Bylo mu šestnáct, když napsal scénář ke svému prvnímu filmu. Ve dvaceti jej ve vlastní produkci natočil a v Cannes, kde měl premiéru, se dočkal osmiminutové standing ovation. V nezávislé sekci Director’s Fortnight získal tři hlavní ceny. Nakonec jich na různých mezinárodních filmových přehlídkách posbíral přes dvacet a na dalších šest byl nominován. To vše stojí za debutem J'ai tué ma mère (I Killed My Mother, 2009) mladého Kanaďana Xaviera Dolana (1989), který u filmu začínal již jako dětský herec. Naposledy si jej diváci mohou pamatovat například z kontroverzních Mučedníků (Martyrs, 2008) Pascala Laugiera. Jak sám Dolan přiznal, J'ai tué ma mère je částečně autobiografický snímek, v němž se vyznává ze svých citů k matce. Nejsou to však city ušlechtilé, ale naopak nenávistné a pohrdavé. Šestnáctiletý mladík Hubert, kterého tedy můžeme považovat za jakési Dolanovo alter ego, jež herecky sám ztvárnil, žije bez otce a sourozenců, pouze s matkou Chantal (Anne Dorval). Byť ji ve skrytu duše má rád, všednodenní život po jejím boku jej ubíjí. Oba jsou naprosto rozdílní a mají opačný vkus: jeho umělecké cítění a smysl pro jednoduchost se bije s její zálibou v odporných kýčích, kterými se neustále obklopuje. Krom příbuzenského svazku spolu nemají absolutně nic společného a až na nucené konverzace založené na ustálených frázích si nemají o čem povídat. Rutinní momenty společných jízd autem a rodinného stolování oba jen psychicky ničí. Dolanův Hubert se jeví jako typický teenager: má pocit, že ho nikdo nechápe a že rodiče se proti němu spikli, mezi své vrstevníky nezapadá a má sklony k nekontrolovatelným výbuchům vzteku. Dospělost, která by mu přinesla kýženou svobodu a nezávislost se mu zdá nekonečně vzdálená a sžíravý pocit nemožnosti dalšího soužití po boku iritujícího rodiče ho ničí s úpornou naléhavostí. Vztah Huberta a jeho matky můžeme již od první scény definovat jako klasický příklad tzv. ponorky. Mladíka na ženě rozčiluje každičká maličkost. Úvodní velký detail matčiných úst při jídle, její rty zapatlané od másla a zesílené zvuky kousání výmluvně ilustrují Hubertovo nervní znechucení a pohrdání, s jakým svou matku pozoruje. Není proto divu, že ji jednoho dne po doinelovsku zabije. V parafrázi na oblíbený film Xaviera Dolana Nikdo mne nemá rád (Les Quatre cents coups, 1959) Françoise Truffauta, Hubert svou matku ve škole zapře a s chladnou drzostí prohlásí, že je mrtvá. Přesto však Hubert není zdaleka takový rebel, jakým by se mohl zdát. Pod skořápkou konfliktního teenagera se skrývá citlivý chlapec trpící absencí rodičovské lásky a pozornosti, po které tolik touží. Nefunkčnost vztahu k matce výstižně dokresluje naprosto opačné, bezproblémové rodinné zázemí Hubertova přítele Antonina (François Arnaud). Jeho volnomyšlenkářská, vždy pozitivně naladěná matka s vytříbeným vkusem je protipólem konzervativní a upjaté Chantal, která ve skutečnosti svého syna vůbec nezná. Vždy totiž dává přednost televizi před jeho společností a ani při vážné debatě s ním není schopna úplně odtrhnout pozornost od rozehrané karetní hry na počítači. A tak se pro ni stává velkým překvapením náhodné zjištění pravdy o Hubertově sexuální orientaci.

Originální trailer filmu J'ai tué ma mère (s angickými titulky) J'ai tué ma mère se krom hledání cesty syna k matce výrazně dotýká i homosexuální tematiky. Xavier Dolan svou homosexualitu nezastírá, naopak se stává výchozím tématem jeho snímků. Jeho nový film Imaginární lásky (Les Amours imaginaires, 2010), jenž byl opět premiérově uveden v Cannes v sekci Un Certain Regard a v polovině listopadu se objeví i v českých kinech, se zaměřuje na komplikovaný, leč netypický milostný trojúhelník tří přátel (jedné dívky a dvou chlapců). V současnosti mladý kanadský tvůrce připravuje již třetí snímek - o transsexuálovi nazvaný Laurence Anyways.