Hořekování filmového diváka, že se čeští tvůrci neustále babrají v totalitní minulosti a ne a ne přijít s něčím jiným/novým/zajímavým, může na chvíli malinko zvolnit. Fair Play si bere na paškál kauzy sportovců, kteří byli - proti své vůli - dopováni takzvanou strombou, tedy léčivem obsahujícím anabolické steroidy. Jistě, schémátko je v ryzí podstatě opět stejné: mocipání mi ubližují, já to nechci, mocipáni mě trestají. Slušivý atletický kabátek ovšem látku pozvedá, stejně jako Judit Bárdos v ústřední roli. Ta má mimochodem štěstí na filmy, jež si mohou dovolit soupeřit s evropskou špičkou. Po vynikajícím Domě, který svou strohostí, chladem a odměřeností evokuje kvalitní skandinávské drama, nikterak neztrácí kredit ani zde. Pokud totiž Fair Play v něčem vyniká, je to kvalitní a až strojově profesionální formální stránka (mimochodem, Judit Bárdos neumí dobře česky a byla předabována, nicméně pokud tuto informaci nevíte dopředu, vůbec si toho nevšimnete). Je hezké, když je na film radost koukat, přestože jsou na scéně jen zeď a dvě postavy. Na druhou stranu, nemyslím si, že by to naši tvůrci nedokázali už dříve...
Z hereckého obsazení dále zaujme už jen Aňa Geislerová, jíž její dilematem rozervanou duši snadno uvěříte, byť občas budí dojem, že jede jen na půl plynu. Většina ostatních herců má hrát totalitní svině s pohrdavou nenávistí v obličeji a většinu času na scéně všichni vypadají jako totalitní svině s pohrdavou nenávistí v obličeji (až jsou tím někteří nechtěně zábavní).
Obsahově je Fair Play o něco udýchanější atlet. Největším problémem je až neuvěřitelná čitelnost příběhu, jelikož vývoj hlavní linie plus mínus uhodnete už po přečtení synopse a s předvídáním drobných podzápletek na tom budete v průběhu sledování také dobře. Ne, že by film neměl co říct, nebo že by to říkal špatně, ale většinou budete konec věty vědět dřív, než ji dotyčný vůbec dopoví. Je to podobné, jako když vám skvělý vypravěč řekne výborný vtip, který už znáte.OBRAZ A ZVUK: CZ standard
Těžko hodnotit zvuk, který nemá při čem vyniknout - DTS-HD to je, nic víc, nic míň. Ve výbavě jsou titulky anglické a české pro neslyšící. Obraz už je jaksi poplatný tuzemským podmínkám, tedy něco ve smyslu "jsem tak dobrý, jak moc neznáte opravdu kvalitní video". Fair Play je vynikající ve scénách odehrávajících se za světla, jimž nelze vytknout prakticky nic; kontrast, ostrost, barvy - všechno sedí a budí dojem o třídu lepšího produktu (přestože má BD pouhých 21 GB kompletního obsahu). Malinko váznou scény noční a všeobecně tmavší, pořád však nejde o žádný průšvih. Můžeme tady alibisticky říct, že v kontextu se žánrem filmu a jeho předpoklady nabízí technická stránka kvalitu prvotřídní. Formát je standartních 16:9.
BONUSY: něco tu je
Proti nedávnému zklamání s Pelíšky můžeme říct, že bonusová výbava úplně chudá není. Kromě povinného traileru, fotogalerie a dvou videoklipů od Mira Žbirky obsahuje disk hodinu a půl dokumentů, z čehož si hodinu ukousla diskuze o dopingu a zbytek trojice rozhovorů s tvůrci (režisérka/scenáristka Andrea Sedláčková, autor soundtracku Miro Žbirka a Vít Poláček jako odborný poradce). Zmíněné ovšem nevzniklo pro potřeby disku, nýbrž pro televizní vysílání, díky čemuž vše najdeme ocejchováno logem České televize a nepříliš vysokou kvalitou obrazu. Trochu mi chyběl rozhovor s herečkou Judit Bárdos, která se na natáčení údajně fyzicky velice dobře připravila (nemluvě o výše zmíněném předabování, jehož průběh by diváka jistě zajímal). Fotogalerie má drobné plus za to, že obsahuje obrázky z natáčení a nikoliv pouze z filmu. Ve výsledku určitou přidanou hodnotu najdeme a svůj hlad po vědomostech o zpracované tematice částečně ukojíme. Upřímně, stačí to.
Hodnocení:
Film: 7/10
Obraz a zvuk: 8/10
Bonusy: 7/10
