Klasik německé kinematografie a autor filmů kalibru Metropolis nebo Vrah mezi námi to v americkém exilu neměl jednoduché. Nikdy nedostal tolik prostředků a tvůrčí svobody, aby přišel s nějakým obdobně zásadním snímkem, přesto je jeho americká filmografie, zahrnující dvaadvacet snímků, stále trestuhodně opomíjena a podceňována. Spousta z nich se řadí k cyklu / žánru / stylu (nehodící se škrtněte) film noir. Žena za výlohou, Scarlet Street, V osidlech noci nebo Velký zátah patří k jeho nejzdařilejším. Stejně tak Ministerstvo strachu. Greenovu knihu jsem četl už hodně dávno, ale Langův film si z ní zjevně vypůjčil jen málo a zůstal na povrchu, typické průzkumy psychiky hlavního hrdiny nebo třeba nejednoznačný závěr zde rozhodně nanajdete. Stejně tak všechny temnější momenty jsou po chvíli kompenzovány humorem. Ale to vůbec nevadí. I poněkud krkolomná zápletka je podána s lehkostí, stylem a elegancí. Hlavní hrdina Stephen Neal (Ray Milland) je v úvodu propuštěn z psychiatrické léčebny v Lembridgi a vydává se na cestu zpátky do “civilizace”. Dřív než však nasedne do vlaku směr Londýn (který je cílem německého bombardování), navštíví venkovskou charitativní veselici, kde je omylem považován za někoho jiného a vyhrává dort. Ve vlaku ho přepadne falešný slepec a onen dort mu krade. Nedostane se ovšem daleko a při explozi bomby umírá. Stephen v Londýně vyhledá společnost, která zmíněnou charitu pořádala, aby přišel podivným událostem na kloub. Seznamuje se tu se sympatickou sourozeneckou dvojicí rakouských uprchlíků (hlavně blonďatá Carla pro něj má zjevnou slabost), kteří mu chtějí pomoci. Brzy půjde o život všech zúčastněných, protože špioni jsou zjevně všude a jejich úmysly rozhodně nejsou čisté. Snímek je víc než cokoliv jiného dobrodružnou noirovou jízdou, zábavným odreagováním v dobách zuřící druhé světové války. V lecčem připomene Hitchcockovu anglickou klasiku 39 stupňů (39 Steps). Langův snímek má podobně svižné tempo i energii, sympatickou a navzdory všem útrapám tokající ústřední dvojici, tajemství a překvapení v kapse. Na rozdíl od jiných greenovských klasik jako Brightonský špalek nebo Třetí muž nenabízí žádné druhé plány, chce pouze bavit. Pomáhá mu v tom určitě vhodné obsazení – Ray Milland uměl komedii (Wilderova ne moc známá, ale hodně dobrá Zuzanka v nesnázích) i drama (opět Wilderův Ztracený víkend, Hitchova Vražda na objednávku) a tady mixuje obojí. Hrdinův blonďatý rakouský „liebling“ Carlu hraje půvabná Marjorie Reynolds, známá hlavně z vánočního snímku Holiday Inn, kde je partnerkou Bingu Crosbymu a Fredu Astairovi. Jednoho z padouchů představuje Dan Duryea, protřelý noirový harcovník (Žena za výlohou, Black Angel, Criss Cross).

Ano, ve srovnání s majestátností a velkolepostí Metropolisu, případně temnotou a ambiciozností Vraha mezi námi je Ministerstvo strachu pouze „takovou normální“ hollywoodsky neškodnou zábavou, kde zlo bude vždy potrestáno a hrdina dostane sličnou hrdinku. Jenže natočit v těžkých dobách lehkou rukou řemeslně špičkově odvedený odpočinkový film, na který je radost se i po více než šedesáti letech dívat, tomu já říkám UMĚNÍ. A samozřejmě doporučuji i další Langovy hollywoodské kousky. Je z čeho se těšit.