Jednou z nejrázovitějších pražských čtvrtí bývalo kdysi Podskalí. Proužek země od vyšehradské skály k Emauzům býval domovem svérázného lidu, kterému obživu přinášela řeka. Byli to rybáři, lodníci, dřevaři, voraři a ledaři, hrdý nárůdek se svým specifickým dialektem a prastarou tradicí. Z jeho lůna vzešel i legendární pražský primátor František Dittrich, který se zasloužil o rozvoj Podskalí i pražské paroplavby. Dnes už Podskalí v jeho původní podobě nenajdete. Nejen přehrady na Vltavě, ale i stavba navigace na nábřeží smetla nízké domečky. Zůstala jen výtoňská celnice, znamenitý spolek Vltavan, pár písniček. A také film režiséra Jana Svitáka Poslední Podskalák o lásce, rodové cti, hrdosti a poctivosti. I když Jan Sviták natočil konveční milostnou historku s povinným happy endem, podařilo se mu duch Podskalí a Podskaláků krásně zachytit. Kameraman Jaroslav Tuzar působivou kamerou navždy zaznamenal nostalgický půvab Vltavy i Vyšehradu. Theodor Pištěk a Eman Fiala v rolích vorařů zpívají oblíbené písně Mám domeček pod skalou a Podskaláčku, pozor dej. Z tiskových informací ČT