Na základě spolupráce Filmového studia Barrandov a Gruzia-filmu vzniká nový československo-sovětský koprodukční film s názvem Písně by neměly umírat. Scénář napsali O. Zelenka a G. Badridze podle námětu Vladimíra Požara. Dramaturgem je Vladimír Bor z první dramaturgicko-výrobní skupiny vedené Jiřím Blažkem. Režisér Grigorij Kalotazišvili natáčel v exteriérech a reálech v Tbilisi, Pasanauri, Praze a Karlových Varech, ale i v hostivařských ateliérech FS Barrandov. Děj filmu Písně by neměly umírat vypráví příběh slavného operního sólisty Josefa Navrátila, vystupujícího později pod uměleckým jménem Ratili. Pěvec musí vystupovat v Prozatímním divadle pouze ve sboru, protože zaujatý ředitel Maýr ho i přes prokazatelný talent a schopnosti nechce z osobních důvodů angažovat jako sólistu. Ratili se však nevzdává a nastuduje slavné opery i pro jediné příležitostné vystoupení. Dostává možnost zpívat spolu se slavnou Enriche Masaccio. Má velký úspěch a překvapená Enriche mu nabídne, aby s ní vystupoval ve Finsku. Odtud Ratili odjíždí na velké koncertní turné po carském Rusku a dostává se do Gruzie, kde pozná krásu lidové hudby této země. Během celého pobytu v Gruzii sleduje zprávy o stavbě Národního divadla. Jeho celoživotním snem je vystupovat na scéně divadla našemu národu ze všech nejdražšího. I přes velké úspěchy je však znovu zaujatým ředitelem Maýrem odmítnut. Vrací se proto do Gruzie a zakládá zde první pěvecký lidový sbor. Písně by neměly umírat. Film a doba, 1983, č. 4, s. 177 - 179.