(Za Blu-ray k recenzím děkujeme distribuční společnosti Bontonfilm.) Birdman
Pokud by se Birdmanovi nedostalo takového oscarového humbuku, je dost možné, že by k nám na Blu-ray ani nedolétl. Hollywoodská satira o herci, který si chce režírováním divadelní hry na Broadwayi dokázat, že není pouze výdělečným superhrdinou komiksové série s mužem v ptačím kostýmu, se dočkala nekriticky nadšených reakcí, ať už jde o samotný scénář, herecké výkony nebo provedení. Zasloužené Oscary si však bezpochyby odnesl režisér Alejandro González Iñárritu a kameraman Emmanuel Lubezki, kteří ve svém společném počinu dovedli techniku dlouhého záběru pomocí neviditelného střihu do absolutoria tak, že celý snímek navozuje dokonalou iluzi plynoucího času.
Právě z toho hlediska je Birdman tak trochu divadelní hrou převedenou do filmových vyjadřovacích prostředků a z hlediska svého tématu ukazuje, že bychom mezi oběma médii měli udělat rovnítko – svou nepřerušovaností totiž navozuje pocit plynulého toku času, v němž jen nenápadné prolínačky, stíračky a time-lapse záběry nahrazují oponu a výměnu rekvizit na jevišti. Takto umělecky odvyprávěný film, v němž se neustále střídá subjektivní vnímání světa hlavní postavy a nepřerušované dění, však díky své frenetičnosti (dynamický jazzový soundtrack) a fluidnosti udrží pozornost i v prostorách domácího kina.
Krystalicky čistý obraz sice občas odhalí nedostatky, co se týče vizuálních efektů (létající Birdman), jinak ale audiovizuálnímu přepisu nelze nic vytknout, i když nevtahuje do opojnějšího, neohraničeného světa vesmíru (Gravitace), ale jen do broadwayského bludiště. Bonusová výbava zahrnuje skvělý více než půlhodinový dokument Birdman: Bez tajností, který nahlíží pod pokličku natáčení tohoto netradičního experimentu. Informačně hutný materiál doplňuje skoro čtvrthodinová konverzace mezi režisérem a Michaelem Keatonem a také Galerie fotografií.
Vítězi loňského festivalu nezávislých filmů Sundance se zřejmě ani nezdálo, že bude ke konci roku zmiňován mezi nejlepšími filmy roku a nominován na pět Oscarů. Whiplash je sice dosti vykonstruované drama, které pomocí několika stěží uvěřitelných scén manipuluje s emocemi diváka, tudíž je jasné, že je přístupnější i lidem, pro něž by se nezávislé hudební drama stalo jen těžko stravitelným oříškem. V příběhu, v jehož centru ale slouží samotný akt manipulace jako ústřední téma, se dá však daná berlička jen stěží brát jako problém – režisér Damien Chazelle ze své celovečerní prvotiny udělal navíc prvotřídní „thriller“ o souboji dvou eg, jemuž jde podlehnout nejen díky precizním hereckým výkonům, ale i kvůli dynamicky natočeným a sestříhaným hudebním scénám, jež patří mezi vrcholy filmu.
Navíc dokáže souznít i na tematické úrovni, když nechává postavy vyrovnávat se s uměleckým nátlakem, který je při dosažení precizního výsledku nutné (?) podstoupit. Při ignoraci scenáristických berliček a schematismu jde tak nakonec o nesmírně intenzivní a emocionální zážitek, který si ten imaginární potlesk na konci zaslouží. Připomenutí snímku na Blu-rayi navíc nijak neochuzuje zážitek, protože přepis se povedl na výbornou. Demo materiálem jsou zejména „atrakční“ sekvence hudebních vystoupení nebo cvičení, v nichž v těsné symbióze vynikne kamera, střih, zvukové efekty a hudba, tvořící dechberoucí hudební montáže.
Kromě komentáře režiséra a herce J. K. Simmonse se na disku nachází dvaačtyřicetiminutový dokument Časoměřiči, v němž známí bubeníci referují o svých hudebních vášních a dovednostech, vystřižená scéna Fletcher at Home, která více polidšťuje postavu démonického dirigenta, a také osmiminutový Q&A záznam z premiéry na loňském filmovém festivalu v Torontu.
Režisér Bennett Miller sice získal na loňském festivalu v Cannes cenu za režii, jeho pomalá rekonstrukce skutečné události se však mezi nejlepší filmy roku nominované na Oscara nedostala. Není se čemu divit, protože snímek jednak provázela jistá kontroverze (překrucování skutečných osudů postav), jednak je vcelku deziluzivním vykreslením cesty za americkým snem, podaným chladnou pozorovatelskou optikou. Mrazivé a pomalu budované drama založené na vztahu mezi třemi postavami je často přirovnáváno k perfekcionismu Davida Finchera, nicméně zbaveného divácké atraktivity. Stále však stojí za to zmínit perfektní herecké výkony ústřední trojice (Channing Tatum, Steve Carrell, Mark Ruffalo), z nichž dva jsou obsazeni navzdory svým častým mediálním obrazům, nebo odměřená kamera, která si chladně nepouští postavy příliš k tělu, čímž si k nim divák spíše vytvoří odstup.
Z dosavadní Millerovy filmografie jde jednoznačně o jeho nejtěžší psychologické drama, v něm se mu však perfektně podařilo zachytit mediálně zmanipulovaný obraz Spojených států a vlivných lidí stojících za „vítězi“, které si americká historie utváří. Na což Miller upozorňuje nejen tragickou postavou Johna du Ponta, ale také neustálými záběry na trofeje z jeho sídla v kontrastu se skutečnou realitou. Na pochmurné podzimní atmosféře přidává i obrazový přepis, v němž vyniká hlavně „osmdesátková“ vybledlá paleta barev, používání dobových záběrů nebo občasné zrno.
Co se týče bonusových materiálů, na disku se nachází pouze šestnáctiminutový film o filmu Příběh Honu na lišku, jenž popisuje náročný osmiletý proces vzniku projektu, a dvě vystřižené scény, které dohromady zaberou pět minut. Dokument je tradičním mixem mluvících hlav v zákulisí, záběrů z filmu a momentek z natáčení.
Snímek Jamese Marshe, režiséra oscarové Královny z roku 2006, je přesně tím konvenčním životopisem, který ve výčtu nominovaných na Oscara nesměl chybět. Stephen Hawking se už jednoho snímku dočkal v roce 2004 (kde ho hrál Benedict Cumberbatch), světového ohlasu se dostalo až Teorii všeho, která je adaptací knihy jeho bývalé manželky Jane. Režisér k dané látce přistoupil tím nejméně inspirativním, nicméně stoprocentně hřejivým a sladkobolným způsobem, v němž nechybí dojemné scény ani jednoduché emoce vyvěrající z tragického životního osudu a soužití dvou osob přes všechny překážky. Pokud si však na snímek někdo vzpomene i za pár let, bude to zřejmě kvůli hereckému výkonu Eddieho Redmaynea, který velmi věrně ztvárnil slavného fyzika od jeho studijních let, až po jeho proměnu danou diagnostikováním ochrnutí nervového systému.
Fascinujícímu hereckému výkonu se ostatně věnuje i sedmiminutová bonusová featurette Proměna v Hawkinga, která zachycuje Redmaynea, režiséra Marshe a další, jak mluví o náročné přípravě na hereckou výzvu. Samotnou kreaci nakonec zhodnotí i sám Stephen Hawking. Zbylé bonusové záběry zahrnují několik vynechaných scén a komentář režiséra. Vzhledem k sladkobolnému pojetí filmu v obrazu vyniknou zejména kýčovitě nasnímané záběry a hřejivá paleta barev, která tomuto životopisu zdatně sekunduje.
Dobrodružné drama o životním pokání natočil kanadský režisér Jean-Marc Vallée. Do oscarových nominací však snímek o 1770 km dlouhé cestě Cheryl Strayed, což je nejdelší, nejtěžší a nejdivočejší stezka v celé Americe, vedoucí od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington, nedostal. Porotce zaujal spíše hereckými výkony Reese Witherspoon a Laury Dern, které excelují v rolích dcery a matky procházejících komplikovaným vztahem. V lineárním cestopisu/survival dramatu (protože hlavní postava nemá žádné zkušenosti s „divočinou“) o překonání překážek minulosti vynikají zejména zajímavé flashbacky posouvající ústřední dějovou linii dále, které dávají hrdinčinu unáhlenému jednání smysl. Valée sice občas balancuje na hranici kýče a banálního symbolismu, stále to však tomuto duchovnímu tripu neubírá na působivosti.
Obrazový přepis potěší hlavně turistické nadšence, protože procházka americkou přírodou je zachycena tím nejmajestátnějším způsobem. Na Blu-ray se velké celky krajin, přizpůsobené různým klimatickým změnám (sněžná pustina, poušť, les, skály) a vypadající jako profesionální spořiče obrazovky, náramně vyvedly a jsou vyslovenou pastvou pro oči. Vtažení do obrazu kromě náladotvorné hudby navíc pomáhají i zvuky přírody, autenticky vykreslující okolní prostředí. Bonusová výbava se skládá ze tří krátkých featurette, poté interaktivní mapy, vynechaných scén a galerie. Osmiminutovka Skutečná Cheryl Strayed je tradičním portrétem hlavní protagonistky, který nechává promlouvat „skutečnou Cheryl“. Následující Autentická lokalita zase vyzdvihuje natáčení na reálných přírodních lokacích a Kolik váží monstrum rozebírá obsah obří krosny, která doprovází Cheryl na její cestě.
