Sachu Barona Cohena pravděpodobně znají i ti, kteří se o kinematografii jinak nijak zvlášť nezajímají. Jeho alterega - bláznivý raper Ali G, ale zejména kazašský reportér Borat a homosexuální celebrita Bruno - o sobě totiž zcela záměrně dávají vědět i mimo filmový svět, čímž přitahují pozornost velké části veřejnosti. A ani u krutého Diktátora Aladina tomu není jinak. Ostatně právě on rozsypal na letošním oscarovém ceremoniálu na červený koberec popel zesnulého korejského vůdce Kim Čong-Ila... A kdo tedy ten záhadný Aladin vlastně je? Jde o neomezeného vládce zemičky jménem Wadíja, kterou chce za všech okolností uchránit před vyvolávanou demokracií. Jako každý správný samovládce vyniká ve všech oborech lidské činnosti a nikoho k vládnutí nepotřebuje. Pochopitelně musí vynášet tresty smrti nad svými odpůrci, aby si zjednal respekt. A měl by mít také jadernou bombu, neboť ta mu zase zajistí pozornost ostatních zemí, které se demokracii neubránily. A právě ty ho pozvou na konferenci OSN, kde mu chtějí styl jeho politiky rozmluvit. Aladin tak bere svého nového dvojníka, prostého pasáčka koz, a vyráží do USA. Zde se však stane obětí spiknutí vlastního lidu a skončí polonahý a k nepoznání oholený na ulici. Politické zřízení jeho milované vlasti se ocitá ve vážném ohrožení. Cohen společně s již tradičním režisérem Larrym Charlesem se tentokráte vykašlali na osvědčenou formu pseudo / polodokumentu a natočili regulérní komedii. A dobře udělali. Dokázali odhadnout jistou okoukanost jejich postupů a vsadili na něco nového, což se ukázalo být jako velice osvěžující. Jinak ale zůstává vše při starém, a pokud znáte nějaký jejich film, máte představu o tom, co na vás čeká. Zároveň tak i tušíte, že recenze na něj bude mnohem víc subjektivní, než bývá zvykem. Cohen si nikdy nebral servítky a neměl sebemenší problém urazit kohokoli a cokoli. V Diktátorovi však zachází ještě dál, a ač je teprve květen, pozici nejvíce nekorektního filmu roku mu s největší pravděpodobností už nikdo nesebere. Na frak tu dostává kdekdo, ovšem nejvíce se terčem vtipů stávají příslušníci židovského národa. A humor to není rozhodně příjemný a uhlazený. Tvůrci si tu dělají legraci z posvátných židovských svátků i zvyků, místy dokonce i z Bible! Podle udělené výsledné známky je jasné, že jsem se celou dobu přímo královsky bavil. Do necelé hodiny a půl se vešlo tolik urážlivých a drsných vtipů, že by se z toho někomu mohla zatočit hlava. Cohen se skutečně nezastaví před ničím, což je jeho hlavní devíza. Nikdy totiž nevíte, co přijde v další vteřině a kdo to odnese tentokrát. Pokud máte rádi tento styl humoru, přijdete si na své. Na Diktátorovi je také vidět vzájemná důvěra Cohena s Charlesem. Ti si do řemesla asi příliš nemluví a každý dělá to, co umí. Hlavní představitel a zároveň scenárista vymyslí tuny vtípků a režisér je bez problémů dokáže prodat a i díky němu perfektně fungují. K tomu ještě dokáže přijít se slušnou invencí a už tak vtipné momenty vyšperkuje neobvyklou obrazovou koláží a původně slovní humor posune do jiné dimenze. A připočtěte si k tomu ještě na žánr velmi slušnou kameru, solidní výpravu a příjemnou muziku umně využívající arabské motivy a máte tu výtečnou záležitost (pravda, jen pro někoho). Jelikož film stojí na svém autorovi a dá se opět mluvit o jeho one-man-show, ostatní herci pochopitelně hrají až druhé housle. Zmínit se dají standardně dobrý Ben Kingsley a po všech stránkách roztomilá Anna Faris, která se ukazuje být dobrou "nahravačkou" fórků. U ostatních známějších jmen jde o větší (John C. Reilly) nebo až přímo miniaturní (Megan Fox, Edward Norton) camea. Za vší skvělou legrací však (pokud chcete) můžete cítit i vážnější nádech. To, co tu fiktivní tyran Aladin zesměšňuje, se bohužel v mnoha zemích děje a velká zábava to zrovna není. Stejně tak jeho závěrečný proslov na půdě OSN je nesmírně vtipný, ale v pozadí lze najít takový malý vystrčený prostředník vůči politice USA. Kdo chce, pochopí. Plný počet nedávám kvůli několika málo slabším místům a hlavně z důvodu zařazení scény s porodem, která mi přišla zbytečně protahovaná, samoúčelná a dost přes hranu, pokud tento pojem můžu konkrétně v tomto filmu použít. Jinak ale fatální výtky nemám a skutečně jsem nenašel nic, co by mě vyloženě obtěžovalo. Je jasné, že Diktátor vzbudí v mnoha zemích kontroverzi a jeho hodnocení se bude pohybovat buď v superlativech, nebo v odpadu. Střední cesta v tomto případě neexistuje. Pokud ale sdílíte podobný smysl pro humor jako tvůrci, budete nadšeni a smích na rtech vám vydrží ještě dlouho po odchodu z kinosálu. P. S.: Trochu mi vrtá hlavou, kam chtějí tvůrci ještě zajít. Po zhlédnutí Diktátora se obávám, že o moc dál to nejde. Cohen a spol. by se měli řídit příslovím, že v nejlepším je třeba přestat.
Český trailer filmu Diktátor