To, co se zdálo jako naprosté šílenství a pokus o bizarní sebevraždu, dopadlo jako jeden z nejpozoruhodnějších lidských výkonů vůbec. Byl už o něm natočen oscarový dokument Muž na laně a letos i hraná fiktivní rekonstrukce založená na skutečné události, kterou si na svá bedra nevzal nikdo jiný než mistr iluzí a jedinečný filmový vypravěč a mág Robert Zemeckis. Muž na laně byl ideální látkou pro režiséra jeho naturelu a Zemeckis opět dokazuje, že patří k absolutní filmařské špičce. Přímo z něj totiž tryská jak okouzlení postavou Petita, tak především okouzlení filmem a síly jeho iluzí, kterým všichni tak rádi podléháme.Phillipe Petit (Levitt) nás jako vypravěč provází dějem od úplně prvního záběru filmu, stylově umístěného na vrcholu Sochy svobody. Říká nám, že jeho revoluční kousek, který provedl zde, v New Yorku, se zrodil jednoho dne v Paříži. Zde začal svou uměleckou dráhu baviče, žongléra a provazochodce. Zde poznal mladou Annie (Charlotte Lebon), která ho poté začala doprovázet a podporovat. Zde také poznal papa Rudyho (Ben Kingsley), který mu dal pár životně důležitých rad, které mu umožnily lépe realizovat jeho vášeň pro provazochodectví. Zde také, mezi dvěma věžemi katedrály Notre Dame, udělal první krok k budoucí nesmrtelnosti.
Muž na laně je strhující, dynamickou a okouzlující podívanou díky odzbrojujícímu herectví Josepha Gordona-Levitta od úplného počátku. Zemeckis si nemohl do hlavní role vybrat lépe. Levitt je tu stejně přesvědčivý jako sympaticky bezprostřední fantasta a snílek i jako egocentrický excentrik, který je pro zrealizování svého životního snu ochotný udělat cokoliv. Oscarový tvůrce se nechal Petitovou osobností strhnout a pohltit a dokázal toto zaujetí přetransformovat do mimořádně strhující, suverénně realizované filmové podoby, která se stupňuje s každým následujícím záběrem, aby vygradovala v onu oslnivou pasáž, která se odehrává "mezi nebem a zemí", a kdy prostě jen s úžasem hledíte a tají se vám dech. A ačkoliv víte, jak to celé dopadne, stejně jste napjatí jako struna a čekáte, že se "něco stane", něco nečekaného. Zemeckis je vedle Stevena Spielberga snad nejnadanějším režisérem, který dokáže pracovat s filmovými iluzemi, aniž by triková stránka filmu, která je do puntíku perfektní, přebila samotný příběh. Protože ten je u něj na prvním místě a ten je tím, co ho na něm poutá a kvůli čemu je filmařem. A Petitův životní příběh je neuvěřitelný. Zemeckisův film je naopak naprosto uvěřitelný. Znovu kvůli němu vytvořil slavná "dvojčata" a iluze toho, že se mezi nimi Petit/Levitt prochází, je naprosto dokonalá. Tato divácká zkušenost, tento divácký zážitek je naprosto jedinečný a neopakovatelný podobně jako Petitův ojedinělý husarský kousek, který okouzlil celý svět.
Zemeckisovi tentokrát za kamerou pomáhal vynikající kameraman, který nejčastěji spolupracuje s Ridleym Scottem, Dariusz Wolski. Působivé kamerové jízdy po vertikále budovy věže WTC jsou jedinečné a monumentální a působivé pohledy přes okraj do hlubiny "nekonečna" vzbuzují slastně opojnou závrať. Hudební složku pro Muže na laně naopak vytvořil stálý Zemeckisův spolupracovník Alan Silvestri. Zemeckis se po rozpačitém období animovaných experimentů (Polární expres, Beowulf) tentokrát vrací na absolutní vrchol. A ač je jasné, že nebude sbírat Oscary ani stovky milionů jako před lety s Forrestem Gumpem, nebojím se Muže na laně označit za jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku. Zemeckis natočil svůj film s nadšením a entuziasmem dvacetiletého studenta, který teprve objevuje kouzla filmového vyprávění, ale profesionalismem mistra svého oboru, který přesně ví, co chce říct a jak to vyjádřit. Nezbývá než smeknout a bez rozpaků udělit absolutní hodnocení. Sledovat Muže na laně je čirá radost a připomíná, že film je především o síle iluzí a nadšení z vyprávění neobyčejných příběhů.
P. S.: Zároveň je i důstojným a nejlepším možným filmovým pomníkem už neexistujících "dvojčat", která podlehla nechvalně známým teroristickým útokům jedenáctého září 2001. Muž na laně je jim věnovaný.
