Centrální postavou je jakýsi manažer jednoho filmového studia Eddie (Josh Brolin), jemuž jeho práce poněkud přestává vonět, protože je jí na něho moc. Musí řešit problémy studia, dohadovat se s režiséry, producenty, herci, komparzisty, s lidmi od tisku i od církve. A aby toho nebylo málo, tak jeho největší hvězdu, charakterního herce Bairda (George Clooney) právě neznámý únosce unesl přímo z natáčení nového historického velkofilmu a požaduje za něj výkupné.
Ona zápletka s únosem je jakýmsi hlavním příběhem, na nějž se postupně nabalují další a další vedlejší postavičky, jež s ním na první pohled mají pramalou spojitost, a jejichž existence v průběhu filmu někdy je ospravedlněna a jindy není:
- Mladý populární westernový herec (Alden Ehrenreich), který najednou musí z westernu přesedlat do náročné role v křehkém dramatu sofistikovaného uměleckého režiséra (Ralph Fiennes), což se k němu brutálně nehodí.
- Slavná herečka řešící adopci svého syna (Scarlett Johansson).
- Dotěrné bulvární novinářky-dvojčata (obojí Tilda Swinton).
- Muzikálový herec a stepující tanečník (Channing Tatum).
- V epizodních mini-roličkách také Frances McDormand, Jonah Hill, Christopher Lambert a další.
Ti všichni s sebou do filmu zanášejí nějaký vlastní příběh, který se odehrává souběžně s tím hlavním, do něhož pak každý z nich v určité chvíli nějak vstoupí (nebo taky ne). Většinu času se tudíž zaprvé bavíte eskapádami vedlejších postav a zadruhé čekáte, v čem bude spočívat jejich přínos pro onu zápletku s únosem a jak to bude propojeno. Přičemž jsou dvě možnosti – že to propojení bude A) velmi slabé, nebo B) neexistující.
Z toho také plyne hlavní výtka, a sice že Ave, Caesar! pozůstává z velkého množství izolovaných scének, jež mají společné jen to zázemí filmového studia, a které samy o sobě jsou v některých případech úžasně vtipné (a místy zas naopak pozoruhodně nevtipné a výrazně delší, než by bylo záhodno, viz Bairdovy dementní rozhovory s jeho únosci o dějepisu a ekonomii), ale jejich význam pro všechno ostatní ve filmu je minimální a dohromady netvoří nic, co by stálo za zmínku. Kdyby se např. úplně vystřihla ta postava Scarlett Johansson, tak by se vlastně nic nestalo, akorát by bratři Coenové přišli o možnost udělat pár narážek na něco z šedesát let staré americké kinematografie.
Scarlettina postava je na tom dost špatně i proto, že ten její vlastní příběh je strašlivě ošizený. Prakticky se objeví jen ve dvou scénách, v nichž je naznačeno, o co jí jde, a pak už se znovu neobjeví a je na ni zapomenuto, jen na konci filmu někdo zmíní: „No, ona je teď vdaná, čímž se její trable vyřešily!“, a tím to hasne. A není sama, koho se tohle líné řešení týká. I další postavy ve filmu fungují čistě proto, že se zjeví na pár vteřin či minut, udělají nebo řeknou něco více či méně vtipného, ale děj nijak neovlivní a prostě tam jenom tak nějak „jsou“.
Vlastně naprostá většina těch vedlejších postav by se dala zcela vystřihnout a na hlavní zápletce by se nemuselo nic měnit. Byla by to sice škoda, protože bychom přišli o Fiennesovu lekci z logopedie a Ehrenreichovo lasování se špagetou, nicméně z hlediska nějakého budování příběhu a práce s postavami je výsledek tristní a politováníhodný.
Vlastně naprostá většina těch vedlejších postav by se dala zcela vystřihnout a na hlavní zápletce by se nemuselo nic měnit. Byla by to sice škoda, protože bychom přišli o Fiennesovu lekci z logopedie a Ehrenreichovo lasování se špagetou, nicméně z hlediska nějakého budování příběhu a práce s postavami je výsledek tristní a politováníhodný.
Ave, Caesar! je dobrá zábava, pokud se k ní přistoupí jako k nahodilému spletenci všech možných žánrů od muzikálu přes westerny a komorní dialogová dramata až po velkorozpočtové biblické velkofilmy a zcela se odstraní divácký požadavek na koherentní děj s nějakou jasně definovanou strukturou, v níž do sebe všechno hezky zapadne. Zároveň jde o film, který by hrozně chtěl být novým Altmanovým Hráčem nebo Truffautovou Americkou nocí, ale zoufale na to nemá. Sice není špatný a za jedno podívání stojí, ale na Coeny je to strašlivě málo a v rámci jejich filmografie jde spíš o záležitost, která se zařadí po bok Lupičů paní domácí a Po přečtení spalte.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer filmu Ave, Caesar!
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]