Nekonečný příběh je film, který vznikl v první polovině 80. let minulého století adaptací první části stejnojmenné knihy německého spisovatele Michaela Endeho. Příběh malého šikanovaného chlapce Bastiena Buxe (Barret Oliver), který v antikvariátu vezme tajemnou knihu, kterou je dle prodavače nebezpečné číst a následně se do ní začte na školní půdě. Příběh knihy ho zavede do říše Fantazie, která je ohrožována šířením všepohlcující Nicoty. Na záchranu říše je Dětskou císařovnou (Tami Stronach) povolán mladý dobrodruh jménem Atrej (Noah Hathaway), který se na cestu k Jižní věštírně vydá na hřbetě svého koně Artaxe a posléze i na rychlodrakovi jménem Falko (namluvil Alan Oppenheimer). V patách je mu však zlý Gmork (namluvil tentýž), přisluhovač temných mocností.

Snímek Wolfganga Petersena s tehdy astronomickým rozpočtem v přepočtu 27 milionů dolarů předvedl na svou dobu naprosto ohromující triky, z nichž některé by moha tvůrcům závidět i dnešní studia, je ovšem pravda, že za tu dobu některé záběry velmi zastaraly. Kritici také filmu vyčítali některé neduhy (pomalé tempo, nelogicky zobrazená Nicota, zcela pateticky působící zásadní scény), které se ale projeví až při pohledu dospělým okem. Dětem pochopitelně tyto věci nepřijdou. Jiná výtka (a ta je myslím oprávněná) je, že Nekonečný příběh je pro děti velmi depresivní. Dětských traumat muselo být za dobu existence filmu nespočet.

Také téměř konspirační teorie o tom, kdo má zájem na zániku lidské fantazie, které k divákům promlouvají prostřednictvím záporáka Gmorka, jsou pro dítě velmi těžkým kalibrem. Průzkumy ukázaly, že si většina mladých diváků této linie vůbec nevšimla, eventuálně byla ztracena v překladu (viz níže). Film také obsahuje několikanásobné porušení tzv. čtvrté stěny a interakce se tak prolíná nejen světem Bastienovým a říší Fantazie, ale postavy komunikují dokonce i přímo na nás v kinech a obývacích pokojích.

O hereckých výkonech nemůže být moc řeč. Kupříkladu Atrej většinu svých replik křičí a další postavy jsou nadabovány stylem, že otevírají ústa naprosto jinak. Kouzlo filmu však způsobí, že nic z toho jako dítě vlastně nevnímáte. Dalším plusem filmu je výborná hudba od Klause Doldingera, jejíž hlavní motiv a ještě návykovější titulní píseň, kterou nazpíval interpret Limahl a které se vám doslova vyleptají do mozku.

Sám autor se od projektu distancoval se slovy, že z jeho magické představy filmaři udělali lacinou atrapu. Soudní spor s tvůrci však prohrál. Vymohl si odstranění z úvodních titulků, nicméně v těch závěrečných je i přesto zmíněn. Jak už bylo řečeno, příběh filmu zhruba kopíruje pouze první (akčnější) část knihy. Není bez zajímavosti, že dvě daleko slabší filmová pokračování už s knihou nemají naprosto nic společného.     

Nekonečný příběh nyní vyšel na Blu-ray, přičemž proběhl masivní remastering původního materiálu do něčeho koukatelného ve 3. tisíciletí.  Kromě toho je tato jednodisková Blu-ray edice v poměrně dosti úsporném módu, pokud se týče vybavenosti, což se ale zase velmi příznivě projevuje na ceně (film pořídíte za cca 400 Kč).

Obraz byl převeden do širokoúhlého formátu 2,35:1 a rozlišení 1920x1080 a vypadá nyní opravdu dobře. Konkrétně pohled na valící se mračna Nicoty je opravdu dechberoucí. Samozřejmě, jak už bylo řečeno výše, některé trikové záběry (například letící drak Falko) po letech opravdu zastaraly a Full HD tomu určitě nepomáhá.   

Zvuk dostal nový mix DTS-HD Master Audio 5.1. A to jak v angličtině, tak i v češtině. Česká zvuková stopa je v tomto případě vybavena původním dabingem, který je vychvalován i zatracován. Na jednu stranu v něm uslyšíme i například pány Filipovského a Cupáka, na druhou stranu obsahuje zcela zásadní chyby v překladu (Jižní věštírna je zde změněna na jakési „Sandonoriko“, jména většiny postav jsou oproti originálu zkomolena). České titulky několik chyb upravují, bohužel jsou v nich na pár místech i překlepy a dokonce pravopisné chyby, což určitě nepůsobí dobře.

Z bonusů na jediném disku naleznete pouze letitý film o filmu v němčině (naštěstí česky otitulkovaný), který se nese ve starém stylu, kdy je nám „přežvýkán“ děj filmu a to velmi dlouhými úryvky. Informační hodnota je tak pouze průměrná. Na jednu stranu se tak dozvíme o tom, jak vznikaly některé záběry, na druhou stranu sledujeme jen vychvalování filmu se záběry producentů a režiséra sedících kolem stolu. Můžeme zde také vidět vyjádření spisovatele Michaela Endeho, který na film dští síru, vzápětí nás dokument ujistí, že na jeho názoru nezáleží.  

V dokumentu se rovněž nedozvíme, jak je to s tím mnohokrát propíraným jménem pro Dětskou císařovnu, které Bastien na konci vykřikuje z okna. Jen na vysvětlenou: Scénář, který měl původně akcentovat Bastienovo vzpomínání na jeho maminku, se bohužel zvrtl v úplně novou pointu, že jméno má být stejné, jako měla Bastienova matka. Vykřiknuté jméno v angličtině je pak schválně špatně artikulované, aby si každý divák mohl dosadit to své. Ač je to hezké vyústění (a další rafinované porušení čtvrté stěny), podle knihy jde o úplně jiné jméno a to Moonchild („Měsíčnice“). Ještě v osmdesátých letech zřejmě vinou špatné komunikace mezi tvůrci a distributory se jméno z knihy do různých cizojazyčných titulků dostalo, ale nedává smysl, pokud se tedy Bastienova matka nehlásila k hippies. Český překlad tomu pak nasadil korunu a Bastien nesmyslně vykřikne: „Maminko!“. České titulky uvádějí scestnou variantu „Měsíční dítě“.  

Nekonečný příběh na Blu-ray se mi celkově hodnotí jen velmi těžko. Na jednu stranu mám na film hezké vzpomínky z dětství, na druhou stranu při z pohledu zpět nejde ani o film nadčasový, ani bezchybný z hlediska zpracování. Do filmotéky tedy lze zařadit z nostalgických důvodů či pro děti rozhodně a jako jeden z důležitých milníků kinematografie.