Poté, co se podařilo roztáhnout útlého knižního Hobita na plochu tří dlouhých filmů, lze těžko spatřovat cokoli překvapivého na rozhodnutí vytěžit z ještě útlejšího lexikonu Fantastická zvířata a kde je najít, který napsala spisovatelka J. K. Rowling v roce 2001 jako doplněk ke své knižní sérii o Harrym Potterovi, filmů rovnou pět. Není však možné mluvit o adaptaci, protože původní předloha je skutečně jen nebeletristickou encyklopedií všech možných fantazijních stvoření z kouzelnického světa Harryho Pottera, abecedně seřazených, opatřených krátkým popiskem a zařazených do příslušné kategorie nebezpečnosti.Děj tudíž nebylo odkud čerpat a musel být vymyšlen zcela od podlahy, takže zůstává otázkou, co od této série můžeme čekat, jestli na sebe budou její jednotlivé díly nějak navazovat, jestli budou mít jednoho hlavního hrdinu nebo několik různých, o čem budou a jak se budou jmenovat. Nyní každopádně přichází do kin první z nich, který nese i stejný název jako onen lexikon, a který natočil režisér David Yates (poslední čtyři Harry Potterové, Legenda o Tarzanovi) podle scénáře samotné J. K. Rowling a v hlavní roli s oscarovým Eddiem Redmaynem, jenž si zahrál kouzelníka Mloka Scamandera, který je na obálce lexikonu uveden coby jeho fiktivní autor.
Výsledek však z hlediska příběhu spíš zklamává, neb většina filmu je vyloženě o ničem, což dělá z Fantastických zvířat v lepším případě úspěšný pokus o představení nových hrdinů (pro případ, že bychom se s nimi měli scházet častěji) a co největšího množství podivných tvorů (aby bylo zadostiučiněno volbě filmového názvu), v horším případě přehlídku digitálních triků (které jsou přítomné snad v každém záběru), natočenou za účelem vydělání peněz na maximálním vydojení produktu, jenž na sobě nese odér populární a výdělečné značky.S potterovskou filmovou sérií jsou ovšem Fantastická zvířata provázána jen velmi volně, už jen proto, že se odehrávají na jiném kontinentě a o sedmdesát let dříve, konkrétně v New Yorku ve dvacátých letech. Známý vítr zavane jen občas, např. při vyslovování povědomých kouzelnických formulí nebo při letmé zmínce jména Albuse Brumbála. Jde zkrátka o zcela samostatný příběh, z čehož plyne ta výhoda, že Fantastická zvířata jsou poměrně vhodná i pro diváky, kteří filmy s Potterem rozhodně v živé paměti nemají, na rozdíl od fanoušků, jimž jsou určena především.
Na začátku tedy Mlok Scamander přicestuje lodí do New Yorku a propašuje do něj celou řadu kouzelnických zvířat, která chová ve svém magickém kufru, v němž je pro tyto účely překvapivě hodně místa. Pak si omylem vymění svůj kufr s identickým kufrem náhodného dělníka/pekaře Jacoba (Dan Fogler), kvůli čemuž jsou nedopatřením některá z těch zvířat vypuštěna do ulic. Stane se tak v ten nejméně vhodný moment – jednak jde o zvířata, která jsou v Americe zakázaná, a zároveň americká kouzelnická komunita zrovna zoufale čelí svému odhalení před normálními lidmi, kteří sice o čarodějném světě nevědí, ale po sérii bizarních úkazů po celém městě začínají něco tušit.
Zápletka a nějaký pořádný příběh se nakonec dostaví až v poslední třetině, kdy dojde na hledání nějakého prokletého dítěte, na souboj s parazitickým zlem a tak dále. Přičemž v tom příběhu začne konečně hrát roli jakási rodina civilistů (mimo jiné Ezra Miller), zaměstnanci amerického ministerstva kouzel (mimo jiné Colin Farrell), a nějací politici (mimo jiné Jon Voight), kteří se v těch prvních dvou třetinách sice zjevují také, ale aniž by bylo jasné, k čemu tam jsou.
Navíc se tu podezřele málo kouzlí – hůlky jsou vytahovány jen sporadicky a čarodějnického souboje se vyjma úplného závěru prakticky nedočkáte. Oproti potterovským filmům je tak zcela evidentní, jak Fantastickým zvířatům schází nějaký charismatický záporák. Je tu sice jakýsi Grindelwald (fanoušci se jistě chytají), ale ten se objeví jen na vteřinu na začátku, aniž by mu bylo vidět do obličeje, a pak se o něm skoro ani nemluví a žádné bezprostřední nebezpečí pro nikoho nepředstavuje. Ve filmu se tudíž nikdo nebojí a nikomu povětšinou nic nehrozí – i to chytání zvířat probíhá na místech, kde se kromě hlavních hrdinů nevyskytuje nikdo další. To vede k tristnímu nedostatku dramatičnosti, napětí a akce. Jediná akční scéna, v níž skutečně mohlo o něco jít, je natočená strašlivě nepřehledně a skončí skoro dřív, než začne.
U Harry Potterů měli tvůrci pokaždé co dělat, aby se jim podařilo nacpat toho do filmů z naditých knižních předloh co nejvíc a nebyla potřeba osekávat děj víc, než bylo nezbytně nutné. Fantastická zvířata a kde je najít naopak trpí dějovým nedostatkem. Nápaditost, kvalitní řemeslná stránka a okouzlující magická atmosféra jen horko těžko zakrývají řídkost příběhu a skutečnost, že to prostě tentokrát nějak nešlape. Hlad fanoušků po nějakém dalším filmovém příběhu z kouzelnického světa je sice ukojen, avšak u toho také bohužel i zůstalo.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Fantastická zvířata a kde je najít
Na začátku tedy Mlok Scamander přicestuje lodí do New Yorku a propašuje do něj celou řadu kouzelnických zvířat, která chová ve svém magickém kufru, v němž je pro tyto účely překvapivě hodně místa. Pak si omylem vymění svůj kufr s identickým kufrem náhodného dělníka/pekaře Jacoba (Dan Fogler), kvůli čemuž jsou nedopatřením některá z těch zvířat vypuštěna do ulic. Stane se tak v ten nejméně vhodný moment – jednak jde o zvířata, která jsou v Americe zakázaná, a zároveň americká kouzelnická komunita zrovna zoufale čelí svému odhalení před normálními lidmi, kteří sice o čarodějném světě nevědí, ale po sérii bizarních úkazů po celém městě začínají něco tušit.Mlok tudíž začne uprchlá zvířata nahánět, což je místy celkem zábavné. Zaprvé proto, že ta zvířata jsou mnohdy dostatečně zábavná sama o sobě, a zadruhé je Mlok doprovázen civilistou Jacobem, nacházejícím se v permanentním stavu němého úžasu a zároveň celkem slušně plnícím funkci komického poskoka, a také sesterskou dvojicí (Katherine Waterston a Alison Sudol), z nichž jedna s Jacobem neustále flirtuje, což je zdrojem docela roztomilého jemného humoru. Celkově to ale nevede k žádné pointě – jde jen o takové legrační blbnutí, které nepředstavuje nosnou zápletku. Ta uprchlá zvířata jsou navíc jen čtyři, přesto jejich odchyt zabírá takřka dvě třetiny filmu.
Zápletka a nějaký pořádný příběh se nakonec dostaví až v poslední třetině, kdy dojde na hledání nějakého prokletého dítěte, na souboj s parazitickým zlem a tak dále. Přičemž v tom příběhu začne konečně hrát roli jakási rodina civilistů (mimo jiné Ezra Miller), zaměstnanci amerického ministerstva kouzel (mimo jiné Colin Farrell), a nějací politici (mimo jiné Jon Voight), kteří se v těch prvních dvou třetinách sice zjevují také, ale aniž by bylo jasné, k čemu tam jsou.Většina těch úvodních dvou třetin je tudíž sice věnována Mlokovi a spol. a jeho zvířátkům, ale bohužel je to hojně prokládáno různými sociálně-politicko-byrokratickými vsuvkami a nesčetnými hromadami prázdného tlachání. Kromě toho režii Davida Yatese schází švih, načež filmu celkově schází rytmus a tempo, což dohromady ještě s opravdu trestuhodně nezajímavou hudbou Jamese Newtona Howarda dělá z Fantastických zvířat převážně rozvleklou nudu. Digitální destrukce dobového New Yorku a znatelně digitální kouzelnická zvěř to zachraňují jen částečně.
Navíc se tu podezřele málo kouzlí – hůlky jsou vytahovány jen sporadicky a čarodějnického souboje se vyjma úplného závěru prakticky nedočkáte. Oproti potterovským filmům je tak zcela evidentní, jak Fantastickým zvířatům schází nějaký charismatický záporák. Je tu sice jakýsi Grindelwald (fanoušci se jistě chytají), ale ten se objeví jen na vteřinu na začátku, aniž by mu bylo vidět do obličeje, a pak se o něm skoro ani nemluví a žádné bezprostřední nebezpečí pro nikoho nepředstavuje. Ve filmu se tudíž nikdo nebojí a nikomu povětšinou nic nehrozí – i to chytání zvířat probíhá na místech, kde se kromě hlavních hrdinů nevyskytuje nikdo další. To vede k tristnímu nedostatku dramatičnosti, napětí a akce. Jediná akční scéna, v níž skutečně mohlo o něco jít, je natočená strašlivě nepřehledně a skončí skoro dřív, než začne.Eddiemu Redmayneovi v hlavní roli sice zůstal jeho uhýbavý pohled a nesmělý výraz z Dánské dívky, ale jinak se nedá říct, že by hrál špatně. Oproti tomu Colin Farrell nebo Katherine Waterston jsou dost málo výrazní a zaměnitelní a kromě toho jsou jejich postavy příliš málo definované na to, aby bylo rozumět jejich motivacím. Naopak za instantně sympatické jsou Dan Fogler a Alison Sudol, jejichž role jsou sice obě střelené a komediálně stylizované, ale u jejich prostinké zamilované linie aspoň divák ví, na čem je. Ostatní herce nemá moc smysl rozebírat, neb stráví na plátně příliš málo času. Třeba Jon Voight má v podstatě jen cameo.
U Harry Potterů měli tvůrci pokaždé co dělat, aby se jim podařilo nacpat toho do filmů z naditých knižních předloh co nejvíc a nebyla potřeba osekávat děj víc, než bylo nezbytně nutné. Fantastická zvířata a kde je najít naopak trpí dějovým nedostatkem. Nápaditost, kvalitní řemeslná stránka a okouzlující magická atmosféra jen horko těžko zakrývají řídkost příběhu a skutečnost, že to prostě tentokrát nějak nešlape. Hlad fanoušků po nějakém dalším filmovém příběhu z kouzelnického světa je sice ukojen, avšak u toho také bohužel i zůstalo.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
