Stroj času: vzpomínka na Filipa Topola a jeho Žiletky

Vydáno: 18.06.2023 10:30 - Václav Limberk | foto: Filmový přehled

V roce 1994 měl v českých kinech premiéru film Zdeňka Tyce Žiletky s podtitulem Film o lásce až za hrob. Hlavní roli v něm ztvárnil zesnulý frontman Psích vojáků Filip Topol.

ŽiletkyRecenzoval/a Václav Limberk dne 18.06.2023 10:30. V roce 1994 měl v českých kinech premiéru film Zdeňka Tyce Žiletky s podtitulem Film o lásce až za hrob. Hlavní roli v něm ztvárnil zesnulý frontman Psích vojáků Filip Topol. Hodnocení: 3.5
"Když je moon v Utahu, chytáme se za hlavu, zalitý v olovu, únavou na hubu." Kdo by neznal slova úvodní sloky legendární písně Žiletky, kterou složil a se svou kapelou Psí vojácí hrál zesnulý zpěvák a skladatel Filip Topol. Píseň se stala natolik kultovní, že se stala inspirací i pro celovečerní snímek Žiletky, který v roce 1993 natočil scenárista a režisér Zdeněk Tyc. Byl to jeho teprve druhý celovečerní film, když na sklonku roku 1989 měla premiéru jeho prvotina Vojtěch, řečený sirotek, která byla přirovnávána k filmům České nové vlny 60. let. 

Filip Topol, Markéta Hrubešová ve filmu  / Žiletky
© IMDb
Děj filmu je nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje (Filip Topol), jehož citové a myšlenkové zrání sledujeme v průběhu deseti let, od roku 1984. V „čase temna“ potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stane symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas povinné vojenské služby, z níž se zoufale pokouší vymanit. Po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se „útěkem“ na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy, kde zakouší trpké citové rozčarování…(Česká televize)

Žiletky jsou mírně řečeno zvláštní film. Kdybychom ho měli k něčemu přirovnat, tak snad jedině k filmu Kafka, kde Jeremy Irons jako Franz Kafka putuje tajemným kafkovským labyrintem stejně jako hlavní hrdina Žiletek Andrej Chalimon. Film je od začátku do konce jedním velkým WTF, v němž Tyc bere diváka až na hranici únosnosti. I když zapadá do škatulky "chcípácký film" (např. tituly Akumulátor I., Kamenný mostMrtvej brouk aj.), který byl na začátku 90. let vymyšlen pro tehdejší filmový trend s hlavními hrdiny "chcípáky", tuto škatulku zároveň přesahují. Žiletky jsou extrémně experimentální a spíše se na ně hodí pojmenování duchovní film, který je ponorem do pokroucené mysli.

Filip Topol ve filmu  / Žiletky
© ČSFD.cz
Snímek nemá klasický děj, ale je jen sledem několika epizod ze života hlavní postavy. První tři třetiny filmy jsou zasazeny do roku 1984 s podtitulem Vše je pravda. Poslední třetina zasazena do roku 1994 je uvozena slovy Vše je barevné. Většině filmu dominuje depresivní černobílá atmosféra, která je funkční zvláště v dlouhé pasáži z vojenské služby stejně jako z městské periferie. I v těchto černobílých pasážích se najdou krátké barevné vsuvky, které hezky kontrastují a vytvářejí dojem naděje a ilustrují krátké pocity štěstí hlavní postavy. Poslední třetina odehrávající se už takřka beze slov je vysoce stylizovanou halucinační vizí, v níž Andrej vstupuje na "druhou stranu", aby si odnesl milovanou Kristýnu.

Žiletky byly jedinou, a tudíž životní filmovou rolí Filipa Topola, který i přesto že byl neherec, působí v této "mesiášské" roli psané mu na tělo velmi autenticky. Andrej Chalimon byl jakési jeho alter ego, muž pohybující se po ušuntělé periferii, rozpolcený a donkichotsky bojující proti nepřízni osudu. Muž pohybující se na emocionální hraně "žiletek" bytí a nebytí.

Filip Topol ve filmu  / Žiletky
© Filmový přehled
Herecké obsazení dalších rolí je skvělé. Tyc odvážně obsadil do vedlejší role Kristýny k Topolovi typově protikladnou Markétu Hrubešovou, která neměla nikdy problém s choulostivými scénami a nahotou a zde plní v podstatě jen roli nedosažitelného předmětu Andrejovy touhy.  Do role jejího milence a soka obsadil populárního "sklepáka" Tomáše Hanáka. Andrejovu maminku si zahrála zkušená Iva Janžurová a do role "sexy" nemocniční sestřičky byla obsazena tehdejší "esácká" moderátorka Tereza Pergnerová. V drobném cameu se tu objeví i skutečný Filipův tatínek Josef Topol a v symbolické roli čerta tragicky zesnulý divadelní režisér Petr Lébl

O hudbu k filmu se pak pochopitelně postarali Topolovi Psí vojáci. Můžeme zde slyšet instrumentální verze písní Stinka, Chce se mi spát a I´m Lucky. Paradoxně je tu ale hudby málo a potenciál kapely tu nebyl plně využit. Mohlo zde být klidně ještě více Psích vojáků, ale Tyc se zřejmě obával, že by to pak narušilo jeho uměleckou vizi a obraz by pak působil jen jako doprovod hudebního soundtracku. Samotná titulní skladba pak zazní naplno až v závěrečných titulcích. 

Hodnotit film Žiletky je dosti ošemetné. Nedá se o nich objektivně napsat, že je to dobrý, nebo špatný film. Každému se určitě líbit nebudou a fanouškům Topola a Psích vojáků se asi budou líbit možná právě jen kvůli osobnosti jedinečného umělce, který předčasně zemřel v roce 2013 v pouhých 48 letech. Žiletky jsou jeho odkazem, životním dílem, závětí. Zde můžeme Filipa Topola vidět na vrcholu sil. I kdyby tato dokumentaristická hodnota byla jediným přínosem, nevznikl tento film zbytečně. 

P.S.: Žiletky byly nominovány na tři České lvy: za kameru, zvuk a hudbu. Nominace zůstaly neproměněné. 

Oficiální klip k písni Žiletky


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY