Překvapivé je, že ač onen původní film není žádný zázrak, tak zpracovaný je o dost lépe. Je podstatně bohatší dějově, z hlediska vykreslení postav a obsahuje i mnohem více napětí, konfliktů mezi postavami a odvážnějšího sexuálního pnutí (např. se v něm vyskytují soulož, hluboké výstřihy a líbání s dvanáctiletou). V nové verzi je děj osekán o řadu scén, následkem čehož je o poznání řidší a více plytký a motivace postav nejsou dostatečně zřetelné – protiřečí si, zdánlivě náhodně mění svá rozhodnutí a chovají se strašně divně, protože z děje zmizely klíčové okamžiky, které by těm jejich změnám v chování dodávaly nějaký důvod.

 

Sofia Coppola i napsala scénář, ale jediné, čeho tím krácením a osekáváním docílila, je zmatek a utahanost. Dochází tak k paradoxu, kdy spousta zásadních příběhových elementů působí strašlivě zkratkovitě a nesrozumitelně, ale zároveň je ve filmu příliš málo děje na to, aby to ospravedlnilo jeho stopáž (94 minut možná zní rozumně, ale věřte mi, je to opravdu zbytečně moc). Za efekt umělého natahování času mohou i časté náladotvorné scény, v nichž se nic neděje, ale jsou v nich třeba hezké záběry přírody nebo děvčat líně okopávajících záhonky. Kromě toho se režisérce nepodařilo natočit film více z pohledu jeho ženských postav (což byl patrně záměr) a také přenést do současné doby jeho atmosféru staropanensky prudérního dívčího internátu, v němž se najednou objevilo zakázané pokušení v podobě pohledného muže, kvůli čemuž si diváci snímek zřejmě mylně pletou s černou komedií a reagují na něj smíchem.