Podle námětu Pavla Fialy a scénáře, na němž s ním spolupracoval Jaromil Jireš, vznikl v nedávné době v barrandovském studiu film s názvem Útěky domů. Režisér Jaromil Jireš (z jeho posledních prací jmenujme Mladý muž a bílá velryba, Causa Králík) si zvolil téma křehkých a složitých partnerských vztahů, jež jsou tentokrát ještě více komplikovány problémem adoptivního dítěte. Trochu zvláštní rodina. Módní návrhářka a kostymérka Marie, blížící se věkem čtyřicítce, její mladší manžel Michal, letecký mechanik a dvanáctiletý adoptivní syn Honzík. V podstatě se mají vzájemně rádi, ale pro řadu povinností se vzájemně míjejí, hromadí se drobná nedorozumění. Marii se nedaří práce na divadelních návrzích, je nervózní, přetažená, dráždí ji "rošťáctví" syna i manžela, žárlí na jejich bezstarostnost. Začíná si uvědomovat svůj věk, bojí se o Michalovy city. Vyvede ji z míry žert Honzíka, který se na módní přehlídce vydává za malého manekýna - na protest proti matčinu neustálému spěchu. Marie si v nervovém přepětí vysvětlí dětské gesto jako úmyslný projev škodolibosti. V noční hádce s manželem, kterou Honzík tajně vyslechne, pak Marie vysloví obavu z jeho negativních vlastností, zděděných po neznámých rodičích. Dítě je otřeseno zjištěním, že "pochází" z kojeneckého ústavu v Brodě a rozhodne se hledat skutečné rodiče. Brodů je však více, Honzík utíká z domova a hledá ten "pravý". Marie s Michalem začínají tušit pravou příčinu jeho pozdních návratů, vyhrocuje se rodinné napětí. Zvláště v Marii roste úzkost z odcizení dítěte, ale i manžela, kterému je stále sympatičtější klidná a vyrovnaná spolupracovnice Dana. Mariin přítel, psycholog, vysloví otevřeně všechno to, co si ona nedokázala přiznat - ze strachu i trochu z pohodlnosti. Marie si uvědomuje mylnost svých pocitů i jednání. Podaří se jí nalézt Honzíka na jeho noční výpravě a odváží si ho domů. I on vycítí, že jeho cesta za neznámou matkou byla zbytečná, že opravdové citové pouto ho váže k této "jediné" mámě... Útěky domů. Film a doba, č. 6 / 1980, s. 297 - 299.