Příběh se odehrává v Československu v období normalizace v roce 1983 a je údajně inspirován Jarchovského skutečnými zážitky ze školních let. Vypráví o vdově Márii Drazděchové, předsedkyni komunistické strany, která je zároveň třídní učitelkou na základní škole. Jde o manipulativní a zlomyslnou fúrii, jež si první den školy od všech dětí zjistí povolání jejich rodičů a ty pak nutí plnit různé „službičky“, přičemž děti těch, co paní učitelce vyhoví, nosí domů jedničky a pochvaly, zatímco žákům rodičů s odmítavým postojem se prospěch okamžitě zhorší a navíc musí čelit psychickému teroru, což vede až ke kolapsu jedné z takto znevýhodněných studentek.

 

O všech těchto událostech se divák dozvídá napříč celým filmem retrospektivně a hlavní děj se odehrává až po nich, na mimořádné třídní schůzce, na níž rodiče žáků ve spolupráci s ředitelkou školy zvažují sepsání petice požadující učitelčino odstoupení. V této rovině, jež díky přesvědčování a argumentaci pro a proti v rámci dvou skupin opačných názorů trochu připomíná Dvanáct rozhněvaných mužů, se pak ukazuje, že spousta rodičů se bojí následků, jež by vyřčení jejich názoru mohlo způsobit, a že spoustě dalších systém vynucených výpomocí vlastně vyhovuje, protože jde o bezpáteřní komunistické vlezdoprdelky, kteří jsou slepí a ignorantní vůči problémům druhých.

 

Jde tedy o další film na téma „podívejte se, jaká příkoří dřívější režim lidem způsoboval, a jací byli komunisti hajzlové,“ kdy postava učitelky Drazděchové je prezentována jako nedotknutelné, ultimativní zlo, proti němuž se nedá bojovat, a kdo se o to pokusí, ten bude semlet a zničen. O jejích zrůdných praktikách, kdy systematicky vykořisťuje děti i dospělé, se obecně ví, ale každý to raději přehlédne, nebo se podvolí, aby z toho sám neměl nějaký problém. Netvrdím, že rok 1983 nebyl v Československu tvrdá doba, a že neexistovali lidé, proti jejichž jednání nešlo kvůli jejich pozici ve straně nic namítnout, ale ta démonizace titulní učitelky je přeci jen trochu přehnaná a odevzdané podkuřování úplně všech její osobě je trošku za hranicí uvěřitelnosti. Dokud jde o pečení bábovek, opravu pračky nebo schovávání podpultového zboží, tak je to ještě v pořádku, ale když se po jednom z rodičů žádá, aby riskoval kariéru na pokusu propašovat letadlem nějaké jídlo učitelčině sestře do Moskvy, a on na to kývne ve snaze zachránit vlastní dceru před propadnutím, působí to přeci jen poněkud přitažené za vlasy.