Lidé v Belgii vypouštějí stovky poštovních holubů, kteří ihned zamíří ke svým domovům. Bílá holubice z německého ostrova Fehmarnu, která patří dvanáctileté dívce Susanne, se však v bouři ztratí a objeví se daleko od cíle, nad střechami Prahy. Tam po ní vystřelí desetiletý chlapec Michal, který po úraze zůstal ochrnutý na obě nohy a zanevřel na celý svět. Ale díky jeho sousedovi - sochaři - se v něm probudí cit a potřeba zraněného tvora uzdravit. Susanne zatím doma odolává posměchu ostatních a věří, že se její holubice jednou vrátí... První celovečerní film Františka Vláčila vznikl na námět Otakara Kirschnera, na kterém Vláčil pracoval bezmála dva roky. Výsledkem je dílo plné lyriky, obracející se k vnitřnímu světu diváka a hovořící jazykem básnických obrazů, a přesto nanejvýš srozumitelně. Právem se zařadilo mezi nejvýznamnější díla naší kinematografie. Vláčil staví do kontrastu svět chlapce, který je kvůli nemoci silně omezen, se světem Susanne, jenž je naplněn sluncem, volností a takřka nemá hranice. Přesto dochází ke splynutí a prolnutí obou dětských duší, i když se protagonisté příběhu fakticky nikdy nesetkají. Film získal řadu ocenění, mimo jiné na festivalech v Benátkách či v Cannes. Z tiskových informací ČT