Karlovarský Moleskine: Spát se může, jíst se musí

Vydáno: 07.07.2011 10:52 - Linda Kováčová | foto: Facebook tvůrce

V úterý se počasí konečně umoudřilo a na festivalové náladě to ihned bylo poznat. Či spíše na večerních parties, sluší se říci. On totiž festival vlastně takovou jednou velkou party je. Ale začněme trochu o něčem jiném...
Rok co rok, vždy na začátku školních prázdnin, se jindy poklidné lázeňské město Karlovy Vary promění v rušný, životem tepající a bzučící úl, kde si všichni milovníci filmu dávají dostaveníčko mnohdy až do časného rána. Ve městě snad ani není někdo, kdo by pochyboval: 46. MFF Karlovy Vary je v plném proudu a my vám jeho atmosféru zprostředkováváme mimo jiné i zápisníkem Lindy Ondruškové.
Ani pátý den se ve Varech nezahálelo. Ve Velkém sálu hotelu Thermal si odbyl premiéru nový film režiséra Martina Šulíka Cigán, který byl zároveň zařazen do hlavní soutěže. A zdá se, že má u poroty velké šance. Bylo by to tak poprvé po několika letech, co by Křišťálový globus z hlavní soutěže získal český (resp. slovenský) film. Recenzi snímku najdete brzy i na filmserveru.
Zajímavých filmů se ale v předchozích dnech našlo mnohem více. Například novinka bratří Dardennů Kluk na kole či velice očekávaný film Pedra Almodóvara Kůže, kterou nosím. Oba filmy zaujaly již na festivalu v Cannes a tak bylo jasné, že na ně ve Varech bude tlačenice, což se také potvrdilo.
Nicméně hlavní událostí dne pro mě tentokrát, i přes veškeré lákavé filmové menu, byla media party. Novinář je kolem a kolem takový docela zvláštní druh. V press centru hotelu Thermal se to ustavičně hemží postavičkami všeho druhu, které neustále zuřivě vyťukávají cosi do klávesnice, nervozně řeší, kdo už odjel, kdo je na cestě, kdo teprve přijede, kdo kde byl, případně kdo je kdo na jednotlivých fotkách či záběrech. Mluvní slovník takového človíčka se v době náročného a vyčerpávajícího festivalového maratonu smrskne na pojmy jako stand-up, denní plán, šéfredaktor a tiskovka.
Takže když pár těchhle lidiček může v podvečer vypadnout do Poštovního dvora, dobře se tam najíst a napít a hodit nějakou tu řeč o tom, kdo co viděl a jak se mu to líbilo, nemůže se nikdo divit, že jim to zkrátka udělá moc dobře. A pořadatelé festivalu to samozřejmě vědí.
Z media party jsem odešla o něco dříve, abych stihla ještě jeden pozdní film, a protože se mi pak vůbec nechtělo spát (zcela výjimečně, všechny předchozí dny jsem padla do postele utahaná jako kotě), zašla jsem si ještě do jednoho z menších sálů na Večerníček ČT. Ten má z celého festivalu pravidelně snad nejvíc okouzlené publikum vůbec. Nebo potkáte kdekoli jinde než ve Varech bandu dospělých lidí, kteří spokojeně usínají u Křemílka a Vochomůrky?
Některé festivalové děti to ale takzvaně přespí. Ty pak s největší pravděpodobností potkáte na některé z parties, jichž je v centru města od Thermalu až po Pupp také požehnaně. Během deštivého víkendu po nich vidu ani slechu moc nebylo - lidé byli jaksi zalezlí. Ale poté, co se počasí vskutku umoudřilo, vylezli všichni z děr a hlučná veselá zábava se rázem nesla nocí i městem. U stánků s jídlem si ti nejotrlejší mohli klidně ještě v jednu v noci dát klobásu, halušky nebo třeba hranolky s kečupem. Zkrátka: spát se může, jíst se musí.
Nasát atmosféru festivalu můžete i z dalších našich článků věnovaných 46. MFF Karlovy Vary, které najdete zde.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY