Krvavá cesta zavržených samurajů, kteří se mstí za smrt svého pána - tak se tváří nadějně vypadající historický blockbuster s táhnoucí hollywoodskou hvězdou v hlavní roli. Jak funguje mix Posledního Samuraje a Avatara?
Klipař
Carl Rinsch se rozhodl napěchovat starou japonskou legendu prvkem, který jí zjevně scházel - totiž vypovězeným hlavním hrdinou, který si příběhem musí projít typickou
"from-zero-to-hero" cestou a porazit přitom zlotřilého Lorda Kiru a ještě nebezpečnější Mizuki, čarodějku. Svým prvním napůl autorským debutem chce režisér vyprávět příběh, který mohl divák vidět už desetkrát jinak, a co hůř, stokrát lépe, vzpomene-li si například na rok 2003 a s ním spojeného perfektního
Posledního samuraje.

Bohužel, divák akční řežbu s rozpočtem přes 200 milionů dolarů, ve které se seká armáda samurajů s kouzelnými příšerami v zajímavé mytologické odbočce, nedostane. Historické kořeny se omezí na příběh o oddanosti a cti ke svým pánům za doby velkých změn v japonské společnosti, do které se našroubuje několik typických příběhových linek dnešních velkofilmů. Završením této nebezpečné kombinace je nasazení známé tváře do jejího čela - zhasínající hvězdy snímků
Nebezpečná rychlost,
Bod zlomu a především kultovní sci-fi trilogie
Matrix. Průšvih byl už předem zavětřen naprosto správně.
I tak tu ale jistá natěšenost je a držet palce Neovi je zkrátka nutností, i když už v očích dávno nemá ten zápal, když s vervou rozdával pěsti do zástupů agentů Smithů. Jeho postava po celkem slibném úvodu ihned bředne a
Keanu se marně snažít hrát něco víc než nutného otloukánka. Když se do toho rozhodne
Rinsch rozjet zapovězenou love story mezi odsouzeným hrdinou a urozenou paní, poslední most hoří definitivně a koukačka se mění v obdivování stehen
Rinko Kikuchi. Té šly kopance do obřích robotů pod vedením
del Tora namísto čarování mnohem lépe, i když její Mizuki zůstává jednou z posledních zajímavostí, proč film dál sledovat. Výprava pomsty nabídne po dynamickém startu nudnou výplň, která opravdu zaujme prací kostymérů a rozestavěním působivých kulis, v nichž se odehrává.

Snímek má ale samozřejmě i světlejší chvilky - cvičené oko si všimne výborné práce kamery (obzvláště širokých záběrů na chodící davy) a celkově zvládnutou mizanscénu, divák se určitě nabudí i dobře zvládnutým úvodem - o to větší zklamání přiletí později. Akční velkofilm nabídne krom úvodního lovu příšery z Pandory patnáct minut katanového šermu v pekelném CGI závěru - a to je na dvou hodinách stopáže prosím vše.
Shrnutí? Zajímavá látka z feudálního šógunátu s katastrofickým uchopením bezduchého scénáře, který je slyšet v každém dialogu. Průměrně nasnímané řemeslo s dvěma působivými sebevražednými scénami, kdy se v prostřední hodině nic nestane. Drahý výkřik do tmy, ve kterém se
Keanu snaží samurajským mečem rozsekat kromě závěrečného kouřového draka (?) i ostré hlasy kritiků (marně).

Čtyřiceti sedmi róninům čest z pověsti ve finále shodí nejvíce film samotný. Výsledek potěší opravdu velmi nenáročného filmového fandu, který se místy pokochá nad povedenou animací, nebo nadšeného studenta japanologie. Dvě hodiny prázdna s tučným budgetem jsou i za pozdější vlhké sny s polonahou Rinko Kikuchi setsakra málo. Bude-li chuť na návštěvu feudální východní kultury, doporučuji oprášit deset let staré DVD
Zwickova velkofilmu s
Tomem Cruisem a o
47 Róninech si přečíst na wikipedii.
Originální trailer filmu 47 Róninů