V roce 1941 natočil režisér František Čáp román chodského spisovatele J. Š. Baara Jan Cimbura. V té době měl už za sebou úspěšnou realizaci Babičky. I k této adaptaci přistoupil stejně pokorně jako k předchozí látce Boženy Němcové. Spolu se scenáristou Rudolfem Madranem-Vodičkou zachytili jen část románové předlohy - Cimburův návrat z vojny a jeho lásku k děvečce Marjánce. Román sice svou poměrně malou dramatičností neposkytoval tvůrcům velké realizační možnosti, přesto se stal koncem roku 1941 nadmíru úspěšným diváckým filmem. Hovořil k lidem především obrazem - krásnou českou krajinou, kterou zachytil svou kamerou Karel Degl, a typem čistého člověka, spojeného s rodnou zemí pevným poutem svých předků. A to nebylo v oněch těžkých dobách málo. Představitel hlavní role Gustav Nezval získal za tento film cenu za herecký výkon a stal se jedním z nejúspěšnějšcíh českých herců válečného období. Ironií osudu je však, že právě tento vlastenecky laděný film byl jediným z celého protektorátního období, v němž se objevují projevy antisemitismu. Tvůrci podlehli bezostyšnému nátlaku nacistické ideologie a vykreslili v něm nelichotivě postavu židovského krčmáře.