Newyorský fotograf Nev jednoho dne dostane nečekaný balíček. Ten obsahuje malbu, kterou podle jedné jeho fotografie namalovala nadaná osmiletá Abby Pierce. Začne si s Abby psát - ovšem nejen s ní, s celou její rodinou. Postupně po telefonu a internetu poznává matku Angelinu, na Facebooku si přidává několik přátel a příbuzných rodiny Pierceových a také starší sestru malé Abby, krásnou Megan. Naváže s ní velmi blízký, přestože zatím (jak doufá) jen virtuální vztah. Jejich hovory jsou více než intimní, jako by se znali osobně už dávno. Jednoho dne se Nev vydává poznat Megan a všechny ostatní zúčastněné osobně a ani on, ani jeho přátelé a samozřejmě ani diváci netuší, co na něj čeká... Dokument Catfish pohltí diváka od první chvíle. Víc než to. Přirozený Nev a jeho sympatičtí kolegové baví a jejich osudy, ač se vlastně v první polovině filmu neděje nic podezřelého, nás nutně zajímají. A vůbec - nejlepší je to, že my všichni současně s nimi napjatě prožíváme nefalšované překvapení z každého objevu, protože tady není žádný scénář, ale naprosto náhodné a nečekané plynutí situací. Všechna nová fakta jsou podávána srozumitelně a tak, aby se v nich divák neztrácel, což by se jednoduše mohlo stát. Nové informace (stejně jako Nev) získáváme pomocí mobilu, chatu, Facebooku, e-mailu a nakonec i osobně. Přesto se do chvíle, než Nev se svými přáteli konečně najde Angelinu a její domov, jedná spíše o tak trochu detektivní, možná i očekávatelnou historku z internetového prostředí. A až v jejím domě se do filmu dostává úplně nový rozměr. Přichází lítost, překvapení, soucit a dokument tak vlastně otevírá morální otázku, kterou si někdy položil asi každý z nás, uživatelů internetu. Jak moc bychom měli nechat virtuální realitu zasáhnout do našeho vlastního života? Kde končí únosná míra života na internetu a začíná něco nenormálního? V době, která žije novými statusy a tagováním fotek, je těžké být jiný. Asi největším kladem dokumentu je, že není předem připravený. Nev a jeho přátelé se náhodou rozhodli dokumentovat příběh nadané osmileté dívky, díky kterému náhodou narazili na něco úplně jiného. Všechny reakce jsou spontánní, nikdo netuší, co se stane v příštích minutách. Žádný scénář. Chvíle, které se odehrávají při nočním pátrání, jsou opravdu napínavé a člověk se bojí, co Nev a jeho přátelé (ne)najdou. Později také překvapivá zjištění. Osobně mě velmi překvapilo, co všechno jsou lidé do kamery ochotni přiznat i přesto, že je uvidí celý svět.
Fotograf Nev prožil příběh, který by se mohl stát v podstatě komukoli z nás. Vždyť takový Facebook má dnes mnoho milionů uživatelů. Kolik lidí máte v přátelích, ale osobně je neznáte? Kolika lidem ukazujete svůj život a vlastně nevíte, kdo se za jejich profilem schovává? Film Catfish se nesnaží moralizovat. Prostě vypráví věci tak, jak jsou. Objektivně. Ani chvíli nenudí (také není příliš dlouhý) a možná donutí aspoň pár lidí přemýšlet. Ať už nad tím, kolik času tráví na internetu, nebo nad tím, kolik by o jejich soukromí vlastně měli vědět jejich virtuální kamarádi. A třeba i nad bortícími se americkými sny.