Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli.
Hlavní recenzi filmu najdete ZDE.
FASCINUJÍCÍ ESTETICKÝ OBJEKT A POZORUHODNÁ BONDOVKA
Předchozí tři dobrodružství agenta 007 s Danielem Craigem si pohrávaly s konkrétními konstrukčními proprietami toho, co dle sdílené představy utváří bondovku a činí z ní pokud ne soběstačný žánr, tak alespoň jasně rozpoznatelnou značku s dlouhou historií. Casino Royale "blbnulo" s prvky fetišisticky navěšenými na postavu (status povolení zabíjet, gun-barel, drink, hláška, bond-girl ad.), Quantum of Solace stavělo známé do nového kontextu (řada scén citovala "předchozí" bondovské mise, ale pro Bonda ta zkušenost byla poprvé) a Skyfall s tradicionalistickým vyzněním celé série a jejím vztahováním se ke skutečnému světu (ústřední postava jako pevný bod v době, kde nepřítel nemá jasnou tvář a společnost není jasně ideologicky pólována). Spectre je komentářem k samotné konstrukci bondovek jakožto určitému převládajícímu vzorci střetu dvou ideologických pozic a (vypravěčských, resp. příčinných) následků z toho vyplývajících pro postavy, kdy se hlavním tématem stává (ne)možnost vystoupit z osvědčeného a žádaného vzorce. Na jednu stranu se přejímají konkrétní způsoby výstavby a stylistického uchopení včetně citací a kombinování různých scén z "dřívějška" (hlavně conneryovek, místy svou nadsazeností moorovek a brosnanovek), na druhou se navazuje na revizionistické postupy série (zejména lazenbyovky a daltonovek). Právě kombinace toho tradionalistického s tím revizionistickým a navázáním na minulost (sesíťování craigovských bondovek, ostatních bondovských dobrodružství) je na Spectre ozvláštňující, ale fanboyové s normativními nároky na díla budou prskat.
Film je ovšem pozoruhodný nehledě na to, jak se vztahuje k minulosti a možné budoucnosti série. Vyprávění klame tělem, že postupuje vpřed, ale přitom jsou veškeré otázky a dialogové výměny navázány na minulost. Takto vertikálně organizovaná (směrem do minulosti) narace s okázalými informačními mezerami přitom velmi opojným způsobem pracuje s hloubkou ostrosti odvisle od míry vědění postav. Akční sekvence jsou pokaždé podány jinak: v úvodní máme nedostatek informací; střet se "sidekickem" je naopak postaven na poskytnutí důležité informace vedlejší postavě v paralelně vedené linii; další střet proměňuje strany pronásledující-pronásledovaní a vedlejší postavu v paralelně vedené linii vystavuje ohrožení. Ve výčtu výlučných filmařských voleb by se dalo pokračovat, ale vzhledem k omezenému prostoru makrorecenze si vystačím jenom s vyzdvižením skvěle zvládnutých tonálních přechodů. 
Navdzory oslavě výše je Spectre přijímáno skoro jako jedna z nejhorších bondovek. Veskrze odmítavá anebo zklamaná reakce vynikne o to víc, že přichází po převážně nadšeně přijatém Skyfall, za kterým stál více méně stejný tým. Důvody odmítnutí snímku jsou dle mého dány jednak tím, že míra požitku této bondovské uvědomělé nápodoby a komentáře vlastních kořenů je odvislá od povědomí o bondovském universu, aniž by Spectre skončilo jako filmová obdoba Bond Movie Connections z IMDB ala Dnes neumírej. Jednak je určována tím, že se naplňují představy o podobě snímků o agentovi s povolením zabíjet, ale přitom se ze vzorce okázale vybočuje možností volby, a tím, že tento psychologický thriller stojí svou záměrnou jednoduchostí v opozici ke komplikovaným vyprávěním adaptací Larsona, Carrého ad. Pro mě je však tento příspěvek nejenom nejlepší bondovkou s Craigem, ale i jednou z nejlepších bondovek vůbec, a to i proto, že - navzdory neinformovaným soudům o dekonstrukci - se vrací ke svému literárnímu a raně filmovému předobrazu.
P.S. Rozsáhleji o SPECTRE v radiovém pořadu na MixCloudu, ve kterém je od druhé půlhodiny snímek zhodnocen jak sám o sobě (poměrně ojedinělá perspektiva v české kotlině), tak v kontextu bondovek.
Marek Slovák: 10/10
SPECTRE JE LEPŠÍ NEŽ SKYFALL
Troufalé tvrzení, co říkáte? Minimálně za sebe ale mohu říci, že se mi Spectre líbilo více než předchozí do nebe vychvalovaný Skyfall. Mám skoro pocit, že v případě Skyfall mnoho lidí propadlo jakémusi druhu davového poblouznění. Pod označení "mnoho lidí" počítám i sebe. I já jsem byl v době uvedení Skyfall nadšený a považoval jsem ji za vůbec tu nejlepší bondovku, kterou jsem viděl. Jenže po třech letech jsem se na ni podíval znovu, a byl jsem překvapen. Kam zmizelo to nadšení z prvního dojmu? Pokud by Skyfall byla opravdu tak skvělá, jak se všude píše, líbila by se mi i na podruhé. Jenže já se podruhé místy i dost nudil. Nikoliv však u nové Spectre, a to i přes to, že je ještě o nějakých těch pár minut delší než Skyfall.
Daniel Craig je opět vynikající. Je to jiný Bond, než byl Pierce Brosnan i jeho předchůdci, ale definitivně jsem mu přišel v nových bondovkách na chuť. O co méně hraje, o to je lepší. Jeho protihráč Christoph Waltz je rovněž skvělý. U něj je to zase naopak. Čím více hraje, tím je lepší. Zde nehraje příliš, ale když je na plátně, stojí to za to. Akční scény jsou myslím také lepší a spektakulárnější než ve Skyfall. Jinak neakční režisér Sam Mendes se dokázal v jejich režii ještě zlepšit. I přes velkou délku má Spectre rychlé tempo a nuda se alespoň v mém případě během sledování nedostavila. Hodně se mluvilo o nejstarší Bondgirl Monice Bellucci, která ale sama sebe označila lépe jako Bondwoman. Skutečnou Bondgirl je tu Léa Seydoux, která Bonda provází během druhé poloviny filmu, zatímco Bellucci připadla jen malá epizodní role.
Já jsem byl se Spectre více než spokojen. Pokud od tohoto druhu filmu nečekáte nic jiného než skvělou zábavu, budete spokojeni. A i když Spectre provází pověst spíše průměrné bondovky, v mém případě to neplatí. A troufám si říci, že Spectre je v mnoha směrech lepší než Skyfall. Tak to alespoň vidim nyní. To je můj aktuální pocit.
Václav Limberk: 9/10
JEDNOU JSI DOLE, JEDNOU NAHOŘE
Bondovkám jsem skutečně přišla na chuť až se Skyfall. Lístek na premiéru jsem tehdy sehnala na poslední chvíli, čímž jsem vlastně vyhrála soutěž o nejhorší výhled, ale přesto jsem celou dobu v napjatém úžasu tajila dech. Na Spectre jsem si radši s předstihem rezervovala křesílko v IMAXu a odpočítávala dny do premiéry. Zábava se ale bohužel nekonala.
I když začátek je hodně slibný. Úvodní nekolikaminutová scéna bez jediného střihu, která se odehrává v davu vymaškařených kostlivců oslavujících Día de los muertos, dává jasně najevo, že vizuálně to bude zase eňo ňuňo. Pak ale vrtulník začne dělat přemety, auta se zastavují jedině letadlem a další absurdní momenty, kdy se Craig profiluje místo agenta spíš jako superhdina, jenom přibývají. Ale pořád by se nad tím dalo zamhouřit oko, kdyby vše zapadalo do strhujícího děje.
Waltz v roli hlavního záporáka vypadal jako vynikající volba. Bohužel ale ve filmu nedostane dostatek prostoru na to, aby se jeho padoušství mohlo vůbec rozvinout. Člověk by nečekal, co se ve dvou a půl hodinách dá všechno nestihnout. Místo pořádné zápletky Spectre přímo hýří akčními scénami, které jsou co do efektů perfektně dotažené, ale místy se zbytečně vlečou. A všechno se nedá zachraňovat slovy "je to přece Bond".
Jakkoliv to celé může působit tak, že film je úplně špatně. Není. Ale jen těžko nesu promarněný potenciál, ať už co do gigantického rozpočtu, tak do slušného obsazení. Chtělo by to trochu promakanější děj, o půl hodiny kratší stopáž a pár dialogů, které jsou skutečně vtipné.
Alžběta Fridrichová: 4/10
ARTOVÁ BONDOVKA S NÁDECHEM STARÝCH ČASŮ
Pravděpodobně pod vlivem prvních dojmů a ohlasů jsem trochu snížil očekávání a byl jsem příjemně překvapen. Sam Mendes je na bondovky zkrátka příliš "artový" režisér, což je vidět z každé scény. Zejména ta předtitulková, kde je snad pět minut bez jediného střihu, je naprosto fantastická. Je snadné Spectre odstřelit, jenže ten film si to dle mého nezaslouží. Mendes má od počátku jasno, jak chce vše koncipovat a snaží se o spojení drsnějšího a psychologičtějšího Bonda s tím odlehčeným, který se nebere moc vážně. Je pravda, že tenhle přístup se ne vždy daří a někdy se mezi sebou obě roviny bijí, většinou ale poměrně fungují a Spectre se dá považovat jako přemostění mezi moderními a starými bondovkami. Rozhodně potěší spousty sofistikovaných odkazů na předchozí díly a nádech starých časů (sídlo ústředního padoucha, bezvýznamná epizodka s vdovou po mafiánovi, mlčenlivý záporákův sidekick v opravdu brilantním podání Davea Bautisty, který jako by se pro ni narodil) a taktéž famózní automobilová honička a bitka ve vlaku.
Craig už se v roli plně usadil a našel a jednu bondovku by ještě utáhl, Seydoux není nijak výjimečná, ale hraje přesně, co má, Fiennes zvládá i akčnější roli, Whishaw je velmi solidní a Waltz je naštěstí umírněný a jako záporák je znovu výborný, i když trochu nevyužitý. Film není bez chyb a stopáž je skutečně přetažená a někdy je to celé dost pomalé a závěrečný zvrat je bohužel trošku hloupý a působí jako úlitba fanouškům, kteří plesají nad tím, že sledují origin Bondovy nemesis, a ačkoli je ta myšlenka zajímavá, takovýhle zrod je trošku zvláštní a za vlasy přitažený. Vedle Skyfall tak jde o další bondovku, kterou je třeba vidět vícekrát, aby se mohla pořádně docenit (to ale bohužel nejde říct o ústřední písni, která je naprosto strašná a nejhorší, co jsem kdy v bondovských titulcích slyšel.... ano, i ta příšerná Madonna byla o chlup snesitelnější).
Vratislav Šálek: 7/10
DESTRUKCE BONDOVSKÉHO MÝTU
Pokud byl Skyfall dekonstrukcí bondovského mýtu, tak Spectre je jeho destrukcí. Ve většině ohledech stejné jako Skyfall, co se týče skloubení moderní poetiky blockbusterů a oldschoolové nadsázky, nicméně to jde ještě dál v rozkladu Bonda jako osobnosti, trosky dělající práci, kterou musí, protože nemá na výběr. Tempo je sice tentokrát trochu pomalejší, o to ale v tomto potenciálně prázdném a rozpadlém filmu vyniknou působivé set pieces, v nichž se kloubí minimalismus s opulentností a nadsázka s vážným psychologickým pojetím.
Spolu s neustálými odkazy na univerzum zřejmě nejsebeuvědomělejší bondovka, která dokazuje, že Sam Mendes je opravdu inovátor, i když to bohužel leckdo pod nátlakem nerealistických očekávání vyplývající z odlišně nastavené padesátileté historie série odsoudí jako do sebe zahleděnou nudu. Jestli půjde zakončení craigovské pentalogie v rozkladu 007 ještě dál, zřejmě v kině umřu blahem.
Martin Bubrín: 9/10
Při příležitosti propagace snímku Spectre Daniel Craig prohlásil, že by si raději podřízl zápěstí, než aby se musel znovu převtělit do role Jamese Bonda. Ať už to myslel vážně, nebo ironicky, nelze mu to mít za zlé. James Bond je filmovými fanoušky tolik milovaná a médii propíraná role, že trvale poznamenává kariéru jejích představitelů. Craig se navíc v průběhu čtyř snímků této franšízy stal terčem urputné debaty o tom, zdali se vůbec na tuto roli hodí, či nikoliv.
Stejně jako ve všech třech předcházejících snímcích s Craigem, i ve Spectre tento herec dokazuje, že podobné debaty jsou zcela zbytečné. Jako Bond je správnou měrou šarmantní a elegantní, budí respekt a dokáže i pobavit. Na rozdíl od některých předcházejících představitelů Bonda nemá tendence k přehrávání a do své postavy vkládá značné množství lidskosti a zranitelnosti – jak fyzické, tak psychické. Stává se tak jedním z uvěřitelnějších Bondů, ne-li přímo tím nejuvěřitelnějším.
Další debatu rozproudila zpráva o tom, že jednou z Bond girls bude Monica Bellucci, která se tak stala první Bond girl, jež si je věkově rovna s Jamesem Bondem. Bohužel zamrzí, že jí je věnován jen malý prostor a jedna sexuální scéna. Vzápětí je vystřídána Léou Seydoux, herečkou o generaci mladší než Daniel Craig, jak je ve filmech o Bondovi zvykem. Seydoux však ze své role naštěstí vykřesala maximum a nesklouzla tak k šablonovitosti a plochosti většiny ostatních Bond girls.
Jelikož režisérem Spectre je Sam Mendes, nelze se vyhnout srovnání s předchozím Bond filmem Skyfall, který Mendes rovněž režíroval. Skyfall, nejvýdělečnější film celé Bond série, byl takovým malým zjevením, jelikož dokázal bravurně balancovat mezi novými přístupy a nostalgií po starších snímcích o Bondovi. Spectre sice není vizuálně až tak úchvatný, akcemi nabitý a emociálně vyčerpávající jako právě Skyfall, nicméně i tak se jedná o nadprůměrný snímek – a to nejen v rámci filmů Jamese Bonda.
Jeho pomalejší tempo není rozhodně na škodu, nicméně 150 minutová stopáž by zasloužila lehké zkrácení. Obecně se tu více pracuje s vtipem, což je dozajista příjemné osvěžení, nicméně Spectre nejednou sklouzne k laciným vtípkům. Obzvlášť to zamrzí, když po skvěle zinscenované bitce skrz vlaková kupé přijde zlatý hřeb v podobě jednoho vulgárního zakletí. Člověk pak neví, zdali sleduje výtečnou akční podívanou, nebo béčkovou zastydlou šaškárnu.
Nejslabší stránkou Spectre je zřejmě scénář, který místy předkládá nelogické zvraty a zjednodušená řešení. Celkově se však jedná o zdařilou jízdu, která mezi filmy o Bondovi rozhodně nezapadne. Ať už se Daniel Craig v roli Bonda vrátí, nebo ne (smlouvou je vázán ještě na jedno pokračování, je tudíž nepravděpodobné, že by se návrat nekonal), ani on, ani diváci nemají nejmenší důvod k podřezávání zápěstí či jinému sebepoškozování. James Bond je totiž ve skvělé formě a je jen otázkou, jestli se vysoce nastavenou laťku Samem Mendesem podaří udržet.
Pavel Bárta: 8/10
