postavu zamýšleno od začátku autorem Georgem R.R. Martinem.
Tato smrt dokonce i trochu přebíjí význam odhalení o původu Bílých chodců. Ano, je opravdu zajímavé se to dozvědět, ale nejsem si jistý, zda to v této fázi vůbec na věci cokoli mění (ledaže by to nějak vedlo k jejich porážce?) a někdo by dokonce mohl namítat, že odhalení původu Chodců negativně ovlivní jejich hrozivost pramenící z neznámého původu v budoucích epizodách. Osobně mi to nepřijde, ale pravdou zůstává, že jsem si na tuto „zásadní“ informaci vzpomněl až při přípravě tohoto článku. Možná by bývalo bylo lepší řešení, kdyby obě odhalení byla ve dvou různých epizodách. V epizodě Vrata se také výjimečně vůbec nevypravíme do Králova přístaviště, což na jednu stranu vítám, na druhou stranu se tamní události v minulém dílu trochu rozběhly. Absence této příběhové linky znamená více času s Aryou v Braavosu a také na Železných ostrovech. Právě Železné ostrovy jsou v tomto dílu zvláště zajímavé, neboť probíhá volba krále (mimochodem velmi originální ceremoniál) po zavražděném Balonu Greyjoyovi. Do hry vstupuje králův bratr Euron (Pilou Asbaek) a výrazným způsobem zamíchá kartami, o jeho plánech ani nemluvě.
Aryina linie byla tentokrát spíše o vnitřním zmatku a obecně musím říci, že její pobyt v Braavosu se mi zatím líbí o něco méně než její putování s Ohařem, ale alespoň jsme se více dozvěděli více o lidech bez tváře, což je jedna z nejzáhadnějších organizací v tomto fantasy světě. Navíc určitá vidina toho, že se dcera Neda Starka stane jednou z mystických nájemných vrahů, se k naplnění blíží velkými oklikami. Naopak Sansa je v tomto dílu zobrazena jako mimořádně silná postava, která se zdá rozehrávat svou vlastní partii. Tyrion je v tomto díle naopak jaksi zmatenější a spojenectví, které v této epizodě tvoří, je na míle vzdáleno nějakému „rozumnému řešení“.
Pokud mi něco na tomto dílu nesedlo, pak zcela samoúčelné využití mužského „full-frontalu“. Naprosto ničemu tu nepřispívá a obecně mám dojem, že tak dobrý seriál, jako je Hra o trůny, se nemá potřebu dělat zajímavějším těmi stovkami nahých scén (ať už jde o muže či ženy). Pro vykreslení určité dekadence dotyčného světa se dá leccos překousnout, ale nejnovější scéna s hercem trpícím kožními problémy byla naprosto zbytečná. Jinou výtku by si ode mě odnesl Malíček, který už od minulého dílu nepůsobí tím dojmem, v němž ho máme všichni zafixovaného už od první řady, totiž jako intrikána minimálně o deset kroků před všemi ostatními. Epizoda s názvem Vrata vyniká hlavně posledními deseti minutami, ale i ostatní složky přinášejí množství důležitých motivů, jako volba krále na Železných ostrovech nebo Jorahova konverzace s Daenerys, které budou důležité pro další vývoj situace v Západozemí i v Essosu.
