Po úspěšné Sonátě pro zrzku, natočené v gottwaldovském filmovém studiu, natočil režisér Vít Olmer další snímek pro mládež. Film, jehož námět a scénář napsala Irena Charvátová, vznikl ve společné produkci Filmového studia Barrandov a Filmového studia Gottwaldov a jmenuje se Skleněný dům. Do dětského domova přichází nová dívka, asi dvanáctiletá Pavla. Snaží se chovat jistě a sebevědomě, ale necítí se v novém kolektivu nejlépe. Dostane se hned do konfliktu se starší vychovatelkou Morávkovou a její vzdor se začne stupňovat. Jediný člověk, ke kterému se Pavla citově přimkne, je mladá vychovatelka Jarmila. Svěří se jí se svou averzí vůči otci - alkoholikovi, pozná, že Jarmilu její trápení zajímá, a proto ji stále vyhledává. Během výletu, na který ji Jarmila vezme, se seznámí s jejím budoucím mužem. Je tím zaskočena a začne na Milana žárlit. Bojuje o Jarmilinu přízeň dětskými zbraněmi, není přístupná logickému vysvětlení, začíná být zlá, nespravedlivá a trucovitá. Chce si za každou cenu vynutit Jarmilinu přízeň jen a jen pro sebe. Onemocní jen proto, aby zjistila, jak na to bude Jarmila reagovat. Ostatní děti ji nezajímají, chce mít citové zázemí v dospělém člověku. V závěru se však přece jen s Jarmilinou svatbou i s jejím odchodem smíří a zvítězí u ní přirozená potřeba být s dětmi a zapojí se do normálního života v dětském kolektivu. Skleněný dům je dalším z řady filmů a televizních inscenací, které se v posledních letech zaměřují na problematiku opuštěných dětí a jejich uzavřeného světa v dětských domovech. Skleněný dům. Film a doba, 1982, č. 4, s. 177 - 179.