William Monahan se od vstupu do filmového světa před pěti lety docela vyšvihl. Hned prvního scénáře se režijně ujal Ridley Scott a dalšího sám velký Martin Scorsese s oscarovou Skrytou identitou. Není divu, že po spolupráci s takovými velikány Monahana také zlákala režie. A to, že ho lidé berou opravdu vážně, je vidět už při zevrubném pohledu na obsazení snímku. Colin Farrell a Keira Knightley jako kasovní taháky. Pro fajnšmekry herecký ansámbl doplňují David Thewlis a Ray Winstone. A tohle všechno na filmovém plakátu vypadá moc dobře. Realita bohužel hodně pokulhává. Začínat se má dobrými zprávami a tak se tedy tohoto pravidla budu držet i já. Monahan si jako debutant na režisérské stoličce vede vcelku dobře a s pomocí Oscary oceněného Chrise Mengese (Mise, Předčítač) servíruje atmosféru Londýna i jeho venkova s milým staromilským nádechem. Inspirace Scorsesem je patrná a vůbec to nevadí, právě naopak. Podobně "klasicky" laděný je i soundtrack, který funguje účelně a tak trochu podle Tarantinovy šablony. Ale potěší. Ostatně, jako ve většině gangsterek posledních let je zde Tarantinův vliv poznat. A to už takové plus není. Se šablonovitými postavami umí dobře pracovat málokdo. Největší slabinou filmu je paradoxně scénář. Hlavní hrdina Mitchell (Farrell) po třech letech opouští vězení a se svými bývalými kumpány už raději nechce mít nic společného. Náhodou dostane nabídku na práci a tou je hlídání filmové hvězdičky Charlotty (Knightley), sužované životem celebrity, ale jeho kriminální minulost v podaní nelítostného bosse podsvětí (Winston) ho stejně dostihne. A ještě se mezitím stihne do herečky zamilovat. Tahle premisa sice nezní vyloženě originálně, ale dobrý film by z toho mohl určitě být. Jenže to není tento případ. Příběh je hned v první půlhodině rozbit vedlejšími liniemi. Zavražděný bezdomovec, excentrická (spíš šílená) sestra hlavního hrdiny či jeho kamarádíček (Ben Chaplin), který se ho vehementně snaží dostat zpět do hry. Motivace postav ale trestuhodně nefunguje skoro u nikoho. Mitchell se vrací do podsvětí, ani nemrkne (stále prvních třicet minut), když začne pomáhat Chaplinovi při vybírání peněz. Přitom nabídka na zaměstnání "osobního strážce" by mu zaručila docela pěkný start do nového života. Během chvilky je také zavražděn jeho "kamarád" bezdomovec. Uvozovky jsou na místě, protože o jejich vztahu se nedozvíme nic. Ale přesto to Mitchellovi stojí za pomstu (a případné vězení). A pak už zmíněná pološílená sestra v podaní Anny Friel (seriál Řekni, kdo tě zabil). Milá, leč naprosto zbytečná postavička, které prostě fandit nebudete a jejíž osud vám bude úplně jedno. Všichni herci hrají víc, než dobře - obzvlášť rolička spolubydlícího Charlotty (Thewlis) se zasloužila o dobrých třicet procent hodnocení filmu. Jenže všem postavám chybí motivace, milostný románek Farrella a Knigtley nedostane zasloužený prostor pro vývoj. Stejně jako mnoho ostatních situací. Na záchranu v podobě kultovních hlášek se tady taky nehraje. Pokus o překvapení v závěru nevychází - najednou je vám až skoro jedno, jak Londýnský gangster dopadne. Nedostanete čas se do něj ponořit a je konec, díky kterému se vám vlastně trochu uleví. Promrhaný potenciál filmu, který by bez velkých jmen mířil rovnou na DVD.