Potkali se u Paříže. Ve vlaku. Byla to láska na první pohled. Jediný problém byl v tom, že byli tři. Ona, reklamní výtvarnice Gilda (Miriam Hopkins), on, úspěšný autor nepublikovaných divadelních her Tom (Fredric March), a on, stejně jako jeho kamarád ještě neobjevený talent - malíř - George (Gary Cooper). Po návratu do města lásky oba pánové, kteří spolu sdílejí jeden ne zrovna uklizený byt s jedním extrémně zaprášeným gaučem, začnou o Gildu usilovat. Brzy zjistí, že jejich dalším, neúspěšným sokem je Gildin šéf, sucharský Max. Gilda má slabost pro Toma i George a nemůže se rozhodnout. Zkusí tedy vymyslet třetí cestu, jak na věc. Uzavře s oběma po uši zamilovanými pány gentlemanskou dohodu, že s nimi bude bydlet jako kamarádka a múza, která pomůže rozvoji jejich uměleckých talentů. Hlavní podmínka: žádný sex! Ano, přesně toto slovo zazní v americkém filmu z roku 1933. Ale dál. Je samozřejmě otázka času, jak dlouho toto předsevzetí vydrží a co doslova hmatatelné pnutí mezi třemi mladými lidmi udělá s jejich přátelstvím. Snímek vznikl sice na motivy stejnojmenné divadelní hry Noëla Cowarda, ale scenárista Ben Hecht, nazývaný také "Shakespeare Hollywoodu" (Jeho dívka Pátek, Pověstný muž), si nebral servítky a celou hru překopal k obrazu svému a Lubitschově. Oba pánové se sice prý dost hádali, ale výsledek naštěstí stál zato. Zatímco v předloze mělo být ústřední trio sofistikovaně cynické, hrdinové Lubitschova filmu jsou všechno jen to ne - naopak překypují roztomilou naivitou, životem, radostí. Pikantní a na danou dobu řádně kontroverzní téma ale není využito k žádné prvoplánovité, rádoby šokující legraci. Naopak, Hecht s Lubitschem se snaží dívat se na dynamický vztah tří lidí s láskou a pochopením, bez předsudků. Všichni tři hrdinové se totiž mají opravdu rádi a nechtějí si ubližovat, stejně tak divák si celou ústřední trojici musí oblíbit. Samozřejmě gentlemanské dohody jsou pěkná věc, ale city a hormony se dají zvládat jen určitou dobu. Film se nás tak ptá: může mít takovýto trojúhelník vůbec nějaké řešení bez toho, aniž by aspoň jeden z jeho vrcholů skončil zraněný a odvržený? Obsazení hlavních rolí bylo více než šťastné. Fredric March nebyl sice Lubitschovou první volbou na roli uhlazeného dramatika Toma, ale jako držitel Oscara za snímek Dr. Jekyll a pan Hyde (vyšel i u nás na DVD) byl o dost pravděpodobnější volbou než Gary Cooper, který dostal postavu malíře George poté, co uvažovaný Douglas Fairbanks, Jr. nemohl natáčet kvůli zápalu plic. Cooper samozřejmě nemá Marchovu eleganci a lehkost, ale jako citlivý drsňák, na kterém praskají košile a který v rozrušení hází nábytkem, je dokonale roztomilý. Miriam Hopkins už hrála v Lubitschově o dost známější komedii Útěk z ráje, navíc se potkala i s Marchem v jeho Jekyllovi. Její Gilda je neodolatelná, okouzlující, na druhou stranu upřímně zamilovaná do obou mladíků, které nechce zraňovat, a tak radší volí osobní oběť. Prostě žádná mrcha. Jak se říká v eseji, která vyšla k loňskému vydání snímku u Criterionu na Blu-rayi: kdo kdy viděl ve filmech nějakou podobnou postavu? Každému divákovi aspoň trochu obeznámenému se staršími americkými filmy musí být jasné, že tento snímek musel vzniknout ještě před tzv. Haysovým kodexem, resp. před jeho tvrdým uplatňovaním od roku 1934. Ve filmu se sice nedočkáte nahoty či nevhodné mluvy (což je určitě škoda), ale samotné téma přišlo strážcům morálky a počestnosti tak kontroverzní, že později už nezískal certifikaci od PCA (Production Code Administration) pro znovuuvedení.
Láska mezi umělci zůstává tak trochu ve stínu ostatních amerických prací Ernsta Lubitsche. Troufám si říct, že neprávem. Není to film tak ultravtipný jako Ninočka nebo dojímavý jako Obchod za rohem, ale je upřímný a svobodný. To rozhodně není málo.