Když se řekne festivalový film, většině z vás dost možná vyraší po těle pupínky, protože to pro vás značí snímek neuchopitelný, jen těžko pochopitelný a symbolický. Kdybyste navíc věděli to, že jde o vítěze Zlaté palmy z Berlinale, asi byste zájem ztratili úplně. Jenže rumunské drama Pozice dítěte, které tuto charakteristiku splňuje, je trošku jiné a opovržení si nezaslouží.

Nicméně určit, kdo je v něm hlavní hrdina, je velmi těžké. Děj se sice točí okolo muže jménem Barbu, který má novou přítelkyni, spokojenou práci a snad nic mu v životě nechybí. Jenže postupem času přebírá štafetu jeho panovačná matka Cornelia. Barbu totiž jednoho večera srazí autem malého chlapce, který posléze umírá. A jelikož jel nepřiměřenou rychlostí, hrozí mu, že si půjde odsedět poměrně dlouhý trest. A to Cornelia nemůže nechat jen tak. Vzhledem k tomu, že je na tom finančně dobře a uznává jen značkové produkty, myslí si, že peníze všechno spraví. Neváhá proto a navštíví důležité svědky i rodiče zemřelého dítěte a pokouší se je uplatit. Jenže brzy začne sama bojovat s vlastní morálkou.

Snímek by se dal poměrně snadno rozdělit na dvě poněkud odlišné poloviny. Režírující Calin Peter Netzer, který se podílel i na scénáři, se rozhodl pro hodně pozvolný a někdy vskutku až moc dlouhý začátek, který rozhodně hned nevtáhne do děje a spoléhá spíše na budování atmosféry a rozvíjení vzájemných vztahů. Právě tady by možná neuškodilo pár scén vynechat, protože výsledná stopáž se posléze zdá malinko přetažená. Pozitivní ovšem je, že tu nechybí velmi jemný až ironický humor, který vše malinko odlehčí, přitom za ním ovšem cítíte takový vážnější nádech.

Druhá polovina je velmi odlišná, jízlivý humor ustupuje do pozadí a na řadu se dostává veliká smršť emocí, kterou jeden nemusí ustát, neboť na ni není nikterak připravován. Každopádně strhne a nenechá diváka chladným. A to i z toho důvodu, že samotné zakončení snímku je dost rozpačité a nepochybně vyvolá bouřlivé diskuze. Netzer a spol. se totiž rozhodli ústřední příběh v podstatě neuzavírat a v rozhodujícím momentu pustí závěrečné titulky.

Není to vyloženě špatný tah, jenže v kontextu toho, jak je snímek "rozjetý", to malinko působí jako vykalkulovaný tah a víc než co jiného mi připadalo, že tvůrci nevěděli, jak věrohodně příběh ukončit a z toho důvodu ponechali vše otevřené a na představivosti diváka. Na druhou stranu je zaručeno, že debatovat se o tom, jak vše mohlo být dál, může nekonečně dlouho, což je vlastně pro tvůrce svým způsobem dobrá vizitka.

Netzer navíc zvolil po většinu času snímání ruční kamerou, aby se k hrdinům dostal blíž. Tato sázka vyšla tak napůl. Někdy (zejména v malinko odlehčeném úvodu) by byl potřeba lehký odstup a proto jsou některé záběry "nepříjemné" a ne všichni je asi docení. Když ovšem dojde na emocionálnější momenty, ukazuje se být tato volba tou pravou a vše působí přesně tak, jak má.

Výsledek by byl ale poloviční bez naprosto dokonalého a výtečného obsazení, jemuž nejde vytknout vůbec nic. Celý snímek na svých bedrech táhne fantastická Luminiţa Gheorghiu, která panovačnou, sobeckou a bezmála nesnesitelnou ženu ztvánila famózně a zároveň dost civilně. Ostatní jsou taktéž velmi přesně vybraní, ale ne tolik výrazní, což byl ale s největší pravděpodobností tvůrčí záměr.

Právě skrz postavu matky nahlíží Netzer na zkaženou morálku vyšší společnosti, která v sobě vlivem značného jmění potlačila veškerý charakter a soucit a je velmi úzce zaměřena na materiálno, které podle ní rozhoduje úplně o všem. Proto, když se v závěru žena setkává s rodiči mrtvého chlapce, vyznívá její snaha o odpuštění logicky směšně a zcela nepochopitelně. Právě zde tvůrce vlastně odhalí, že syn, který neví, co by rodičům řekl, tak raději zůstane sedět v autě, má vlastně více odvahy než jeho matka.

Proti distribuční politice společnosti Film Europe můžete mít v poslední době spoustu námitek, ale uvedení snímku Pozice dítěte do našich kin považuji za velmi dobrou věc. Rozhodně to není oslnivá záležitost, která by na plátně bůhvíjak vynikla, ale vzhledem ke svému tématu a k tomu, že vyhrála Berlinale, si své místo v programu kin zaslouží. Už jen proto, aby tuzemský zájemce věděl, co v současnosti "frčí" na festivalech.

Originální trailer filmu Pozice dítěte / Pozitia copilului