Když konkurenční Marvel Entertainment oznámili velkolepé plány na řadu komiksových filmů, existující ve sdíleném a navzájem se prolínajícím vesmíru (tzv. Marvel Cinematic Universe, MCU), mnozí si ťukali na čelo s tím, že něco takového je z produkčního hlediska velmi složité a nepovede se to. K nim patřilo i studio Warner Bros. a jeho dvorní komiksový partner, vydavatelství DC Comics. Všem pochybovačům však sklaplo, když se z MCU stala mamutí a úspěšná sága zahrnující kromě řady filmů i televizní seriály. A tak se stalo, že i WB oznámili plán na sdílený svět, nazývaný DC Extended Universe (DCEU), který však na rozdíl od marvelovského universa nebude obsahovat TV seriály.

Tak, jako se MCU točí hlavně (nikoli však výhradně) kolem týmu Avengers, DCEU má jako hlavní objekt zájmů Ligu spravedlnosti. První snímek naplno využívající DCEU, s nímž vytáhli do boje proti MCU, je zaměřen na Batmana a Supermana, kteří se nyní poprvé setkávají v hraném filmu. Samozřejmě nebylo myslitelné, aby se obě postavy setkaly ve stejném filmu se stigmatem pramenícím z různého pojetí jejich filmového původu a osudů. Bylo třeba hrdiny postavit do temnějšího a realističtějšího úhlu pohledu. Batman si již svou realističtější verzi „odkroutil“ v Nolanově „nebatmanovské“ trilogii o Temném rytíři, na kterou však nový film Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti nijak nenavazuje. To Superman se dočkal kompletního restartu v prvním filmu DCEU, sólovce Muž z oceli. Nyní se k nám od stejného režiséra, Zacka Snydera, dostává pokračování s mnohem vyššími ambicemi. Jak dopadlo?     

Předně je si třeba říci, že tento film je skrz naskrz úlitbou fanouškům. Ačkoli jde o přímé pokračování Muže z oceli, do snímků jsou vpleteny motivy z hned dvou důležitých komiksových příběhů. Prvním je Návrat Temného rytíře od Franka Millera a název druhého neprozradím, protože by to byl spoiler. Průvodním znakem tohoto filmu byly i trailery, které zjevně ukázaly až příliš mnoho, než aby nás dokázal ještě něčím překvapit.

Kostra příběhu tkví v tom, že Batman/Bruce Wayne (Ben Affleck) přesvědčený o tom, že nově příchozí mimozemšťan s téměř božskými schopnostmi, přezdívaný Superman, (Henry Cavill), je pro lidstvo hrozbou, se jej rozhodne zastavit za každou cenu. To se hodí záměrům intrikánského maniaka jménem Lex Luthor (Jesse Eisenberg), který v neodvratné konfrontaci dvou hrdinů spatřuje příležitost.

Samozřejmě je vše ještě mnohem složitější a ve filmu mají důležitou roli i novinářka a Supermanova přítelkyně Lois Lane (Amy Adams), jeho matka Martha Kent (Diane Lane), Batmanův sluha Alfred Pennyworth (Jeremy Irons), senátorka June Finch (Holly Hunter) a menší, avšak důležitou roli má Wonder Woman (Gal Gadot). Za zmínku rozhodně stojí i Jeffrey Dean Morgan v roli Bruceova otce.

Snímek po vzoru Nolanových filmů klade hluboké otázky o tom, zda velká moc korumpuje a zda vůbec lidstvo může mít ochránce, jako je Superman. Dokonce ani Batman není zcela kladnou postavou a při svém boji se zločinem se často uchyluje k mnoha nevybíravým praktikám. Při tom všem jsou jaksi upozaděna i alter-ega obou hrdinů a jak Bruce Wayne, tak i Clark Kent jsou načrtnuti pouze několika (i když v případě Bruce o to důležitějšími) scénami.

Pokud jde o další slibované postavy jako Flash (Ezra Miller), Aquaman (Jason Momoa) nebo Cyborg (Ray Fisher), tak nejde o nic většího než cameo známé osobnosti (kterých je ve filmu rovněž velké množství). V podstatě žádná z těchto budoucích postav není ani představena, a pokud neznáte Ligu spravedlnosti, tak máte lidově řečeno „peška“. Aniž bych chtěl nějak výrazně stranit MCU, již nyní se zdá, že princip „týmovky“, z níž metodou spin-offu vznikne řada „sólovek“ a ne naopak, je méně efektivní. Nicméně bude zajímavé vidět, jak si povede Sebevražedný oddíl.

Je skutečně s podivem, jak se režisér filmu Zack Snyder v honbě za bombastičností uchyluje k mnoha šokujícím, či někdy téměř hororovým scénám. Bohužel většina těchto výborných výjevů se ve skutečnosti nestane, protože jde o noční můry, kterými trpí Bruce Wayne. Těchto scén je ve filmu Batman v Superman vážně mnoho a celé to občas připomíná spíše sestřih epických scén z mnoha filmů než koherentní celek. To byl koneckonců i nedostatek jiného Snyderova filmu, Sucker Punch.

Nedostatek koherence a obecně kvalita scénáře je velkým kamenem úrazu, ale co z něj dělá průšvih, je délka celého filmu. Dvě a půl hodiny je na snímek, který se v podstatě pořád točí v kruhu (navíc víme, že to celé je pouze jakási první kapitola) a jen občas jeho vody zvíří akce, prostě objektivně moc. Podepisuje se na tom zčásti i nedostatek humoru, ale tady jde DC stále ve stejných stopách, přičemž je možná snahou odlišit se od „rozjuchaného“ Marvelu.

Přitom je rozhodně na co koukat. Od Bena Afflecka v roli Batmana (ano, skutečně tu předvádí skvělý výkon, což je o to překvapivější vzhledem k záplavě nesouhlasných komentářů na adresu studia) přes Jesseho Eisenberga coby Lexe Luthora až po Laurence Fishburna jako Perryho Whitea jde o skutečně dobře herecky zvládnuté drama. Pokud jste čekali obvyklé Snyderovy vizuální orgie, budete možná malinko zklamáni, protože v celém filmu naleznete jen několik scén, které svou kompozicí vysloveně vyrážejí dech. Taktéž hudba z dílny Hanse Zimmera, k níž přispěl i Junkie XL, je monumentální a vážná až bezútěšná, jako ostatně celý film.    

S hodnocením to tentokrát není vůbec jednoznačné. Pokud jste geek, který dokáže přesně odcitovat komiksy, v nichž se objevilo to či ono, nebo alespoň velmi dobře zná celý pantheon komiksových postav od DC (což je můj případ), pak si troufám říci, že se vám snímek Batman v Superman může líbit. V případě „casual“ diváků, kterým se třeba líbila filmová zpracování osudů obou titulních hrdinů, ale žádné komiksy neznají, mám však pocit, že neudělají špatně, když tento film vynechají. A to rozhodně není dobře.

Trailer k filmu Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti